Metodika

Poslední den roku 2011 se zranil parašutista při seskoku nad Prahou. Nezvládl přistání a místo plánované plochy sportovišť na Strahovském stadionu přistál v ochozech. Zraněný byl převezen do nemocnice.

Polévka bublající v kotlíku nad ohýnkem je sice klasika, jenže kotlík není nejskladnější a především oheň není možné udělat kdekoli. Někde se to zakazuje zákon nebo vyhláška, jinde není k dispozici palivo. Na čem tedy uvaříme?

Stoupací železa, jsou nedílnou součástí nejen horolezecké, ale v zimě také turistické výbavy. Od dob, kdy Heinrich Harrer slézal severní stěnu Eigeru (r.1938) s hřebíky natlučenými v botě, urazil jejich vývoj velmi dlouhou cestu. Dnes máme hodně druhů a vyznat se v nich není mnohdy vůbec jednoduché.

Dodnes se mi vybavuje starý dřevěný cepín, který jsem viděl jako prcek na stěně jedné beskydské hospody. V té době to pro mne bylo jen velké kladívko, které jsem nemohl mít. Bohužel výběr cepínu je trochu složitější, než koupě nářadí.

Na ledovci můžeme pozorovat řadu tvarů a jevů. Pro horolezectví hrají z nich největší roli ledovcové trhliny.

Při plánování jsme si stanovili odhadem dobu trvání túry. Z tohoto odhadu a připočtené časové rezervy je potřeba stanovit čas odchodu z výchozího místa.

I když to není převažující rys vysokohorské turistiky, přesto se mohou a často i dostávají její aktéři i do lezeckých míst, kde budou nuceni použít jištění. Pro tuto činnost musí být turisté vybaveni, a především musí svoji výbavu umět náležitě používat.

Základním a převažujícím způsobem pohybu v horách je chůze. Ovšem terén v horách je oproti běžnému prostředí, které člověk obývá, značně odlišný, proto není od věci si pár zvláštností chůze v horách připomenout.

Pojištění je v dnešní době naprostou nezbytností při jakékoliv činnosti, při které hrozí riziko úrazu. A nejde jenom o sport. I člověk, který vykonává profesi ve které má nějakou zodpovědnost, má sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, pro případ, že by se něco stalo. Dnes se ale zaměříme na cestovní pojištění, které je pro nás, lyžaře a potažmo samozřejmě i snowboardisty stěžejní.

Tento způsob jištění spočívá ve spojení lezců lanem, přičemž lezci současně vykonávají postup vpřed. Toto jištění má pak ještě varianty, a to podle toho, zda je vykonáváno s postupovými mezijištěními, nebo zda je bez postupových mezijištění.

Fixní lano je takové lano, které je minimálně za svůj horní konec pevně ukotveno k jistícímu bodu v terénu (počet ukotvení může být i větší, než jen jeden).

Někdy též nazývané postranní jištění. Historický způsob jištění. Nejčastěji se provádí v kombinaci s dolním jištěním.

Horní jištění může být realizováno různými způsoby. Pro všechny způsoby je však společné, že od lezce vede lano nahoru, tedy lezec se nemusí obávat pádu.

Při dolním jištění lanem si lezec buduje postupová jištění odzdola nahoru, a při lezení od něj vede lano dolů. Do postupových jištění připíná karabiny, a skrz ně vede své lano.

Jistící pomůcka Grigri patří do skupiny tzv. poloautomatických jistících pomůcek. Brzdný účinek na lano vykonává v určitých situacích mechanismus, který je v pomůcce zabudován.