Ledovec

Přinášíme základní přehled druhů horolezeckých lan, šňůr, smyček, jejich použití, a při lezení využívaných uzlů.

Sluneční brýle jsou pro nás v dnešní době mnohdy více módním doplňkem, součástí image, než aby plnily svůj skutečný cíl. Na horách je tomu jinak. Tam vám nekvalitní vybavení vhodné na image může způsobit velké obtíže. Jak vyzrát na sněžnou slepotu se dočtete dále v textu.

Mačky, cepín, lano, sedák a karabiny… A co ještě by ti nemělo chybět na ledovec? Redakce Světa outdooru připravila výběr nejlepšího vybavení na ledovec pro tuto sezónu.

Horský vůdce Vojta Dvořák připravil metodické střípky pro vysokohorskou turistiku a zejména pohyb na ledovci. Dozvíš se, jak se správně navázat a nespadnout do trhliny a co dělat, když do trhliny spadneš.

Cestování po polárních oblastech je náročné a chyba při balení vás může stát celou výpravu nebo v horším případě i zdraví. Inspirujte se našimi tipy, co si vzít s sebou!

Ledovce jsou krásné i zrádné zároveň. Představují fascinující prostředí, kterým můžete putovat daleko do odlehlých krajin i stoupat vysoko na vrcholky hor, ale které je také plné nástrah. S jistou dávkou patosu lze říci, že se pohyb po ledovci podobá ruské ruletě. Jak z této hry vyjít z čistým štítem a neskončit na dně bezedné trhliny? Ve zkratce – nechoďte sami, ale raději ani ve dvou.

Sedací úvazek je ve své podstatě jednoduchá záležitost. Velmi zjednodušeně nejde o nic víc, než obepnout nohy, pas a spojit to dohromady. Díky tomu je sedák možné v nouzi velmi jednoduše a rychle sestrojit pomocí smyčky a karibiny.

Sedák je pojítko mezi vámi a lanem. Jedná se o životně důležitou spojku. Patří mezi ty méně komplikované věci, co se týče výběru. Přesto se pár rad a typů najde.

I když to není převažující rys vysokohorské turistiky, přesto se mohou a často i dostávají její aktéři i do lezeckých míst, kde budou nuceni použít jištění. Pro tuto činnost musí být turisté vybaveni, a především musí svoji výbavu umět náležitě používat.

Základním a převažujícím způsobem pohybu v horách je chůze. Ovšem terén v horách je oproti běžnému prostředí, které člověk obývá, značně odlišný, proto není od věci si pár zvláštností chůze v horách připomenout.

Pohyb na ledovci není většinou fyzicky namáhavý s porovnáním s jinými horolezeckými terény, jedná se většinou o obyčejnou chůzi. Ale co se objektivního nebezpečí týká, je pohyb po ledovci jeden z nejhorších. S trochou nadsázky jej lze přirovnat k ruské ruletě.

Sníh je značně proměnlivá hmota, a od toho se odvíjí postup po něm. Zcela jinak musíme stoupat v závějích měkkého prašanu, a úplně zcela něco jiného je postup po tvrdém firnu. Podoba sněhu má zásadní vliv na způsob našeho postupu a na výběr použité adekvátní výzbroje.

Ve vysokohorském prostředí jsme vystaveni mnoha nebezpečím. Jedním z nich, bezprostředně ohrožujícím naše oči, je zvýšené množství ultrafialového záření – rostoucí úměrně s nadmořskou výškou.

Vysokohorský turista překonává při cestě k vrcholu obtížný terén kombinující vysokou nadmořskou výšku doplněnou o nestálé počasí, rozsáhlé ledovce, lezení do obtížnosti 2+ UIAA či lehké lezení v ledu a v mixech. Jaké vybavení VHT vyžaduje, to bylo tématem článku v ročence Malý Průvodce 2009.

Dnes už si lezení bez horolezeckého úvazu nedokážeme ani představit. Ale ještě před čtyřiceti lety se navazovali lezci přímo na lano. Teprve s koncem šedesátých let se začaly rozšiřovat jednoduché úvazky.