Horolezectví

„Nikdy nepřestat snít, nikdy.“ Takové je motto italského horolezce Simona Mora, který jako jediný zdolal tři osmitisícové vrcholy (Shisha Pangma, Makalu a Gasherbrum II) během jedné zimní sezóny. Nedávno ale zahájil zcela novou životní etapu.

„Mugs Stump Award“ podporuje pouze horolezecké projekty realizované v rychlém, lehkém a především inovátorském duchu. Proto není divu, že cíle výprav, které budou podpořeny pro rok 2016, široké veřejnosti nic moc neřeknou. Věřte však, že v případě úspěchu se bude jednat o jedny z nejhodnotnějších výkonů roku. Pojďme se na ně blíže podívat.

Zima, bláto, plískanice, psí počasí, na lezení venku už to u nás není. Z několika možností “zimních” lezeckých destinací vyrážíme za sluncem do tureckého Geyikbayiri. Největší oblast sportovního lezení v Turecku je poměrně mladá, ale už si získala velký mezinárodní ohlas.

Říká se, že spojit svůj život s horolezcem je osudová chyba každé ženy? Já si to nemyslím. Podle mě se jedná o životní výhru, před jejímž převzetím je nutné zajít si k psychologovi, abyste se s ní dokázali vyrovnat.

Kvalitních lezeckých výkonů se za těch 365 dní vždy zrodí obrovská spousta a některé třeba laická či odborná veřejnost ani neobjeví, protože protagonistům je to tak nějak „v paži“. Proto všechno to vyzdvihování, „žebříčkování“ berte prosím s rezervou.

V létě to bude už 42 let od tragédie, která donutila k zamyšlení horolezecký svět nad některými aspekty působení v horách. Psal se rok 1974 a sovětská ženská expedice se vydala na Pik Lenina (7134 m). Domů se však nevrátila ani jediná z osmi členek týmu.

Lucka Hrozová patří k nejlepším ledolezkyním planety. Právě v těchto dnech, kdy teploty klesají hluboko pod bod mrazu, je pro tento sport ideální doba. Přesvědčí vás Lucka k tomu, abyste ledolezení vyzkoušeli?

Mezi klasické novoroční předsevzetí můžeme zařadit hubnutí, seknutí s kouřením, větší spořivost anebo odhodlání k velkým životním krokům. Kdo je duší horolezec, bude mít jistě nějaké své cíle na vrcholcích hor. Málokdo ví, že i Miloš Zeman má své lezecké předsevzetí.

Vysoké hory člověka přitahovaly už od nepaměti. Jednou z možností, jak obrovských výšek dosahovat je stát se horolezcem. Existují i alternativní možnosti, kterými jsou například následující alpské čtyřtisícovky. Výstupy na ně jsou relativně snadné a s zvládne je téměř každý zkušený vysokohorský turista.

Přesto, že Mnich stojí ve stínu svého slavného souseda, Eigeru, neubírá mu to nic na oblíbenosti a zajímavosti. Stejně jako v případě Jungfrau se jedná o snadno dostupnou a často lezenou čtyřtisícovku Bernských Alp, která nabízí hned několik atraktivních výstupových linií. Rychlý přístup má bohužel za následek i to, že bývá výstup normálkou často podceňovaný a vrchol sklízí ve statistikách po Matterhornu druhý nejvyšší počet úrazů ve Švýcarských Alpách.

Volání dálek se opět ozvalo a tak nezbývalo než je vyslyšet a vyrazit opět do hor. A když do hor, tak do Alp, a když do Alp, tak do Walliských.

Když v roce 1893 přišel průmyslník Adolf Guyer-Zeller se smělou vizí vybudovat zubačkovou dráhu z Grindelwaldu směrem k alpským velikánům, počítal se stavbou konečné stanice až na samém vrcholu Jungfrau. Technický skvost tehdejší doby, který provrtal severní stěny Eigeru a Mnicha jako ementál, skončil po bezmála dvaceti letech úmorného budování nakonec „jen“ v sedle Jungfraujoch (3454 m), přesto se díky němu stal „panenský“ vrchol jednou z nejsnáze dostupných čtyřtisícovek.

Chorvatsko v zimě? Co tam? Do Maroka v neoprenu? S bruslemi na Bajkal? Liduprázdný Ladakh? Asi si říkáte, že jsme se zbláznili, ale není tomu tak. Přinášíme přehled destinací, které jsou typicky letní, ale i v zimě nabízí nečekané možnosti!

Zajímavé téma, říkám si. Kam na Vánoce? No přece sedět doma, tlačit ve velkém cukroví, koukat na pohádky a sledovat houstnoucí atmosféru, která roste s každou přibývající hodinou, kdy jsou všichni členové rodiny pod jednou střechou . Nebo ne?

Tomáš Petreček v létě při pokusu o výstup na osmitisícový Gasherbrum I vyzkoušel také několik nových produktů. Protože špatné počasí Tomáše a Máru Holečka drželo několik dnů v zóně smrti nad 7000m, poprosili jsme Tomáše o hodnocení některých věcí, které měl sebou.