Cyklistika

Horský masív vystupující jako přízrak z nížin, které jej obklopují. Na jihu úrodná Podunajská nížina, na západní, nehostinné straně nížina Záhorská, tvořená především písky vystupujícími často až na povrch, takže vytváří dojem pouště. Přestože místní kopce nedosahují velkých výšek (nejvyšší hora Záruby má „jen“ 768 m.n.m.), působí impozantně a mohutně.

Enžská cyklostezka je zajímavou obdobou Tauernské cyklostezky, na kterou nedaleko salcburského Bischofshofenu navazuje, a to směrem východním, stále podél Nízkých Taur. Je objevnou cestou říší, které vévodí divoké hory a nespoutaná voda. Podél Enže – jak se česky řece Enns říká – si vychutnáte atmosféru klidu a majestátnosti hor, stanete se součástí tohoto světa živlů.

Dráva je překrásnou řekou, pramenící na úpatí Dolomit v Jižním Tyrolsku na území dnešní Itálie nedaleko Dobiacca (německy Toblach) a ústící u Osijeku do Dunaje.

Rovinatá, místy zvlněná krajina jako dělaná pro cykloputování. Toť maďarské pusty uprostřed vinic, termálů a hospod zvoucích k posezení.

Co šlápnutí do pedálů, to přiblížení k další historické památce. Jedeme totiž po kyperském pobřeží, kde se podle starořecké báje z mořské pěny zrodila bohyně lásky Afrodita; Kypr při své první misijní pouti navštívil svatý Pavel; ostrov také pamatuje šťastný konec strastiplného putování krále Richarda Lví srdce a jeho nevěsty, jakož i mnoho dobyvatelů, kteří zde zanechali četné stopy: římské mozaiky, byzantské kostelíky, křižácké hrady, mešity i muslimské kláštery.

Na úpatí Nízkých a Vysokých Taur čekají cykloturisty nejen euforické říční cyklostezky, z nichž nejznámější jsou Tauernská a Enžská, ale také panenská zákoutí, do nichž pronikneme po panoramatických cestách bez náročných stoupání. Cykloturistiku nám zpříjemní občerstvení na četných horských salaších s nezapomenutelnými výhledy.

Příjemnou rychlostí, bez nástrah v podobě náročných stoupání či špatného povrchu, celou svou myslí se můžete oddávat vnímání přírody a kulturních památek cestou… Nemusíte si lámat hlavu orientací na křižovatkách a záludných odbočkách – celá stezka je totiž dokonale značená, a tak stačí jen sledovat zelené tabulky s obrázkem cyklisty<, (který na první pohled vyzařuje spokojenost…,) a s nápisem např. „Donauradweg“, většinou doplněným i údajem o vzdálenosti do další obce.

Tauernská cyklostezka sleduje tok řeky Salzach a hlavní hřeben Vysokých Taur. Po rovině napříč Alpami? To zní podezřele… Ale skutečně: Nejen po rovině, ba přímo s kopce projíždíte úchvatnou krajinou Salcburska po svěže zelených loukách a pečlivě udržovaných pastvinách, mezi seníky, selskými usedlostmi, jejichž dřevěné balkóny a okna zdobí rozkvetlé okrasné květiny.

  Fascinující kombinace lehkosti jízdy po rovinaté cyklostezce a panoramatu velehor učinila z rakouských cyklostezek, lemujících alpské řeky, nedostižný cykloturistický fenomén. Což potom na dohled od rakouské nejvyšší hory Grossglockneru.

  Pramen Nisy je obestřen zvláštní atmosférou, jakousi kombinací panenské tajemnosti a vzrušivé naděje. Zdejší žula dala Nise do „kolébky“ zvláštní, drsnou krásu, která ji provází až po její soutok s Odrou. Nejlépe tento kraj poznáte ze sedla kola.

Z pohledu vývoje Země a hor je období první světové války nepatrným časovým úsekem. Toto krátké historické údobí však hluboce poznamenalo horskou přírodu Dolomit, a tak si na úvod tuto smutnou historii pokusím nastínit vnukům a pravnukům někdejších mladých hrdinů na horské frontě.

Klasická trasa rakouským Podunajím nás ve třech dnech provede kolem klášterů, hradů, vodních elektráren, malebnými vesničkami, přes Linec až do malebné vinařské oblasti Wachau, kde po 220 km putování zakončíme.

Unikátní zážitek: Jedete téměř po rovině, po cyklostezce, kterou lemuje hradba Vysokých Taur a masívy Vápencových Alp. Stezka vede podél krásných řek  Saalach a Salzach, klikatí se mezi šťavnatými pastvinami, upravenými selskými usedlostmi, míjí úctyhodná vodní díla a nevynechává historická jádra městeček a na závěr i Salcburku.

Někteří příznivci cyklovýjezdů mohou mít na svém účtě tak neuvěřitelné položky jako třeba Zugspitze nebo Watzmann. Když spatříte borce, sápajícího se na žebřík viaferraty s kolem na zádech, pochopíte proč. Kam se ale dá v Evropě opravdu došlapat?

Vychutnejte si radost z bruslení rázovitou krajinou Spreewaldu, nazývaném pro svou síť vodních kanálů „přírodními Benátkami severu“. Projeďte se po hladkém asfaltu po blatech – biosférickou rezervací UNESCO. Kanály a in-line stezky vedou svěží přírodou a tvoří mnohdy jedinečnou přístupovou cestu k vesničkám. Krajina Spreewaldu je domovskou oblastí unikátního etnika Lužických Srbů, kteří si dodnes uchovli své tradice, architekturu a slovanský jazyk, jež nás bude doprovázet na dvojjazyčných nápisech.