Česko

Z větší části po silnici a lesních silničkách se pustíme na cestu s dalekými panoramatickými výhledy, k tajemným zákoutím. Projdeme krajem, který v minulosti proslul těžbou a zpracováním měděných a olověných rud – názvy Tachovská, Chodovská a Plánská Huť hutní činnost dosvědčují dodnes

V oblasti Jezevčího vrchu (633 m) a Huťského potoka je oplocená obora černé a vysoké zvěře, mimo objekt umělá líheň bažantů a tetřívků – i to napovídá, že místa na sever od silnice k hraničnímu přechodu Broumov – Mähring jsou pozoruhodnou lokalitou. Úsek z Chodovské Huti do Zadního Chodova je orientačně náročnější, první část po silnici si lze zkrátit využitím autobusové dopravy.

Výhradně po neznačených turistických cestách vede místy orientačně trochu složitější putování, na kterém se seznámíme především s nádhernými rybníky mezi Mariánskými Lázněmi a Chodovou Planou. Čekají nás i další příjemná překvapení.

Možná již s příchodem římských legií do vídeňské kotliny v prvních staletích našeho letopočtu dostala se na Znojemsko vinná réva. Pravda je, že k naší oblasti patří dobré víno a že vinná réva tvoří milou kulisu i při turistických toulkách. Následující putování nás povede takříkajíc od „pramene“ (v Šatově je sídlo Znovínu Znojmo, který mj. připravuje i zajímavý agroturistický vinařský program) nejen k vinohradům, ale i na další pozoruhodná místa nad pravým břehem Dyje.

Příjemná, nenáročná trasa, ideální typ na polodenní výlet. Seznámí nás s horním, romantickým tokem Plenkovického potoka i s některými pozoruhodnými historickými památkami. Současně budeme mít možnost se i vykoupat nebo si zahoubařit. Stoupání nás čeká minimálně, také terén je vesměs dobře schůdný.

Cestou krásných kostelů – také tak bychom mohli nazvat tuto trasu, která mapuje území na dolním toku Želetavky. Pěkné vsi s řadou památek, rázovitá údolí se starými mlýny, místa pěkných výhledů – to všechno nás čeká na této nepříliš náročné cestě, která nás trochu potrápí jen na kamenitých stezkách v údolí řeky. Částečně půjdeme bez turistických značek, určitě však nezabloudíme.

Tato trasa postrádá – s výjimkou pamětihodností města Jemnice – obvyklé turistické atraktivnosti. Její hlavní nabídkou je klid, zeleň, neporušené lesy, příroda, která pohladí na duši. Chceme-li si odpočinout od shonu a starostí každodenního života, je to ten nejlepší tip. Možná, že právě nám tu předvede ptačí kapela svůj nejkrásnější koncert, při troše štěstí staneme tváří v tvář srnkám, které tu mají své království. Vydejme se tedy tak trochu v jejich stopách…

Značená cesta údolím Želetavky nepostrádá romantiku, místy ovšem vede těžko schůdným terénem. Větší část výletu prochází mimo značené turistické cesty a přichystá nám nejedno příjemné překvapení – především hezké lesní partie u vrcholu Hory (624 m) a daleké výhledy. Nesmíme zapomenout přibalit nějaké občerstvení.

Náročná trasa, délkou i profilem, s častým stoupáním, místy po neznačených cestách s jistými nároky na schopnost orientace. V údolí Rokytné půjdeme občas po kamenitých, zarůstajících pěšinách přes vývraty. Doporučujeme trasu absolvovat v letních měsících, protože nás mj. čeká brodění Rouchovanky. Přesto je to cesta krásná, plná romantiky; půjdeme hlubokými, skalnatými údolími kolem starých mlýnů, uvidíme historicky cenné kostely a především tajuplnou středověkou ves s tvrzí, kterou archeologové doslova vyhrabali z několika století zapomnění. Trasu doporučujeme zdatnějším, zkušenějším turistům.

Cyklus dvaceti monumentálních pláten zachycujících historii slovanských národů, dílo ivančického rodáka Alfonse Muchy, je vyhledávanou expozicí na zámku v Moravském Krumlově. Prohlídka města při řece Rokytné je ovšem jen první částí naší nabídky. Nějaký čas si necháme i na seznámení s Rokytnou. Předesíláme, že to bude putování místy dost dobrodružné…

Rokytná pod Tavíkovickým mostem je asi nejhezčí na podzim, když se zbarví listí. To jako by nějaký čaroděj rozházel po hladině řeky zlaté dukáty. Nikdy ty odlesky nesesbíráme, jen budeme tiše obdivovat nádherný poklad přírody. Půjdeme po loukách i pěšinami ve strmé stráni, zastavíme se u starých mlýnů, potěší nás zajímavé lesní partie.

Dvě významná a turisticky atraktivní jihomoravská města – Jaroměřice nad Rokytnou a Moravské Budějovice – spojuje tato nenáročná trasa, vedoucí většinou po silnici nebo podobře schůdných cestách. Jsou na ní dvě větší stoupání, jedno z nich však můžeme vynechat.

V povodí dvou řek – Rokytné a Jevišovky – leží řada turisticky zajímavých cílů, které vzájemně nespojují žádné značené cesty, spojnici mezi nimi tvoří většinou jen silnice. Tato trasa tedy není určena pěším; zato je ideálním typem pro cyklisty a motoristy.

Ze 75 m vysokého a 426 m dlouhého dálničního mostu Vysočina nabízí se snad nejúchvatnější pohled na panorama Velkého Meziříčí i na údolí Oslavy. Je to nádherná vstupní brána do oblasti našeho průvodce – zámek s muzeem a historické centrum města, na němž je na první pohled patrná nevšední péče o památky. Právě tady se také poprvé setkáme s Oslavou – projdeme klidným Nesměřským údolím a poté zamíříme k hranici Přírodního parku Třebíčsko, malebnou krajinou lesů, polí, rybníčků a volně rozptýlených žulových balvanů…

K Oslavě vede nespočet cest a půvabná řeka přijímá na své pouti mnoho přítoků – tím nejznámějším je jistě Chvojnice, provázená turistickou značkou. Nás však lákaly potoky a potůčky takřka bezejmenné,bez turistického značení. Vybrali jsme jeden z nich se slibným názvem Jasinka, na němž leží i zajímavá obec Jasenice. Trasa to je letní, protože cesta údolím Jasinky zdolává mnohokrát potok – někdy přeskáčeme po kamenech, jindy se nevyhneme mělkému brodu. Bude to takové romantické brouzdání s Jasinkou…