Česko

Asuán je egyptské město s více než 200 000 obyvateli, známé především dvěma mohutnými přehradami na Nilu. Svou vodní nádrž Asuán má však i jižní Morava, i když rybník tohoto jména je mnohem skromnějších rozměrů a nenapájí jej majestátní Nil, ale o poznání menší Bihanka. Putování k Asuánu a za dalšími turistickými zajímavostmi na východ od Jemnice je vcelku nenáročné, po kvalitních, dobře schůdných cestách, a s výjimkou krátkého výstupu k Velkému Újezdu i bez větších výškových rozdílů. Většinou půjdeme po neznačených cestách, trasa však neklade žádné mimořádné nároky na orientaci.

Na svém dolním toku protéká Jevišovka plochou, jen mírně zvlněnou krajinou, od Božíkovic k Božicím porostlou pěknými lužními lesy. Výrazněji nad terén se tu zvedá jen zdaleka viditelný Zámecký vrch, na jehož jižním svahu leží osada Na Kopci se skupinou architektonicky cenných budov. Lužní lesy jsou balzámem pro oko i pro duši, nesporným zpestřením pak lovecké zámečky, které připomínají, že i tady bývaly v minulosti významné honitby. Celá trasa vede po neznačených cestách.

Jevišovka pramení u Komárovic v nadmořské výšce 560 m a po 79,9 km ústí do Dyje. Následující nenáročný výlet, určený cyklistům a mototuristům, nás provede krajem, kde říčka rozdává své první vůně, kde vytváří první romantická zákoutí. Na trase nebudou chybět ani zajímavé stavební památky.

Nenáročná vycházka směřuje k nevelké zřícenině hradu ležící ve strmé stráni nad malebným údolím Oslavy. Krátký výšlap může být inspirací k náročnějším výletům a podrobnějšímu poznání jedné z našich nejkrásnějších řek, může být i příležitostí pro ty, kteří nezvládnou obtížnější trasu.

Romantické údolí řeky Jihlavy s mohutnými meandry a četnými skalisky, spadajícími strmě k divokému balvanitému korytu, s věkovitými mlýny a starými trampskými osadami je dnes již pouhou minulostí. Jeho nejkrásnější část mezi Mohelnem a Vladislaví zaplavily vody údolních nádrží, které slouží především potřebám blízké jaderné elektrárny Dukovany. Časy dávno minulé tu dnes připomínají jen pozůstatky starých hradů, kterých se výrazná proměna údolí až na výjimky téměř nedotkla. Jezera, orámovaná lesy, však dodávají krajině novou krásu, která si se zmizelými půvaby téměř v ničem nezadá, Dalešická přehrada se navíc stala vyhledávanou rekreační oblastí. Naše trasa vede vysoko nad jejím pravým břehem, většinou rozsáhlými lesy, z nichž je možné tu a tam nahlédnout do vodního zrcadla. Je středně náročná, s častým stoupáním a klesáním, a z větší části vede po širokých, dobře schůdných cestách. Měli bychom mít na paměti, že možnost k občerstvením se nám nabízí jen ve výchozím a cílovém místě výletu a podle toho se na putování vybavit.

Na Zeleném kopci (491 m), vysoko nad přehradami Dalešice a Mohelno, stojí jedna z našich nejstarších rozhleden. A protože připomíná „zikkurat“, starobabylonský chrám v podobě čtvercové mnohopodlažní věže, dostala název Babylon. Vydejme se tedy k Babylonu – a byť až k němu vede silnice, seznamme se trochu blíž s líbeznou krajinou zalesněného skalnatého údolí řeky Jihlavy.

Nejkrásnějším údolím protéká Oslava v úseku mezi Náměští a Vlčím kopcem, pro který se vžilo trefné pojmenování Divoká Oslava. Řeka tu pospíchá peřejnatým balvanitým korytem, po obou stranách lemovaným strmými skalními stěnami, točí se ve velkých meandrech a nastavuje svou hladinu k nahlédnutí bujarému lesnímu porostu. Cesta touto nefalšovanou divočinou je velmi romantická, ale místy i dost obtížná, proto ji můžeme doporučit jen fyzicky zdatným turistům. Kolem Oslavy můžeme putovat jen za normálního nebo nízkého stavu vody, při zvýšené hladině jsou některé části neprůchodné. Pro výlet si zvolíme letní období, protože nás mj. čeká i brod. Po celou dobu se prakticky nepotkáme s možností občerstvení, proto doporučujeme vzít jídlo i pití s sebou. Jinak je to však trasa NEJ NEJ, kterou nemůže vynechat nikdo, kdo má v úmyslu seznámit se důvěrně s tím nejkrásnějším, co popisovaná oblast nabízí.

Soutok Oslavy s Chvojnicí – to je místo, které nemůžeme vynechat. Pěkně z výšky se na tu nádheru dívá Levnov, nazývaný též Ketkovický hrad či důvěrněji „Ketkovák“. Pěkně pomaloučku se k té parádě přiblížíme, naše putování vede od vlaku k vlaku, můžeme si však dopřát i nejrůznější jiné kombinace, třeba kratší okruh z Ketkovic.

Krajinou západně od Brna protéká řada říček a potoků, které většinou vytvářejí malebná, turisticky atraktivní údolí. Některými z nich prochází nebo je protíná i tato trasa. Vede členitým, z větší části zalesněným terénem a místy klade zvýšené nároky na orientaci. V létě a na podzim si můžeme cestu zpestřit i hledáním hub.

Zajímavá architektura a především smírčí kříže, typické pro naši oblast, jsou námětem cykloturistického putování, které lze absolvovat prakticky v plném rozsahu i autem.

Krátká, ale zajímavá trasa vede převážně hlubokými lesy Přírodního parku Bobrava. Dovede nás i k nepatrným zbytkům hradu Bučína, jehož hledání je malou detektivkou. V úvodu se pořádně zapotíme při stoupání z údolí Bobravy, ostatní část cesty bude vcelku pohodlná, nepočítáme-li úseky, poškozené těžbou a přibližováním dřeva.

Z Vysokého Mýta, historického města, se vydáme do obce Vraclav, která je nejstarší v okrese Ústí nad Orlicí. Knížetem Svatoplukem zde byl zavražděn Vršovec Mutina a tím byl dán signál k vyhubení většiny členů tohoto rodu. Putování vede zčásti po silnici, lze využít autobusového spojení z Vysokého Mýta do Vraclavi nebo Domoradic.

Pohodlné putování bez znatelných výškových rozdílů – kratší výstup absolvujeme pouze na Chlum, kde bývalo popraviště. Nelekejme se ale pochmurné historie a vnímejme klidné půvaby krajiny.

Půvabný zámek s mimořádně cennými sbírkami, obklopený jedním z nejhezčích přírodně-krajinářských parků u nás, to je Kynžvart, oblíbené výletní místo na úpatí Slavkovského lesa. Za návštěvu rozhodně stojí i nedaleké lázně, které dnes navracejí zdraví dětským pacientům. Naše trasa je ideální typ na polodenní procházku, vhodný i pro motoristy, kteří mohou zaparkovat před kynžvartským zámkem a na konci cesty se k němu zase vrátit.

Pěkná, velmi členitá a na výškové rozdíly dost náročná trasa nás provede kopcovitou, většinou zalesněnou krajinou kolem nejvyšších vrcholů Slavkovského lesa – Lesného a Lysiny. Z větší části půjdeme po kvalitních cestách nebo silničkách, vystoupáme až do devítisetmetrové výšky, abychom v závěru sestoupili do středu Mariánských Lázní. Oč pestřejší a rozmanitější je tu příroda, o to chudší je možnost občerstvení, proto doporučujeme přibalit na cestu nezbytné jídlo a pití.