Česko

Poněkud záhadný a tajuplný řád teplářů se na území naší vlasti příliš neprojevil, mj. i proto, že byl (na základě intrik johanitů a francouzského krále Filipa Sličného) v r. 1312 papežem Klimentem V. zrušen a jeho velké jmění zabaveno. Jedním z nemnoha míst, kde tento řád, který si dal jméno podle Šalamounova templu v Palestině, u nás působil, bylo Pojihlaví. Nedaleko své komendy v Jamolicích si templáři vystavěli mohutný hrad, jehož pozůstatky budou hlavním cílem naší cesty. Čeká nás putování romantickým údolím řeky Jihlavy, skvělé výhledy i nádherné přírodní scenérie. Některé úseky jsou však náročné na fyzickou zdatnost a šikovnost, rozhodně doporučujeme kvalitní obuv. Výlet bychom měli absolvovat v létě (pokud nepatříme k trénovaným otužilcům), protože nás mj. čeká i brodění Jihlavy.

Pamětní deska a bronzová hlava na bývalé škole v Biskoupkách, dílo F. Navrátila z r. 1975, připomínají, že právě v tomto domě se narodil Vítězslav Nezval (1900–1958). Na začátku r. 1899 se do Biskoupek, na půl cesty mezi Jaroměřicemi nad Rokytnou a Brnem, přistěhoval čtyřiadvacetiletý učitel Bohumil Nezval s manželkou Emilkou. Synovi, který se narodil v květnu následujícího roku, pak dali jméno Vítězslav – na paměť oblíbeného básníka Hálka. V nádherném kraji u řeky Jihlavy pak Nezval prožil šťastná dětská léta a jako básník se později k přírodním motivům z krajiny svého dětství často vracel. Následující výlet nás zavede na oblíbený Biskoupský kopec i k romantickým partiím řeky Jihlavy.

Delší, ale příjemné a ne příliš náročné putování nejzápadnější částí popisované oblasti. Půjdeme především rozlehlými lesy, které se táhnou v souvislém pásu od Chocně k Hornímu Jelení a Borohrádku. Ve střední části nás čeká úsek po neznačených cestách, proto bude třeba věnovat zvýšenou pozornost orientaci. Kromě menších výstupů k choceňským hradům nás čeká jen jedno větší stoupání – k Čertovu dubu za Dobříkovem. Doporučujeme vybavit se vlastním jídlem a pitím, protože možnosti občerstvení jsou minimální.

Romantické, nepříliš náročné putování údolím Tiché Orlice, v závěrečné třetině se stoupáním do Říček a pod vrchol kopce Podhoří. Půjdeme většinou po kvalitních, dobře schůdných cestách, krátké úseky i po silnici. V parném létě se můžeme i vykoupat – buď v řece, nebo na brandýském koupališti.

Kopcovitá, ale turisticky vděčná a přitažlivá trasa nabízí cestu přes několik vrcholů, i do rázovitých vesnic orlického podhůří. Chybět nebudou ani výhledy a místa se zajímavou historií, možnosti odpočinku a občerstvení. Četné výškové rozdíly i trasu je možné zkrátit a do cílového místa dojet autobusem.

Krátká, nenáročná trasa nás vede nejen na potštejnský hrad, ale i po dalších zajímavostech městečka a jeho nejbližšího okolí. Cesta obcí a údolím Divoké Orlice je pohodlná, náročnější je jen výstup na hradní vrch.

Romantické putování překrásným údolím Divoké Orlice mezi Potštejnem a Liticemi nemůže vynechat nikdo, kdo chce poznat krásy Podorlicka, stejně jako návštěvu litického hradu. Trasa není příliš namáhavá, i když výstup pod vrchol Chlumu určitě zrychlí naši tepovou frekvenci. Budeme střídat silničky s polními cestami i s úzkými lesními pěšinami; za deštivého počasí mohou být některé úseky kluzké. Cestu je možné rozdělit a z Litic se vrátit vlakem do výchozího místa.

Město, malebně položené v údolí Zdobnice, proslavila především krása zdejších krajek. Nás bude zajímat nejen krajka a městské památky, ale i hezké okolí. Následující trasa nás vede k vyhlídkám jak na údolí Zdobnice a horská panoramata (za dobrého počasí lze spatřit i Krkonoše), tak na litický hrad s okolními kamenolomy v údolí Divoké Orlice.

Pohodlná vycházková trasa nás seznámí se Žamberkem a bleskosvodem P. Diviše, navíc nás provede hezkými partiemi údolí Divoké Orlice.

Vemi pěkná, členitá trasa vede podhůřím Orlických hor. Navštívíme zajímavé kulturní památky i odlehlé přírodní partie. Značná část cesty vede lesem. Stoupání nás čeká především v úvodní části, na hrad Lanšperk a k Horákově kapli, není však nijak náročné. Z řady míst se otvírají daleké výhledy. V pozdním létě a na podzim si na své přijdou i houbaři.

Betonová hranice se říkalo mohutné soustavě opevnění, budované jako hráz německému fašismu ve druhé polovině 30. let 20. stol. Jedno z největších seskupení pevnostních objektů najdeme v okolí Mladkova.

Suchý vrch (995 m) je nejen nejvyšším bodem Bukovohorské hornatiny, ale i oblasti našeho průvodce. Následující výlet je nejméně náročnou variantou výstupu od Jablonného – byť při něm zdoláme převýšení 570 m.

Půvabná zákoutí v údolích Čenkovičky a Černovického potoka nám vyváží to, že následující putování s výstupem na Suchý vrch je o něco náročnější než výšlap předchozí. Získáme při něm ucelenější představu o charakteru Bukovohorské hornatiny i tím, že navštívíme její dva nejvyšší vrcholy (a tím i nejvyšší místa našeho průvodce). Obtížnější je výstup z Čenkovic na Bukovou horu.

Pestrá, členitá a poměrně náročná trasa je určená především zkušenějším a fyzicky zdatnějším turistům. Čekají nás četná stoupání a klesání (nejvíc zabrat nám asi dá výstup na Třebovské stěny), ale i romantická údolí, daleké výhledy, zajímavé kulturní památky i hluboké lesy.

Kouzelná trasa vede na vyhlídkový vrch Lázek (714 m), nabízí nádherné pohledy i působivé krajinné scenérie.