Blog redakce

O trekování a přírodě přednáším na festivalech, v kinech, v divadlech, venku a jednou jsem přednášel i ve sklepě. Přednáším pro firmy, v domovech důchodců, pro různá sdružení, jezdím do ciziny i na zdravotnické konference. Přednášky pro děti jsou ale úplně jiný level a úplně jiná výzva.

Máme kamaráda Petra, kterého máme rádi. Opravdu. Je s ním sranda, je přátelský, otevřený, pomůže, rád chodí do přírody. Má jen jednu chybu, která ho opakovaně dostává do nejšílenějších životních situací, a stejně s ní nedokáže zatím nic udělat. Nesnáší prohry.

COVID-19 a život horského vůdce s tímto prevítem. Stále čekám na nějaký velký novinářský článek, který vyhodnotí tohle zvláštní období v našich životech. Období, kdy jsme se naučili nové pojmy jako „zakleknout“ „další ministr zdravotnictví“, pochopili rozdíl mezi rouškou a respirátorem a rozšířili si zeměpisné znalosti o název jedné čínské provincie. Nikdo se k tomu zatím nemá, tak vykopávám. Jaký byl tedy COVID pro horského vůdce?

Taky se vám občas zdá, že jen zabředáváte do každodenního stereotypu a nezažíváte nic nového? Nic vzrušujícího? I když jsou dny nyní krátké a temné, udělejte si na chvilku čas před prací nebo po práci a zkuste vymyslet něco speciálního, na co budete dlouho vzpomínat.

Réunion je nádherný ostrov a jeho přechod po trase GR R2 patří k těm nejhezčím, co jsme šli. I zde ale můžete narazit na borce z planety Blb, a to při výstupu na nejvyšší vrchol ostrova, a vlastně celé pevniny Indického oceánu.

Taky se vám stává, že se neorientujete na skalách, na stěně nebo při čtení článku, kdo je kdo? Lezení se atomizuje na jednotlivé sportovní disciplíny. Jedni jsou nebo se cítí být alpinisty, horolezci, himalájisty, big wall lezci, sportovními lezci, pískaři, skalkaři, atd. A já bych chtěl v tomto guláši udělat jasno. Sobě i vám, a jednou provždy jednoduše rozdělit lezce na dvě skupiny a dál už to nerozmělňovat.

Dá se na přechodu Alp zničit nebo minimálně poškodit vztah? Nemyslím tím jakýkoliv vztah v naší skupině –⁠⁠⁠ to už dávno nejde –⁠⁠⁠ ale někoho, koho ani neznáte? A dá se to udělat velmi rychle? Ano, dá.

‚‚Když dva dělají totéž, není to totéž.‘‘ Přemýšleli jste někdy nad tímto citátem i při chůzi po stezce? Lidé chodí do přírody z různých důvodů a je zajímavé pozorovat znaky, jež odráží jak různorodé pojetí, tak zkušenosti, životní styl a časové i finanční možnosti jejich cesty. Na vejšce nás vždy učili koukat na všechno komplexně a klasifikovat. Tímto vám představuji 10 typů hikerských osobností, které jsme společně s partou kamarádů hikerů dali dohromady. I když jsme každý z jiného těsta, vždy se mi líbilo, že si ze sebe navzájem umíme udělat srandu.

Někdo má celý život po taškách nebo kufrech jako modelka nebo jako mafián či Šporcl v pouzdře na housle. A horský vůdce tráví většinu svého profesního života s batohem na hrbu. Jako hlemýžď. Kromě lezení na písku a sprchování ho má na zádech furt. Takže s ním už něco zažil, umí si ho zabalit a šetří hmotnost, jak se dá.

Zažili jste v horách dokonalý okamžik? A bylo to při vzpomínce na něco hrozného? Našim holkám se to přihodilo, jen to zatím nechtějí přiznat…

Skialpinismus je dřina. Každý sjezd se musí zasloužit. I když jsou i jedinci, kteří si užívají pouze výstup a sjezdu se obávají. Mohli by žít i bez něho. To nechápu. Už během výstupu v sobě dusím plamen nadšení ze sjezdu. Z jízdy. Umím se však ovládat a během šlapání neztrácím hlavu a zvažuji všechny aspekty bezpečnosti. Svah, který nešlapu nahoru, je pro mě stále neznámý svah, který může překvapit. Stejně tak jako účastníci akcí a kurzů skitouringu a skialpinismu.

Čím prodavače může překvapit začínající skialpinista při nákupu svého prvního vybavení?

Znáte správné názvy krkonošských bud? Víte čím jsou jednotlivé boudy specifické? Horský vůdce Vojta Dvořák připravil seznam těch nejznámnějších.

Když jsme začínali s vícedenními a týdenními pochody přes hory, bylo trochu jiné vybavení, než je dnes. Ale i tehdy platilo, že když si ho nevezmete vůbec, máte celkem problém.

Jedni řeší tetřívka, druzí zase vlka a třetí chtějí mermomocí sjet ten parádní žlab v Obřáku. Na Šumavě se rozmohl nový obyčej – mlácení ochranářů lyžemi. V Krkonoších zase oplotili Sněžku, plot prý zatím není elektrický. Trochu bulváru na úvod máme za sebou. Ale vážně, dá se skloubit udržitelný rozvoj společnosti s překotným rozvojem outdoorových aktivit?