Rozpadly se vám boty? Nejste sami.

Pokud se vám v poslední době zničehonic rozpadly trekové boty, nemusí jít vůbec o vadu materiálu nebo o nekvalitní výrobek. Možná právě vy jste obětí technologického škůdce jménem hydrolýza, což je degradace polyuretanové pěny vlivem vlhkosti. Hydrolýza polyuretanu (dále PU) je jev známý, ale informování veřejnosti o něm stále není dostatečné. Proto jsme se rozhodli napsat článek s odpovědí na nepříjemnou otázku: Jak je možné, že se boty rozpadnou třeba už po čtyřech letech používání?

Používaná technologie výroby bot

Abychom se vyznali v problému, musíme si ujasnit, o jaké technologie se v případě bot do terénu jedná. Při výrobě se používají dva technologické postupy:

Při vstřikování se všechny komponenty od svršku až po pryžový běhoun se vzorkem spojí naráz ve formě vstříknutím PU. Bota je lehčí a ohebnější, ale podešev je od svršku neoddělitelná, nejde ji v původní kvalitě vyměnit a počítá se s tím, že po sešlapání vzorku běhounu končí i životnost boty.

Druhou možností je lepená technologie. Používá zvlášť vyrobenou kompletní podešev, která se ke svršku boty přilepí. Takto se dělá většina těžších pohorek. Lepené boty jsou o něco těžší, ale je možné podešev odlepit, strhnout starý ochranný pás, nalepit na svršek nový a přilepit podešev novou. Lepenou botu poznáte tak, že pod vložkou jsou vidět roznýtované sponky. Vstřikované boty mají stélku přientlovanou.

Mohou existovat i boty, které mají PU podešev bez pryžového běhounu a vzorek na podešvi je celý vytvořen z PU. To je levné řešení, ovšem s velmi nízkou životností. V terénu hrozí naříznutí o ostré hrany a podešev při hlubším vrypu a následném ohybu může prasknout. Pro opravdu outdoorové použití jsou nevhodné.

Tlumení

To, aby bota byla při došlapu pohodlná, měkká a zajistila noze komfortní pocit, zajišťuje tlumicí vrstva. Zatímco u vstřikovaných bot je vždy polyuretanová, u lepených je na výběr mezi PU (polyuretan) a EVA (etylenvinylacetát).

Tlumicí vrstva z EVA materiálu je lehčí, ale pod tlakem nohy mohou popraskat uzavřené póry materiálu, a pružnost tak utrpí. Dá se lepit pouze dvousložkovými reaktivními lepidly na bázi organických rozpouštědel, což ovšem způsobuje problémy při výrobě. Výpary z lepidel jsou zdraví škodlivé a výroba se prodraží jednak investicemi do zajištění bezpečnosti práce s nebezpečnými chemickými látkami, do odsávacích zařízení, a jednak i větší pracností. Používá se tam, kde je prioritou nízká hmotnost.

Aktuálně je pro tlumení častěji používaná PU pěna. Je technologicky dobře zpracovatelná, po vstříknutí se velmi pevně spojí s usní i s pryží bez nutnosti lepení, její pružnost je trvanlivější, ale je o něco těžší (PU nemůže být moc vypěněný, protože by neměl dostatečnou tuhost) a problémem je právě jev zvaný hydrolýza.

Hydrolýza

Pěněný PU podléhá degradaci. Příčinou je hydrolýza, což je degradace vlhkostí, která i u dobře připravených směsí může nastat po asi pěti až sedmi letech. Je paradoxní, že více degradují boty skladované, které se nenosí. Proč, to se přesně neví. Většina pravidelně nošených bot vydrží sedm let i více. Poločas rozpadu pěny vůbec není proces přesně daný, boty můžete v pohodě nosit deset let, ale také jsou známy případy rozpadnutí PU pěny po čtyřech letech. Vliv má prostředí skladování jak doma, tak před koupí bot v obchodě. K době nošení musíte připočítat degradaci PU při skladování v obchodě před koupí (je dobré vědět, kdy byly boty vyrobeny a jak dlouho byly uloženy ve skladu).

Problémem je nepříjemná skutečnost, že konec přichází bez upozornění. Vezmete si boty, které ještě před půl rokem absolvovaly bez problému náročný trek. A během túry se z ničeho nic za vámi ozve smích kamarádů a vy najdete svoji upadlou podrážku ležet na cestě. Degradovaná PU pěna se jako na povel začne drolit a rozpadne se. Pokud se vám boty rozpadly před začátkem dovolené při přípravném výletu po blízkých kopcích, je to ten lepší případ. Pokud se ocitnete bez bot na horské hřebenovce mnoho hodin chůze od civilizace, může to mít docela fatální následky. Fotografie bot, které tento úděl potkal, najdete jako ilustrace k tomuto článku. Jde o boty používané spíše méně než více, staré zhruba šest, sedm a deset let, a to napříč značkami. Všechny se rozpadly během několika desítek minut chůze bez předchozího varování.

Degradace PU pěny není technologickou vadou výrobku ani znakem levných nekvalitních bot. Zmíněný problém se týká prakticky všech bot včetně renomovaných výrobců. Degradaci zabránit nejde ani při velmi pečlivém ošetřování, můžeme ji pouze zpomalit. Těžko posoudit, nakolik se výrobci problému hydrolýzy doopravdy věnují. Rozpad bot po zhruba šesti letech výrobce úplně trápit nemusí, protože trendem doby je spotřební konzumní systém, kdy výrobci tlačí na to, aby se i outdoorové vybavení rychleji obměňovalo. Podotýkám, že popisovaný problém se týká pouze PU pěny, nikoliv materiálu EVA. Ale jak už bylo řečeno, EVA materiál má také své limity, především rychlejší ztrátu pružnosti při větším zatížení, které poruší strukturu uzavřených pórů.

Jaké máme možnosti

Jak můžeme degradaci PU zpomalit? V každém případě je vhodné se o boty dobře starat. PU pěnu je potřeba pozorně ošetřovat a případné šrámy, které poruší její povrch, zatmelit PU lepidlem. Porušení povrchu pěny totiž degradaci urychluje. Další radou je boty občas nosit, protože je známo, že skladované boty degradují rychleji. V případě, že pracujete nebo pobýváte v tropech, je vhodné vyhnout se dlouhodobějšímu skladování bot ve vlhkých tropických oblastech, kde je degradace PU rychlejší.

A konečně, u lepených bot s PU pěnou je po tak pěti letech možné provést preventivní výměnu podešve bot (některé firmy nabízejí možnost výměny na originálních kopytech). U vstřikované obuvi výměna podešve provést nejde, ale protože se většinou používá pro běžné i každodenní nošení, bývá po třech až čtyřech letech podešev stejně ochozená. Obuv lepená je dražší záležitost pro těžší túry, tedy obecně méně nošená (zejména u těch, kteří se turistice věnují převážně o dovolené), a tak u nich stojí preventivní výměna za úvahu.

Mnoho možností ochrany bot tedy není. Pro člověka, který na své vybavení dbá, je pohled na odpadající podrážku tristní. Ale vzhledem k technologickým limitům je dobré o této vlastnosti bot vědět a počítat s ní. Je potom jasné, že nemá cenu dlouhodobě schovávat trekové boty s PU pěnou. Zkrátka, pokud boty nepoužíváte, předejte je dál, jinak se vám ve skříni stejně časem rozpadnou na prach (tedy ne celé, jen PU pěna).

Nejspíš jsme mnohé čtenáře příliš nepotěšili, ale myslíme si, že by tato skutečnost měla vejít v obecnější známost. Jestliže člověk o problému hydrolýzy PU ví, může si výběr a provoz trekových bot podle situace alespoň trochu přizpůsobit.

© Svět outdooru, text vyšel v ročence Malý Průvodce světem outdooru 2012, text Jirka Červinka, konzultace Jan Čermák, foto Jan Hotmar a Míra Bachtík