Slovo „skansen“ pochází ze Švédska. Park a první muzeum lidových staveb založil A. I. Hazelius r. 1891 ve Stockholmu na místě hradeb (šancí), kterým se švédsky říká „skansen“. Hradby byly vždy bariérou mezi dvěma světy. Jinak se žilo na venkově než za městskými hradbami, rozdíl byl mezi životem na hradě a v podhradí. Dnešní skanseny se snaží uchovat minulé prostředí pro příští generace – nejen v unikátních stavbách, ale i ukázkou života v nich. Tak také dnes vidíme skansen v Rožnově pod Radhoštěm. Jako bychom se ocitali v pohádce, která přechází z generace na generaci. Nádherný svět, kde snad dokážeme zpomalit i čas…
Rožnov pod Radhoštěm – prohlídka Valašského muzea v přírodě (Dřevěné městečko, Mlýnská dolina, Valašská dědina)
Valašské muzeum v přírodě*** je naším nejstarším skansenem, jehož první část byla zásluhou bratří Jaroňků otevřena již r. 1925. Myšlenka muzea v přírodě ale sahá do historie daleko hlouběji. Starší z bratrů Jaroňků Bohumír studoval na reálce v Novém Jičíně a při svých výletech do nedalekého Štramberka obdivoval valašské roubené domky. Pak se toulal světem jako malíř porcelánu, fotograf, malíř a grafik. V r. 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze – nejvíc ho zaujala „výstavní dědina“ a v ní valašská osada, skupina staveb, jak ji navrhl architekt Dušan Jurkovič. V pověstné hospodě „Na posledním groši“ vyhrávala valašská Pelárova kapela.
V r. 1909 se bratři Jaroňkové natrvalo usadili v Rožnově. Myšlenku muzea v přírodě usměrňovala i cesta Aloise Jaroňka do skandinávských zemí. Prohlédl si vznikající muzeum v Aarhusu v Dánsku i nejstarší Skansen u Stockholmu. Jaroňkové iniciovali založení musejního spolku v r. 1911, o dvě léta později se objevil i konkrétní projekt, ale všechno zmařila válka.
K uskutečnění záměru tak mohlo dojít o mnoho let později. Jaroňkové a musejní spolek využili příznivé atmosféry prvního folklorního festivalu na Valašsku v r. 1925 (Valašský rok). Podařilo se jim prosadit, že slavnosti se konaly již v novém areálu. V lázeňském parku stála radnice a měšťanský Billův dům z 18. stol. a několik drobných objektů, do tří let pak přibyla Vaškova hospoda snad ze 17. stol. a v čase Bohumírovy smrti v r. 1933 byla dostavěna kopie fojtství z Velkých Karlovic.
Valašské muzeum v přírodě má dnes tři samostatné části, obě na levém břehu Dolní Bečvy. Nejstarším areálem je Dřevěné městečko***, otevřené r. 1925. Prohlídku začínáme u fojtství, usedlosti zámožného valašského hospodáře, zastupujícího vrchnost. Kolem fojtova hospodářského dvora dojdeme ke kostelu, který je volnou kopií dřevěného kostela z Větřkovic u Příbora z poloviny 17. stol. Zajímavý je interiér – vesměs originály jsou posbírány z různých valašských a lašských svatyní. Např. zpovědnice pochází z dřevěného kostela v Tiché u Frenštátu. Náhrobní deska Alžběty Vaňkové ze Vsetína z r. 1622 je spojena se zajímavou pověstí. Alžběta se při svatební hostině údajně udusila pohankovou kaší. Když ji s pláčem vynášeli v truhle z domu, jeden z nosičů klopýtnul a břemeno spadlo na zem. Nárazem se uvolnilo sousto, které Alžbětě zaskočilo a „nebožka“ zasténala. Všichni jásali nad znovuzrozenou nevěstou, ale ženich se mračil – s mrtvolou prý žít nebude. To také splnil. Alžběta se moc trápila, až se z toho roznemohla a do roka pak umřela doopravdy.
Vyjdeme-li z kostela, po pravé straně zamíříme k Billově chalupě, měšťanskému domu z r. 1750. Vpravo od tohoto objektu stojí rožnovská radnice, poschoďová roubená stavba z r. 1770, přenesená a instalovaná jako první objekt skansenu v r. 1925.
V radnici se v 18. a 19. stol. scházel obecní úřad a jednou do měsíce se na společné schůzi setkávali rožnovští měšťané. Kdo bez omluvy nepřišel, byl potrestán „arestem“ a zaplatil navrch 30 krejcarů… Na boční stěně radnice je dřevěná socha sv. Floriana, který je patronem proti ohni a povodním. Jako sklad potřeb k hašení sloužila i stavba vedle radnice tzv. úlik. Ten zdejší pochází z Fryštáku u Zlína. Od úliku to je pár kroků k Vaškově hospodě – měšťanský poschoďový roubený dům existuje snad již ze 16. stol. (písemné doklady o této usedlosti pocházejí až ze začátku 17. stol.). I dnes můžeme posedět v osobitém prostředí a dát si něco dobrého. Valašské speciality, třeba „frgále“ okusíme i ve vedlejší hospodě Na posledním groši, bývalé Žingorově chalupě, která do r. 1970 stávala na rožnovském náměstí. Název hospody je odvozen od původní hospody z národopisné výstavy v r. 1895.
Prohlédneme si také parkovou část muzea s řadou unikátních špalkových úlů, s dvojpodlažní sýpkou s nádherným vchodem z Horní Suché, s Janíkovou stodolou (tady vystupují folklorní soubory) atd.
Nejmladší částí skansenu je Mlýnská dolina***, zpřístupněná r. 1982. Prohlédneme si valchu, ve které se zplsťovala utkaná vlněná příze na sukno. Nad valchou je rekonstruovaný vodní mlýn z 18. stol. Oba objekty stejně jako třetí – vodní pila – pocházejí z údolí Podťatého u Velkých Karlovic. Pila z 18. stol. má dvě kola, ale jen jeden pilní list – proto se jí říká jednoška. Jedním z nejstarších zaměstnání bylo olejářství – toho dokladem je i olejna, podle letopočtu pocházející ze 17. stol. Na Valašsku se olej tlačil hlavně ze lněného a konopného semene, z jader bukvic a jader švestek. Teplý vylisovaný olej býval pochoutkou, lidé v lisovně si v něm máčeli chleba. Prohlídku Mlýnské doliny ukončíme u hamru, který je rekonstrukcí objektu z Ostravice. Kladiva, dmychadlo a brus pocházejí z hamru v Nemílkově na Klatovsku.
V r. 1958 bylo rozhodnuto o výstavbě části muzea, kterou dnes známe pod názvem Valašská dědina***. Od r. 1962 se začaly na Stráň nad Rožnovem stěhovat ohrožené stavby z okolních vesnic. Od r. 1971 je soubor zpřístupněn veřejnosti – představuje nám model obce z období od konce 18. stol. do poloviny 20. stol.
Prohlídka začíná u fojtské stodoly z Hodslavic na pozoruhodném šestihranném – polygonálním půdorysu. Podle pověsti byla stodola postavena po bitvě na Bílé hoře jako tajná modlitebna evangelíků. Pravda ovšem je, že stodola patřila fojtskému rodu, ze kterého pocházel historik František Palacký. Objekt je dnes zároveň bránou do areálu s pokladnou, prodejnou suvenýrů a občerstvením.
Příkladem primitivní roubené stavby z hrubých neopracovaných kmenů je koliba z Černé hory u Radhoště. Poblíž je i koliba z Nedašova. Poslední typ salašnického hospodaření na Valašsku nám představuje stánisko z karolinky – Rákošového z oblasti Javorníků. Muzejním účelům slouží usedlost z Velkých Karlovic-Miloňova. Ukázkou nejchudšího bydlení je chalupa hofera z Leskovce.
V malebném seskupení pasekářských usedlostí najdeme např. Mališův dům z Lužné z 18. stol. a kopii chalupy miškaře ze Študlova. Originální objekt z r. 1816 se při demontáži rozpadl. Zvonice, sušárna ovoce, kovárna, větrný mlýn – to jsou další z mnoha zajímavých objektů. Prohlídku ukončíme u valašského fojtství z Lidečka, cenného domu z r. 1815. Dům má v poschodí komory, ve kterých byly uskladněny zemědělské výrobky. Ve fojtství se konaly valné hromady, tancovalo se tady a šenkovalo pivo, víno i kořalka. Dolní jizba slouží jako ukázka školní třídy – dodnes sem chodí i žáci z rožnovských škol.
Ve Valašském muzeu v přírodě se uskutečňuje mnoho zajímavých programů. Kolem poloviny května se koná slavnostní výhon ovcí a dobytka na pastvu, návštěvnická sezóna je ukončena programem „Podzim v chalupě a na poli“. Děti i dospělé lákají Vánoce na dědině. Ve skansenu se slaví Velikonoce, staví máj, na začátku června se uskutečňuje Receptář na Valašsku, nikdo se nenudí ani o Anenské pouti a při dalších příležitostech.
(Otevírací doba: Dřevěné městečko: 1. 5.–30. 6., 1.–30. 9. 8–18 h, 1. 7.–31. 8. 8–19 h, 1. 10.–15. 11. 8.30–17 h, 15. 12.–31. 3. PO–ST 8.30–15.30, SO 8.30–13 a NE 12–16 h; Mlýnská dolina: 1. 4.–15. 5., 1. 9.–15. 10. 8.30–17 h, 16. 5.–31. 8. 8–18.30 h; Valašská dědina: 16. 5.–31. 5. 9–18, 1. 6.–31. 8. 8–18 h, 1. 9.–31. 9. 9–17.30 h. Restaurační zařízení jsou v provozu ve stejnou dobu jako je otvírací doba areálu.)
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
