Zajímavá a rozmanitá je cesta ke zřícenině hradu Skály, z jejíž oken již dávno neprobleskují do noci světla loučí, zažehnutá pronásledovanými pro víru, kteří se tu kdysi ukrývali. Daleké výhledy se střídají s klidnými lesními partiemi i se skupinami bizarních skal, na své si přijdou i milovníci houbaření a sběru lesních plodin. Trasa vede po pohodlných cestách s jediným výraznějším stoupáním, které nás čeká hned v prvních kilometrech.
Dědov, žel. zast. – Skály, zámeček 4,5 km – pod Růžkem 6 km – Teplice n. Metují, žel. st. 9 km – Lachov 10 km – Klučanka 12 km – Dědov, žel. zast. 14 km
Z železniční zastávky Dědov (trať 026 Týniště n. O. – Meziměstí) sestoupíme pěšinou k silnici, kde se setkáme s červenou turistickou značkou (občerstvení: restaurace Ranch). Půjdeme po ní vpravo silničkou nad levým břehem Metuje. Vede nás mezi roztroušenými domky vsi*, založené r. 1256. Řada z nich patří mezi půvabné ukázky roubené lidové architektury. Uprostřed vsi přejdeme po mostě přes řeku a pokračujeme několik set metrů po silnici. Pak nás červená značka vede vlevo; přejdeme dvůr rozlehlého statku a začínáme stoupat širokou cestou při dně bočního údolíčka. Cesta míří poměrně prudce vzhůru, zprvu při kraji lesa, pak volným terénem mezi poli a loukami. Při pohledu zpět vidíme nádherné panorama Ostaše a dalších zalesněných vrchů. Dojdeme k lesíku a stáčíme se vpravo dolů. V nejnižším místě širokou cestu opustíme a jdeme spolu s červenou značkou mírně doprava přes paseku k lesu.
Nepříliš prudce, ale vytrvale stoupáme ještě asi kilometr a půl. Pak se před námi objeví rozkošná osada stulená pod věžemi pískovcových skal. Její jméno – Skály*** – je skutečně příhodné. Jádrem osady je zámeček, původně tvrz s hospodářským dvorem, postavená po r. 1582 Zikmundem a Bernartem Čertorejskými z Čertorej. V r. 1662 ji koupil F. M. Sobek z Bílenberka, první královéhradecký biskup, a dal přestavět na zámek, určený za letní sídlo kanovníků i samotného biskupa. V r. 1825 byl zámeček empírově upraven. Je to patrová obdélná stavba s mansardovou střechou, do patra vede venkovní dvouramenné schodiště s arkádou na toskánských sloupech. Naproti zámečku na protější straně dvora stojí nová úřednická budova z r. 1841 v klasicistním stylu, zvaná nový zámek, která vznikla pravděpodobně přestavbou hospodářského objektu. V r. 1950 bylo v zámečku Skály zřízeno muzeum, jehož expozice se vztahovala ke stejnojmennému románu Aloise Jiráska. R. 1974 muzeum zaniklo a zámeček v majetku státního statku ještě více chátral. Zachránila jej až rekonstrukce provedená Stavební geologií Praha pod dohledem památkářů. Podle dobových snímků byl obnoven rovněž vstupní objekt a celý areál byl parkově upraven. Dnes je v zámečku penzion.
Za zámečkem na rozcestí odbočuje významová značka ke zřícenině hradu Skály**. Vystoupáme na plošinu, obklopenou výraznými skalními bloky, které v obranném systému plnily funkci bašt. Horní hrad s palácem stával na nejvyšším místě vrchu a jeho jádrem byla mohutná skalní věž. Na její vrchol vede schodiště, z vyhlídkové plošiny je nádherný pohled do celého okolí. Při patě skály najdeme valeně klenutý sklep a zbytky studně, na hradišti pak porůznu místnosti tesané do skal a stopy po trámových konstrukcích. Hrad postavil pravděpodobně koncem 14. stol. Matěj Salava z Lípy; první zmínka o něm je z r. 1393. Matěj Salava se později stal husitským hejtmanem a spojencem orebitů. Později přešel na stranu císaře Zikmunda, takže se mu podařilo udržet rozsáhlou válečnou kořist. Jeho syn podnikal spanilé jízdy proti slezským a lužickým městům. Protože hrad nebyl vojensky dobytný, vykoupili jej Slezané a r. 1447 spolu s dalšími hrady v okolí rozbořili. Jako jediný byl však později obnoven a r. 1454 se stal majetkem blíže neznámého Kočky. Podle něj byl přejmenován na Katzenštejn nebo – zkomoleně – Kočkenštejn či Kočičí hrádek. V r. 1513, když hrad patřil vnukovi krále Jiřího z Poděbrad Bartoloměji Minstrberskému, snažili se jej dobýt Slezané vedeni knížetem lehnickým. Vojsko o síle 2000 mužů se však snažilo marně, skalní pevnost byla nad jejich síly a jak zaznamenal kronikář, „obležení odbývali nepřátele více posměchem nežli zbraní.“ Brzy nato však hrad přestal být obýván a zpustl; jeho funkci převzala nově postavená tvrz v podhradí. V té době se zřícenině říkalo Bišofštejn a původní název pomalu upadal v zapomenutí. Po bitvě na Bílé hoře se ve zpustlém hradě tajně scházeli evangelíci v čele s českobratrským biskupem Matoušem Ulickým – právě tyto události popisuje A. Jirásek v románě Skály.
Sestoupíme z hradu a prohlédneme si ještě břehy dvou půvabně položených vodních nádrží, zvaných Bílý rybník a Černé jezírko, jejichž poměrně čistá voda a písečné břehy lákají ke koupání. Pak se vrátíme zpět na rozcestí a pokračujeme po červené značce podél zdi zámeckého dvora k silnici, kde je křižovatka turistických cest. Tady červenou značku opustíme a půjdeme vpravo po modré. Stoupáme lesem po asfaltové silnici, po pravé ruce se nám otvírá hezký pohled na skupiny skalních věží; podle hradu se jmenují Skály a tvoří nejjižnější část Teplických skal. Vystoupáme do sedla Váhy a začínáme klesat. Po chvíli míjíme vpravo u silnice pomník, připomínající výstavbu silnice Teplice nad Metují – Skály. Sestoupíme k rozcestí Pod Růžkem, kde značka odbočuje ze silničky doleva. My po ní však pokračujeme již bez značení, následující serpentiny si můžeme zkrátit pěšinou. Vyjdeme z lesa a nakonec sestoupíme na okraj Teplic nad Metují*. (Pokud bychom nechtěli jít ze Skal do Teplic silnicí, vydáme se po žluté spolu s červenou značkou k orientaci Nad Mariánskou kapličkou a zůstaneme na žluté. Ta nás povede nejprve lesem kolem studánky U sv. Huberta, později cestou hřebínkem s pěkným výhledem přímo k železniční stanici Teplice nad Metují)
Na křižovatce jdeme vpravo k restauraci Na rybárně, za ní vlevo přes most k železniční stanici. Sem přichází od Skal žlutá značka, po níž dále půjdeme. Za nádražím opustíme silnici a dáme se vpravo pod železniční trať, pak krátce vlevo podél kolejí a vzápětí vpravo k silnici na kraji Lachova. Vesnice byla založena kolem r. 1256 a mívala dědičnou rychtu. Malý rybník, který míjíme vpravo, byl založen koncem 17. stol. V r. 1759, během sedmileté války, se na kopci mezi Lachovem a nedalekým Pěkovem utábořilo rakouské vojsko generála Becka a opevnilo se polními hradbami. Snad očekávalo útok Prusů, k tomu však nedošlo. Projdeme vsí, v níž se dochovalo několik pěkných roubených chalup. Za Lachovem jdeme ještě krátce po silnici, pak odbočíme vpravo k lesu a cestou jeho okrajem míříme k jihovýchodu. Vpravo od nás se vypíná zalesněný vrch Hejda* (626 m). Ve vrcholové partii je skalní bludiště, obtížně přístupný labyrint kvádrových pískovcových věží. Území skal i lesních porostů na Hejdě jsou státní přírodní rezervací ( v návrhu).
Žlutá značka nás dovede až na pěknou loučku sevřenou lesy v sedle mezi Hejdou a Ostašem. Na rozcestí zvaném U kotle končí – dál budeme pokračovat vpravo po červené. Vede nás příjemným, převážně zalesněným údolím zvaným Klučanka*. V letním období tu pravidelně vyroste několik dětských táborů. Sestoupíme k okraji Dědova, podejdeme pod železniční tratí a poblíž silnice zahneme vpravo vzhůru k železniční zastávce Dědov.
(Doporučujeme průvodce Teplicko-Adršpašské skály a Broumovsko ze Zelené edice)
