ROZHOVOR: Vojtěch Trojan – mladá krev českého sportovního lezení

Vojto, je ti 20 let a na pomyslné pažbě přelezů už máš dva zářezy v obtížnosti 9a (11 UIAA). V kolika letech jsi začal lézt?

Začal jsem lízt, když mi bylo sedm let. Zhruba 3–4 roky jsem k tomu dělal spoustu dalších sportů. Pořádně trénovat a soustředit se výhradně na lezení jsem začal, když mi bylo tak 12.

Pocházíš z Liberce, jaké jsou tvé domácí skály a lezecká stěna?

Tady na severu toho je spousta (lano i bouldering). Nejradši jezdím do Labáku, který považuju za téměř domácí. Kousek je to taky na Krkavku, kde je spousta těžkých sportovních cest a je to téměř srovnatelný s vápnem.

Nejvíc trénuju na boulderovce, kterou máme u dědy v garáži. Těžkej underground, ale na tréning síly i silový vytrvalosti ideální. Často taky lezu na Boulder Pointu, kde mě v poslední době baví hlavně moonboard.

Lezecká nehoda z nepozornosti

V 16 letech jsi měl na lezecké stěně nehodu, jak se to stalo?

No prostě klasika, jak to u takovejch věcí bejvá – sešlo se víc věcí dohromady a nehoda je na světě.

Ve zkratce – navázal jsem si jednoduchou kličkou (asi takovou, jakou děláte na tkaničce u bot) konec lana na sedák (abych ho pak nemusel hledat, až lano donesu pod jinou cestu) – tak moc jsem se zabral do cesty, kterou jsem šel lízt, že jsem se vůbec nezkontroloval, to platilo i pro jističe, jelikož byl dost otrávenej tím, že při prohlížení cesty zdržuju. Lano se bohužel nerozvázalo při lezení, ale až když jsem do něj spadnul já.

Máš z pádu nějaké trvalé následky? A co sis z té události odnesl?

Je to dost zvláštní, ale vlastně kromě toho, že se vždy důsledně kontroluju, občas i při lezení, mě to vlastně nijak nepoznamenalo. Člověk by si řekl, že přehodnotí pohled na svět a podobně, ale to se mi vůbec nestalo. Myslím, že je to tím, že to bylo zapříčiněno mojí vlastní chybou, které se dá lehce předejít.

Občas mě bolí pata, kterou jsem měl roztříštěnou. A mám lehce zhoršenou hybnost zápěstí. Ale vesměs jsem úplně fit, a co se týče lezení, mě to nijak nepoznamenalo.

Vloni jsi reprezentoval Českou republiku na závodech v lezení na obtížnost i v boulderingu. Kvůli aktuální situaci kolem pandemie neproběhly nominační závody do reprezentace. Jak se udržuješ v kondici, když byly stěny poslední dva měsíce zavřené?

Vzhledem k tomu, že mám svojí domácí boulderovku, tak jsem neměl nijak zhoršené tréninkové podmínky. Problém byl a je spíš s motivací. Hranice jsou zavřený, člověk nemůže vyjet do zahraničí na těžký cesty na vápně a závody jsou v nedohlednu. Proto jsem se hodně zaměřil na lezení nejen těžkých cest tady u nás na písku. Je to zase úplně jinej styl lezení a hrozně mě baví se v něm zlepšovat, když je na to teď ten čas a prostor.

Lezení versus bouldering

Kdo tě inspiruje a motivuje k tréninku, ať už na závody, těžké skalní stěny nebo bouldering?

K tréninku mě asi nejvíc inspirují samotné cesty, které chci vylízt. Pokud bych měl říct, kdo mě inspiruje jako osoba, tak by to bylo hodně složitý. Nejvíc mě inspirují lidi, kteří jsou oddaný lezení, lezou těžký čísla, ale zároveň si umí život užít i jinak. Obecně asi lidi, kteří lezou pro lezení, pro dokonalost pohybu a pro ten prožitek. Pokud bych měl říct jedno jméno, tak Chris Sharma.

Co máš raději, skály s lanem, bouldering nebo překližku? Nebo jsi univerzální lezec?

Baví mě všechno. Pokud je to výzva, tak mě to baví. Nejvíc mě asi baví ten pocit, když se přibližuješ svojí hranici. Je jedno, jestli to je jeden super těžkej krok v boulderu nebo komplexní výkon při lezení na laně. Obecně venku lano, vevnitř bouldery. Přijde mi, že lezení venku na laně je mnohem komplexnější než venkovní bouldering. Pro mě je ten prožitek mnohem hlubší a hodnotnější. Naopak vevnitř mě víc baví boulderovat, protože si člověk víc vyhraje s různorodostí a množstvím pohybů.

Vojtěch Trojan

Mladá krev sportovního lezení a reprezentant České republiky v lezení na obtížnost i boulderingu. Je mistrem ČR v boulderingu, přelezl dvě cesty obtížnost 9a, čímž se zapsal mezi pár nejlepších českých lezců. Neomezuje se pouze na jeden styl lezení a rád si klade nové výzvy. Z českých lezeckých oblastí má nejraději Labské údolí. Jeho přelezy můžeš sledovat na Instagramu: www.instagram.com/_vtrojan_

Co se ti vybaví, když se řekne Rafiki?

Značka, která dělá super oblečení nejen pro lezce. Nejvíc se mi na Rafiki líbí to, že to dělaj lidi, který sami lezou a baví je to.

Jsi nadějí českého lezení, jaké máš další cíle? Přelézt 9c, účast na olympiádě nebo…

Obecně se snažím o to, aby mě lezení pořád bavilo a motivovalo. Dneska bych jako svůj bližší cíl viděl například přelezení cesty Action Direkt (9a) ve Frankenjuře – (první 9a na světě). Nebo nějaké hodnotné umístění na světovém poháru. Dlouhodobějším cílem by mohlo být přelezení cesty za 9a+.

Ale jak říkám, nejde o to, jestli to jsou čísla na skalách nebo umístění na závodech. Dneska to tak je, ale za pět let mě to může chytnout třeba v horách a polezu bigwally. V tom je to lezení hrozně hezký, že člověk může celej život objevovat nový a nový věci.

Rafiki – česká značka lezeckého oblečení, které je charakteristické atraktivními barvami a příjemnými materiály. Vyráběno lezci pro lezce a všechny, kteří spolu sdílí vášeň z ničím neomezeného pohybu, cítí se nad věcí a vyznávají hodnoty, jakými jsou individualita a originalita.