Prohlédněte si všechny fotografie k článku…
Jak funguje spolupráce s otcem jakožto trenérem? Netrávíte díky tomu spolu až moc času?
S tátou jsme samozřejmě měli už pár rozepří, ale poslední dobou se situace ustálila a na tréninku jsme jako závodník a trenér. V tréninkové skupině je nás sedm, a kdyby mě táta bral jako syna, tak by to nešlo… Prostě doma je to táta a na vodě pan trenér.
Vím, že tvůj táta (teda trenér) byl hodně úspěšný slalomář. Aktuálně se zdá být hodně úspěšným trenérem, trénuje i Kaču Kudějovou, která v Londýně taky brala zlato. Má nějaké speciální metody, že se jeho svěřencům tolik daří?
Táta se o vodní slalom zajímá už mnoho let a myslím, že jeho péče o svěřence je víc než příkladná. On by za nás i dýchal a jeho hlavní zbraní je, že dokáže vycítit potřeby jednotlivých závodníků a připravit je přesně na ten okamžik, který pro ně je důležitý. Samozřejmě netoleruje, když někdo nechodí na tréninky nebo tomu nedává 110 %. On chce mít vrcholové sportovce, kteří pro úspěch udělají maximum, a díky tomu je tam, kde je.
Co se stane, když někdo nechodí na tréninky? Dostane hned vyhazov? Stalo se to někdy i tobě?
No, když je někdo na něčem s trenérem dohodnutý a prostě nechodí na tréninky, dlouho ve skupině rozhodně nezůstane. Mně osobně se to nikdy nestalo, ale určitě pár takových adeptů za ty roky měl. Skupina, kterou máme teď, s tím nemá problém, každý moc dobře ví, že to dělá sám pro sebe.
Je něco, co bys na současném vodním slalomu změnil?
Já si myslím, že vodní slalom se stále vyvíjí a je na nás jako závodnících, abychom se tomu dokázali přizpůsobit. Nějaké změny jsou k lepšímu, nějaké naopak k horšímu. Těžko říct, co by se mělo změnit. Já bych snad jedině začal ty naše jízdy sčítat, protože pak by nedocházelo zdaleka tak často k vybouchnutí favoritů.
Můžeš mi to prosím víc vysvětlit?
Například kratší lodě vedly k tomu, že najednou dokážeme zajet mnohem těžší kombinace, a asi i proto začali stavitelé ty tratě mnohem víc zamotávat, to je jedna z těch lepších změn. Na druhou stranu se tratě začínají i zkracovat, a s tím zásadně nesouhlasím. Myslím, že každý kanál má svou délku a například v Lipťáku, kde je kanál lehčí obtížností, by start měl být nahoře, tam, kde vždycky býval. Je to specifikum každé trati a myslím, že na nějakých nových kanálech, které jsou většinou obtížnější a kajakáři jezdí časy kolem 75 vteřin, je to správně, ale nevidím důvod, proč bychom na starších tratích, jako je Praha, Lipťák nebo Bratislava, nemohli jet časy kolem 100 vteřin.
Změna, která je pro mě asi dobrá, ale s kterou také nesouhlasím je nesčítání semifinále a finále. Podle mě je dobré pro sport i pro diváka, když člověk na startu finále, který jede z posledního místa, má nějaký náskok, a tudíž je i favoritem na vítězství. Vypadá to prostě líp, než když někdo z osmého místa bouchne nejrychlejší čas dne a na 99 % se ví, že prostě vyhraje.
Jaký je tvůj názor na chybu rozhodčích, které letos připravila Vávru Hradilka o vítězství ve světovém poháru?
Byl to hnus a obrovská chyba rozhodčího. Myslím, že v bráně byl naprosto s přehledem a nechápu, že to ani z videa nezměnili. Doufám jen, že se z toho rozhodčí poučí a takovou botu už neudělají.
Myslíš, že se tomu dá do budoucna nějak předcházet? Třeba nějakou úpravou v pravidlech?
Je to chyba, která se bohužel stala, ale myslím, že například na MS by se nemohla opakovat. Na světových pohárech není tak dokonalé pokrytí branek více kamerami, ale na mistrovství světa jsou minimálně tři pohledy na jednotlivé branky, což by mělo předejít těmto chybám.
Nemělo by to přece jenom být i na těch světových pohárech? Pokud vím, je to jediná série závodů, ve které se dá vyhrát i prize money, které se v tak malém sportu jako je právě slalom, hodně hodí.
No je to tak, že buď bude 100% pokrytí videa všech branek, ale už nebudou peníze na prize money, nebo to nebude a holt se občas něco takového přihodí. Na oboje peníze bohužel nejsou.
Jaké jsou vztahy mezi našimi předními slalomáři? Přátelské, nebo konkurenční?
Já si troufnu tvrdit, že konkurenti jsme jenom na startu. Jinak jsme kamarádi, kteří zajdou na pivo, nebo udělají grilovačku a posedí spolu.
adidas outdoor team je hrdý na to, že může mít Jiřího Prskavce mezi svými členy. |
A co vztahy mezi Duklou a USK? Občas jsem svědkem špičkování na kanále v Troji.
Myslím, že vztahy mezi Duklou a USK se ustálily, samozřejmě tam ta rivalita nějaká je, ale určitě to není důvod, proč bychom neměli být kamarádi. Naopak si myslím, že změnou vedení na Dukle jsou si kluby blíž než kdy dřív.
A jaké jsou vztahy závodníků na mezinárodních závodech?
To je skoro stejné jako u nás. Samozřejmě, že někteří jsou lepší kamarádi a někteří horší, ale rozhodně je beru jako konkurenty až na vodě.
Jezdíš i něco jiného než slalom? Třeba Vávra nebo Tuňák jezdí i na plastových lodích.
Na plasťácích nejezdím, ani jsem to pořádně nikdy nezkusil, ale určitě příští rok plánuju jet o prázdninách do Kanady a něco většího tam sjet. K tomu se asi plastová loď bude hodit. Na závod to určitě nebude, trať Sickline mi přijde obrovská a vůbec se mi do toho nechce…
Studuješ něco? Jak to jde skloubit s vrcholovým tréninkem?
No, studium bych radši ani neprobíral, určitě jde skloubit s vrcholovým sportem, ale já to teda nikdy nedokázal.
Co bys poradil někomu, kdo se chce stát slalomářem světové úrovně? Co pro to musí udělat a kdy začít?
Samozřejmě, že čím dřív člověk začne, tím lepší bude mít předpoklady do budoucna, ale tím nechci říct, že když se do toho člověk opře až ve dvanácti, tak z něj nebude olympijský vítěz. Myslím, že si člověk si musí od malička s tou vodou hrát a trávit na ní dost času. A asi nejdůležitější je kvalitní základ na rovné vodě. Technika pádlování, kterou se člověk naučí jako malý, se jen velmi těžko přeučuje.
Myslíš, že budeš pádlovat do padesáti jako Štěpánka Hilgertová?
To nedokážu říct, ale spíš ne. Štěpánka je v tomhle neskutečně obdivuhodná a jedinečná, ale takových lidí, kteří by se dokázali udržet ve špičce 30 let v kuse, opravdu moc není.
Chtěl bys u vody zůstat i po skončení závodní kariéry?
Myslím, že v budoucnu se ze mě stane trenér, ale nijak zvlášť jsem o tom ještě nepřemýšlel.
Jaká je tvoje oblíbená slalomová trať?
Troja, Charlotte, Bratislava, Londýn.
Z jakého důvodu jsou oblíbené?
Ty tratě jsou šíleně pestré a mohl bych na nich jezdit měsíce, oproti například Emirátům, kde po čtrnácti dnech nevím, co jezdit…
Jaké tratě sedí stylu tvého ježdění a proč?
Veltrusy, Troja, Vídeň, Penrith. Ty tratě jsou lehčí a ideální na moje krátké průjezdy. Neříkám, že jsou to tratě, na kterých vždycky vyhraju, ale rozhodně jsou pro mě velké plus.
Vím, že jsi nedávno měnil loď. Po kolika letech si udělal tuto změnu? V čem je nova loď jiná, než ta předchozí?
Loď jsem změnil po deseti letech a asi každý z mé jízdy pozná, že se mi ta loď strašně dobře točí. Ušetří mi to v každém točení sílu, kterou pak můžu využít jinde na trati. Se Saltem jsme si sedli hned, jak jsem ho dostal. Chvilku mi teda trvalo naučit se takové ty drobné nuance náklonů, ale zhruba po měsíci už jsme si rozuměli. Oproti Stingu má Salto větší výtlak špičky, takže krásně plave i na těžší vodě a na to, jak se nádherně točí, tak i kope z protivod, takže je to pro mě takřka ideální loď.
Jak dlouho ti trvá si na novou loď zvyknout?
Na to už jsem trošku odpověděl. No tak, abych na ní mohl vyhrát MS, tak zhruba měsíc a půl, ale než si na ni dokonale zvyknu, tak tomu minimálně rok musím dát.
Zkoušel si jízdu s ploutvičkami? Jaký je to rozdíl oproti klasice bez nich?
Samozřejmě zkoušel. Ta loď mi jela mnohem větší oblouk při točení, ale od znalců jsem se dozvěděl, že hrozně záleží na tom, kam ploutvičky dám. Mně osobně přišlo, že kdybych chtěl, tak se s tím asi naučím jezdit a v něčem to může být lepší, ale je to další starost navíc, a to se mi fakt nechce.
Co děláš v zimě, když nejde chodit na vodu?
No, já tu zimu nemám už pět let. A letos to bude ještě víc bez zimy. Přes zimu budu dohromady čtyři týdny doma a z toho plánuju být dva týdny na běžkách a dva týdny v Praze – jenom posilovna a nějaké tělocvičny, protože loď vůbec nebudu mít s sebou…
Jinak tedy nepřerušuješ trénink a jsi někde v teple? Kam se chystáš letos?
Letos v listopadu se jedu podívat na olympijský kanál do Ria, přes Silvestra budu v Emirátech a v únoru pak odletím do Austrálie.
Co se ti honí v hlavě na startu závodu?
No, to záleží na tom, jak jsem na závod připravený, ale když cítím formu, tak si většinou řeknu, pošli to tam a ukaž, že si nejlepší.
Tvým velkým úspěchem posledních let je několikrát obhájený titul mistra Evropy. Je těžší sedět na startu prvního závodu s tím, že to nějak dopadne, nebo třetího závodu s tím, že podruhé obhajuješ, a když se to povede, bude to něco jedinečného?
Obhajoba je daleko těžší než první úspěch. Poprvé to může ulítnout kdekomu, ale pravidelně vozit medaile, to dělá závodníka závodníkem.
Pěkně ses pochválil (smích), ale souhlasím. Tvůj zatím největší úspěch nastal letos na MS v Londýně, zlatá medaile, věděl jsi už během jízdy, že je to hodně dobré a mohlo by z toho to zlato být?
Tušil jsem, že jedu hodně dobře, ale trať v Londýně byla hodně náročná i v dolní části, takže jsem na to úplně nemyslel a snažil jsem se koncentrovat na zbytek trati.
Byly na trati nějaké okamžiky, při kterých sis řekl: „Tak, a je to v háji!“? Nějaké drobnější chyby, které třeba z televize nedokážeme ani vidět?
V podstatě jenom v brance číslo pět jsem nemohl jet průjezd, při kterém jsem v semifinále vydělal dost času. S tím jsem vůbec nepočítal, ale nějak jsem podle vody poznal, že to prostě nemůžu jet a musím točit až pod brankou, ale nakonec se mi to docela povedlo a věděl jsem, že jsem tam sice ztratil trochu času, ale že to nebude rozhodující. V brance číslo 11 se mi loď zastavila trošičku dřív, než jsem chtěl, a byl jsem relativně těsně vedle tyče. Tam jsem si nebyl úplně jistý, že nedám šťoucha, ale na druhou stranu v protivodách jsem těsně vždycky a takovéhle nepatrné nepřesnosti dokážu většinou dobře vyřešit.
 Na Jiřího prskavce se můžete těšit na festivalu OBZORY již druhý listopadový víkend v Praze.
Největší cestovatelský a outdoorový festival v Praze: 7 sálů, 30 osobností, 25 přednášek, 10 filmů, 25 workshopů. |
Jaké byly první pocity v cíli?
Neuvěřitelná euforie a vlastně ani nemůžu říct, že si to úplně pamatuju. Vím, že jsem měl na jednom břehu nadšeného tátu a na druhém velkou část rodiny, která se radovala. Ani nedokážu popsat ten pocit, co jsem měl, ale každopádně to byla paráda.
Jak probíhaly oslavy?
To bych asi nekomentoval (smích).
Jaké jsou tvé další cíle v závodění, když už jsi mistr světa?
Maximálně se připravit na domácí nominaci a udělat maximum, abych byl v top formě.
Dobře. Budeme samozřejmě nadále držet palce a přeju ti za celou redakci, ať se daří. Díky moc za rozhovor!
Jiří „Jířa“ Prskavec*18. 5. 1993 (22 let) Narodil se v Mělníku, ale od malička žil v Praze. Díky tomu, že otec jezdil na vodě, táhlo ho to k ní od malička. Poprvé na vodě byl asi v pěti letech, ale opravdu jezdit začal až v osmi. Vlastně od začátku se mu na vodě dařilo a to, že by se někdy v žákovských kategoriích propadnul pod stupně vítězů, se mu nestávalo. Když mu bylo 14 – 15 let, dostal jeho otec nabídku jet trénovat do Kanady. Na dva roky tam odcestovali a byla to super zkušenost. Naučil se anglicky, udělal si nové kamarády a zajezdil si na řekách, o kterých se nám může v Česku jenom zdát. Po návratu se zařadil do juniorské reprezentace a přišly první velké porážky, ale i dvě medaile – 1. a 2. místo z ME. Vlastně se dá říct, že tři, protože co by posledním rokem junior byl 3. na ME seniorů. Rok na to si reprezentaci nevyjel, ale chuť si napravil ziskem titulu mistra světa do 23 let. No a pak přišel rok 2013, od kterého si až doteď pravidelně vyjížděl největší závody a za ty tři roky se mu povedlo nashromáždit poměrně dost medailí. Titul mistra světa, dva tituly mistra Evropy, 2. místo na domácím MS, 1., 2., 3., z MS do 23 let a 1. A 3. z ME do 23 let. Samozřejmě mu na cestě za všemi úspěchy pomohli jeho sponzoři a byl by hřích je nevyjmenovat a nepoděkovat jim: Raap-paddles, Frog neopren (Švejdovi), Talent Team, Optreal a GO Pro. Od letošního roku Jířu podporuje také adidas. |
