ROZHOVOR: Mathilde Becerra: Společnost ukazuje obrázky, jak by ženy měly vypadat, a to jim nepomáhá!

Prozraď nám, jak ses dostala k lezení, jaké byly tvé začátky a proč tě lezení okouzlilo?

Už jako malá jsem byla opička, doslova. Lezla jsem po všem, co mi přišlo do cesty. Když jsem se v šesti letech náhodou dostala na lezeckou stěnu, na první pohled jsem se zamilovala a byla ve svém živlu. Ale z nějakého důvodu jsem lezla jen jeden rok a pak s tím musela skončit. Namísto toho jsem se šest let věnovala ježdění na koni. Zvířata miluji a ježdění je mou další vášní.

Později jsem zjistila, že mi lezení opravdu chybí, a ve 13 letech jsem si uvědomila, že se k němu musím vrátit. Od té doby mě má vášeň k lezení neopustila a lezení naplňuje můj život štěstím.

S kým jsi začínala lézt?

Začala jsem s kamarádem, protože pocházím z nelezecké rodiny. Byla to vlastně náhoda, ale jsem si jistá, že dříve nebo později bych se k lezení dostala. Některé věci se nám do života prostě nabízejí.

Svou závodní kariéru jsi začala velmi brzy, co to obnáší?

Když jsem se ve třinácti znovu vrátila k lezení, věci se začaly dít docela rychle. Lezla jsem, kdykoliv mě rodiče mohli zavézt do tělocvičny. Díky jim za to! Smích. Už tehdy mě závody přitahovaly. V patnácti jsem se zúčastnila svého prvního francouzského poháru, ale byla to pohroma. První rok závodění byl opravdu těžký, ale díky odhodlanosti a lásce k lezení jsem se rychle zlepšovala, až jsem se v šestnácti dostala do francouzského národního týmu. To byl začátek mé mezinárodní závodní kariéry.

Být profesionální lezec je super, ale musím říct, že to taky není lehký život, obzvlášť pokud závodíš. Vyžaduje to hodně odhodlání a vytrvalosti, ale nejvíce ze všeho je potřeba naslouchat vlastnímu dělu a jeho rytmu. Vyzkoušela jsem mnoho různých způsobů tréninku, ale vždy to skončilo u toho, v čem jsem se sama cítila dobře, a nezůstala jsem u toho, co dělali jiní. Je jednoduché zaměřit se na výkonnost a dělat to, co ti vůbec nesedí a myslet si, že tě to posílí. Nejdůležitější je najít způsob tréninku, který ti vyhovuje a zároveň respektuje tvé potřeby. Opravdu je to o tom najít ROVNOVÁHU!

Tělo a mysl musí spolupracovat, a to taky znamená, že musíš být spokojený v běžném životě, abys mohl být dobrý v lezení. Říká se to jednoduše, ale hůře realizuje. Každý jsme jiný a každý má svou cestu. Trvalo mi deset let, než jsem na to přišla a našla svůj „flow“. Nikdy jsem v životě nebyla šťastnější a silnější. Dnes se ráda s kýmkoliv podělím o své zkušenosti, protože věřím, že čím dříve porozumíš tomu, že nejdůležitější ze všeho je tvá vyrovnanost, tím rychleji získáš dobré a pozitivní návyky, které tě posílí jako lezce a samozřejmě i jako člověka.

Lezení s holkama X klukama

Určitě se během tréninků potkáváš i s ostatními lezci, jaký je tvůj pohled na rozdíly lezení s klukem a lezení s holkou?

Potkávám se s mnoho lezci, ale většinu času trávím s těmi, na které jsem zvyklá a které mám ráda. Lezení s muži je stejně zajímavé jako se ženami, jen je při tom cítit jiná energie.

Lezení s muži může být těžké, protože si muži neuvědomují, jak moc pro mě mohou být jednotlivé kroky náročné. Ale zároveň mě to zajímá, protože se donutím k většímu výkonu a hledání jiných způsobů přelezení problému, čímž si neustále zlepšuji lezecký styl. A taky se mi líbí, jak chlapi dokážou povzbuzovat.

S holkami je to vždycky jemnější – povědomější druh energie. Vůbec nesoutěžíme a více si pomáháme v tom, jak lézt co nejlépe. Motivuje mě, když vidím, jak některé holky skutečně „buší“ – otevírá to možnosti. S holkami prostě lezu ráda!

Mám pocit, že mou manželku v lezení nemotivuji tolik jako jiné spolulezkyně. Co je podle tebe lepší motivace pro lezkyně? Lézt s výkonnějším klukem nebo výkonnější holkou?

Osobně si myslím, že lezení s jinou ženou je ideální pro to nadchnout se pro projekt nebo pro trénink, právě kvůli té povznášející a podporující energii, kterou holky společně vytvářejí.

Jaká by byla tvá rada holkám, které se chtějí zlepšovat?

1. Obklopte se ostatními motivovanými lezci. Je dobré být součástí skupiny, zažijete více srandy, můžete si navzájem pomáhat, a sledováním ostatních při lezení se hodně učíte.

2. Užívejte si lezení. Proč? Protože, když jste ve veselé náladě, pravděpodobně dokážete více zabrat a jít za hranici komfortu, a to je nejlepší způsob, jak se zdokonalovat.

3. Zkoušejte různé styly lezení. Vždy platí, že dobrý lezec je univerzální lezec. Nedělejte jen věci, které jsou pro vás jednoduché, nebo naopak moc těžké. Najděte si něco, co není úplně mimo vaše síly, ale zároveň se u toho „zapotíte“. Odměna po troše snažení je o  něco sladší.

Při tréninku poslouchám svoje tělo

Jak nejlépe trénovat?

Možností tréninku je hodně. Ale nejlepší způsob je ten, který ti vyhovuje nejvíce.

Jak jsem řekla dříve, důležité je najít to, co ti sedí. Abys toho dosáhl, musíš experimentovat s různými tréninkovými metodami, tady hodně pomůže trenér, dokud nenajdeš to pravé. Při hledání ale vždy pamatuj, že tělo je tvůj nejlepší parťák – porozuměním svému tělu, respektu k němu a jeho nasloucháním se dozvíš hodně o sobě samém i o svých schopnostech a zároveň  se vyvaruješ zraněním.

Lezu už polovinu svého života a z vlastní zkušenosti jsem zjistila, že nemusím trénovat tak moc, abych byla v nejlepší formě. Zkoušela jsem lézt dvacet hodin týdně, dělala tuny cvičení, až jsem se úplně zničila. Teď lezu, když se na to cítím, asi čtyřikrát týdně, někdy více, někdy méně. Přirozeně cítím, co musím dělat, důvěřuji svému instinktu a svým zkušenostem.

Jaký máš přístup k výběru lezeckého vybavení a lan? Ladíš všechno podle barev, nebo máš pragmatický přístup a díváš se třeba na to, jak je lano silné, kolik udrží pádů a jak moc váží?

Nooo… nemůžu říct, že bych se o vzhled nezajímala. Smích. Všechna lana od Tendonu vypadají skvěle, takže si s tím nemusím tolik lámat hlavu! Více než o barvy se zajímám o tloušťku a váhu lan, protože vždycky hledám ty nejvhodnější lana pro mé projekty.

Na jakém laně nejraději lezeš a proč?

Mé nejoblíbenější lano je Tendon Master 8,9 mm v šedesátimetrové délce. Je super lehké a pružné a líbí se mi, jak se s ním pracuje. Je to můj nejlepší parťák na vícedélky. Jo, a miluji ty barvy.

Respekt ke svému tělu

Pojďme se teď pobavit o jídle. Holky často řeší, jak vypadají a jaká je jejich váha. Ty s tím asi nemáš problémy, nebo se mýlím?

Zajímavé téma! Jasně, že jsem se s tím také musela vypořádat. Společnost, ve které žijeme, ukazuje obrázky toho, jak by ženy měly vypadat, což jim samotným nepomáhá v tom, aby se cítily dobře takové, jaké jsou. I v lezení, obzvláště v závodním, se velmi snadno chytíte do pasti dodržování tak striktních diet, až se to může stát nezdravé.

Ale z vlastní zkušenosti říkám, že to takhle nefunguje! Jen budeš tělu ubližovat a budovat si frustraci, což může skončit hodně špatně. Někteří lezci z mého okolí mají velké zdravotní problémy způsobené mnohaletým nedostatečným stravováním.

Akceptování a respektování svého těla takového jaké je, je další z důležitých věcí, jak se stát silnější. Pamatuj, že tvé tělo je tvůj nejlepší kámoš jen do té doby, dokud s ním budeš zacházet, jak si zaslouží.

Je tělesná váha při lezení důležitá, pokud se nebavíme o elitním lezení? Jak to máš s hlídáním váhy a dietami?

Hmotnost je důležitá pouze z hlediska zdraví, na tom jediném záleží. Potřebuješ mít optimální hmotnost těla, abys mohl rozvíjet fyzickou kondici k tomu, co tě baví.

Jsem vegetariánka, skoro veganka, ale nedržím žádnou dietu.

Pozorně si hlídám to, co jím, protože chci dát tělu to nejlepší. Jsi to, co jíš. Když si vážíš sám sebe i prostředí okolo tebe, budeš jíst přirozeně mnohem zdravěji.

Jak probíhá tvůj běžný den a co během něj jíš? Vaříš si sama?

Když necestuji, vypadá můj den takto:

Mám takovou ranní rutinu, která je zásadní pro to, abych se cítila dobře. Vstávám kolem osmé hodiny ráno, dám si čerstvou citrónovou šťávu s horkou vodou. Následuje patnáctiminutová meditace na balkóně a po ní si dělám výbornou snídani z bio potravin. Obvykle snídám rostlinný jogurt nebo mléko (miluji kakao/sojový jogurt a lískooříškové mléko), vločky, müsli, oříšky, ovoce, med, skořici a vajíčko. A hrnek kávy!

Užívám si dlouhou snídani a kochám se u toho výhledem na hory ze svého bytu. Pak si do deníku zapíšu všechno, co se mi honí hlavou, a zakončím ranní rutinu trochou jógy. Pak jsem nabitá spoustou pozitivní energie.

Ten čas ráno je pro mě velmi důležitý. Jen tak jsem stoprocentně připravená na všechny věci, které chci ten den udělat, nebo na všechny lidi, které chci potkat.

Pak obvykle pracuji: emaily, sociální sítě, projekty… to všechno někdy trvá hodně dlouho.

Když skončím, jdu s kamarády lézt, nejlépe ven, ale i lezení uvnitř mě baví. Po tréninku jdu domů, kde se protáhnu, zacvičím si jógu, čtu si nebo dělám něco jiného na zklidnění.

A co jím? Velice jednoduchá jídla: žádné průmyslově zpracované potraviny, pokud možno bio potraviny, čerstvou lokální zeleninu a ovoce, rostlinná mléka a jogurty, oříšky, koření, quinou atd. Vše co potřebuješ, najdeš v přírodě.

Co nejraději jíš, když máš restday (odpočinkovém dni, pozn. redaktora)?

Vlastně dělám a jím to samé jako každý jiný den, jen vynechávám lezení. Nic se tak nemění, poslouchám hudbu, která se mi zrovna líbí a taky nechávám odpočinout svou mysl, což je pro mě pořád výzva! Smích!

Je něco, co bys ráda vzkázala našim čtenářům a obzvláště holkám?

V první řadě bych chtěla poděkovat, že jste si přečetli tenhle rozhovor! Vždy jsem ráda, když se můžu podělit o své zkušenosti profesionálního lezce. Holkám bych ráda vzkázala, ať naslouchají svému srdci! V jakékoliv situaci respektujte samy sebe a věřte své intuici, ta vás dovede tam, kde chcete nebo potřebujete být.

Lezením jsem se naučila hodně o svém sebevědomí, a proto je mým největším přáním sdílet tuto zkušenost s ostatními ženami, aby se i ony cítily dobře!

TENDON AKADEMIE 2019 Holky, ženy i děvčata! Dorazte na TENDON akademii ve vašem městě a zalezte si s kámoškama. Lezení už dávno není sportem jenom pro kluky. Ukažte jim, že lézt jako bábovka není ostuda! Více na www.mytendon.cz

PŘIPRAVIL JAKUB LARYSZ, PŘEKLAD KATEŘINA MATRASOVÁ, FOTO ARCHIV MATHILDE BECERRA