ROZHOVOR: s Lůcou Kutrovou nejen o Stezce Českem

Když jsi před cestou na Pacifickou hřebenovku (PCT) psala svůj bucket list, poznamenala sis, že snít se musí. Byl to tvůj sen, obejít po hranicích celé Česko?

Vůbec. Nikdy mě to nenapadlo, vlastně jsem ani nevěděla, že u nás něco takového existuje. Když jsem se chystala na PCT, každý věděl, o co jde, že je to ten drsný trail. Po návratu domů jsem chtěla lidem ukázat, že se dá stejně dobře cestovat i po Evropě a že i tady máme spoustu krásných stezek, kde se dá zažít to, co jsem zažila v Americe. A tak jsem se dostala k evropským trekům. Jednou mě kamarád vytáhl na trek po Moravskoslezských Beskydech, který si sám vymyslel a naplánoval. Bylo to skvělé. Já z Beskyd pocházím a ta místa jsem dobře znala. Překvapilo mě, kolik jsme cestou potkali fajn lidí. A šli jsme právě po té hranici a já jsem se dozvěděla, že tudy vede i nějaká Stezka Českem, ale dál jsem se o to nezajímala.

Odkud se potom vzal nápad vyrazit na Stezku Českem?

Lezla jsem v Itálii na Tre Cime, to jsem měla v bucket listu. Cestou dolů mě začalo ukrutně bolet břicho. A tak jsme jeli dvanáct hodin do Motola, kde mi okamžitě vyoperovali slepák. Potom jsem dva měsíce seděla doma, nemohla vůbec chodit, a tak jsem odjela do Karlových Varů do Grandhotelu Pupp. Vůbec jsem netušila, o co jde, myslela jsem, že je to hotel pro štěňata. Když jsem ale odtud zavolala babičce, ta se úplně rozzářila, protože Grandhotel Pupp je pro tuto generaci velký pojem. 

To mi znovu připomnělo Stezku Českem a napadlo mě, že kdybych po ní šla, mohla bych babičce volat z míst, kde to zná. Tak jsem jí o Stezce Českem vyprávěla, dívaly jsme se spolu do mapy a ona říkala: „No vidíš, Lucinko, tady to vede přes Svatý Kopeček v Mikulově, to mi pak musíš odtud zavolat.“ nebo: „A tady na Šumavě jsme taky byli…“ Takže jsme si to spolu takhle hezky naplánovaly a babička deset dní předtím, než jsem měla vyrazit, umřela. A pak už jsem to prostě musela dojít. Při každé krizi jsem myslela na to, že to jdu za babičku.

Jak v takové situaci probíhaly přípravy?

Tím, jak mi umřela babička, jsem na to neměla čas ani náladu. Večer před odchodem jsem si prostě nakoupila jídlo, vzala vybavení z minulých výprav, narvala to všechno do batohu a to bylo celé. Ani jsem nevěděla, kudy mám jít, ale Martin Úbl, zakladatel Stezky Českem, to má krásně zpracované a zanesené v Mapách.cz, tak jsem prostě šla podle mapy. Stezka Českem je i v aplikaci FarOut, kde je perfektně popsaná a člověk hned vidí, kde je další horská chata, kde najde vodu, kde se dá legálně přespat… Takže jsem nějakou extra přípravu ani nepotřebovala. 

Navíc přesně vím, že kdybych si něco naplánovala nebo si nedej bože napsala nějaký seznam, tak se hned první den něco podělá, všechno začne haprovat, a to pak máš chuť ten seznam rozškubat a říkáš si, k čemu ti to plánování vlastně bylo (smích).

Takže na dálkových stezkách používáš stále stejné osvědčené vybavení?

Na začátku jsem na drahé vybavení neměla peníze a strašně jsem šetřila. Po těch letech mám ale pocit, že čím déle člověk cestuje, tím víc začne mít rád svůj komfort. Možná je to stářím (smích). Teď už mám svoji osvědčenou výbavu, kterou dlouho nevyměním. Nejdůležitější jsou boty a batoh. Od roku 2018, kdy jsem šla Pacifickou hřebenovku, jsem na nohách neměla jinou botu než Altra Lone Peak. Mají extra širokou špičku. Nulový drop na patě mi sedl hned, ale někteří lidi si na něj musí zvyknout. Já se v nich hned napoprvé cítila jako v papučích a od té doby jsem je mimo zimní období nesundala. Stejně dlouho používám i padesátilitrový batoh od Ospreye, mám už třetí.

Tví věrní sledující však vědí, že navzdory současnému ultralight trendu razíš spíš styl ultraheavy. Kolik vážil tvůj batoh na Stezku Českem? A jaký největší bizár sis s sebou přibalila na trek?

Začínala jsem na 25 kilech a pak jsem ještě nosila Marvelův batoh, ten měl pět kilo. Já s sebou tahám spoustu kravin (smích). Když dělám s kamarádem (cestovatel a hiker Pavel Sabela – pozn. red.) přednášky o PCT, máme to pojmenované Pacifickou hřebenovkou natěžko i nalehko. A ten když slyší, co všechno v tom batohu mám, tak si normálně dýchá do pytlíčku (smích). Největší bizár podle mě byl, když mi umřel první pejsek a já měla cestovat bez něj. Tenkrát jsem si místo něj kupovala plyšáky a na Tour du Mont Blanc jich s sebou měla rovnou pět. Jinak s sebou běžně tahám skoro kilovou powerbanku, na PCT jsem si vzala ukulele. Na Stezce Českem to zase byla skládací klávesnice – myslela jsem si, že si budu ve stanu po večerech psát blogísek. To jsem neudělala ani jednou (smích). Ale ten úplně největší bizár podle mě je, že jsem si pořídila Marvela, koupila mu batoh, ve kterém si nosí pět kilo granulí, ale když se mi jedno ráno vyzvracel vedle hlavy a bylo mu špatně, tak jsem mu ten batůžek celý den nesla. Ze mě ultralighter nikdy nebude…

Lucie Kutrová

Lucie na svém blogu založila tzv. bucket list – seznam věcí, které si touží v životě splnit. Jedním z přání bylo přejít Pacifickou hřebenovku, na tu později navázala např. evropskými dálkovými stezkami a Stezkou Českem. Kromě toho, že své cestovatelské zážitky se svým psím parťákem Marvelem sepisuje do knih, založila také neziskovku Pomáhej s Marvelem na pomoc psím útulkům. Sledovat ji můžete na Instagramu jako @holka_s_bucket_listem_luca nebo na jejím blogu www.holkasbucketlistem.com

Mezi čtenáři Světa outdooru určitě najdeme i pejskaře. Dáš nám nějaké tipy, jak se připravit na trek se psem?

Pokud člověk cestuje s pejskem od malička a pejsek je zvyklý chodit a být v přírodě, tak to není žádný problém. Ale kdyby chtěl začít ze dne na den, pak určitě není dobré pořídit pejskovi batoh, narvat mu ho věcma a vyrazit s ním na trek. Já jsem Márvíčka na batůžek zvykala postupně. Nejdřív ho nosil úplně prázdný a chodili jsme s ním na vycházky, potom jsem postupně přidávala po půl kilech. Pejsek by měl na zádech nosit 30, maximálně 40 % svojí váhy. 

Dále je důležité zvážit fyzické možnosti pejska a přizpůsobit jim den. Potřebuje pauzy a spoustu spánku. Když byly extrémní vedra, tak jsme šlapali jen brzy ráno, přes den seděli v restauraci a pokračovali až pozdě večer, kdy už bylo venku příjemně.

Myslím, že na Stezku Českem může člověk vyrazit se psem úplně v pohodě. Nejsou tam žádné žebříky nebo přelézání… Severní stezka byla v tomhle naprosto v pohodě, tam se chodí hodně po horách. Jižní stezka vede hodně po asfaltu a jestli má pejsek citlivé tlapky, pořiďte mu botky.

Pojďme se teď podívat na Stezku Českem. Byly nějaké úseky, které tě překvapily? A co byla naopak největší výzva?

Já do toho nešla s žádným očekáváním. Byla jsem zvědavá a strašně jsem se těšila na všechny ty hory v Česku. A zároveň jsem byla trochu skeptická, říkala jsem si, že nejhezčí je to stejně u nás v Beskydech. A ve výsledku je to pravda. Když jsem se po dvou měsících vracela zpátky do Beskyd, nebyla jsem snad nikdy tak nadšená. Beskydy, Javorníky, Bílé Karpaty – to jsou tak nádherné hory! A nikde žádný asfalt.

Největší překvapení pro mě ale byly Lužické hory a Broumovsko – to mě úplně dostalo. To byl takový kus nádherné přírody a nikde nikdo… pak člověk přijde do Adršpachu, který má být to WOW, kam lidi jezdí a platí za to šílené peníze, a vlastně to ani nebylo tak hezké jako třeba Teplické skály. Takže nejlepší byla místa, o kterých se nemluví a nikdy jsem o nich neslyšela.

Největší výzva naopak přišla, když jsem odcházela z hor a horské cestičky vystřídal asfalt. Pro kolo by to byl ráj. Myslím si, že Jižní stezka je naprosto ideální pro cyklisty. Kolem nás ale jezdila auta, já byla dožraná od komárů a hovad, Marvel musel chodit na vodítku a bylo vidět, že si to neužívá. A když si to neužíval on, neužívala jsem si to ani já.

Jaké jsi na stezce potkala lidi? Vzpomeneš si na někoho, kdo tě něčím inspiroval?

Tohle na tom bylo super. Šla jsem Stezku Českem schválně od východu na západ proto, že ji většina lidí chodí opačně a já je chtěla potkávat. A skutečně jsem potkala hodně božských lidí.

Vždycky mě mrzí, když se lidi snaží někoho kopírovat. Já si myslím, že by si to měl každý udělat po svém a je krásné, když si ten trek jdeme každý jinak. Já mám s sebou psa, těžký batoh a tahám v něm spoustu kravin, ale potkala jsem kluka ultralightera, co šel celou Stezku Českem s miniaturním batůžkem a nachodil až 80 km za den. Nebo pána, který sám sebe nominoval na nejzhýčkanějšího hikera na Stezce Českem. Celou cestu šel 80 dní a ani jednou nespal venku, pokaždé se ubytoval v hotelu. Stezka Českem ho tak vyšla na víc peněz, než mě stála PCT i s letenkama a výbavou. Ale šel to tímhle stylem, bavilo ho to, a to je na tom to skvělé.

A jaké máš zkušenosti s českými Trail Angels?

Pecka. Když jsem šla PCT, tak jsem si celou dobu říkala, jak by bylo hezké, kdyby něco takového fungovalo i v Česku. A pak jsem se tomu zasmála, že tady by to fakt fungovat nemohlo. Nakonec jsem byla neskutečně překvapená, jak dobří lidi tady jsou. 

Myslím si, že Stezka Českem je to nejlepší, co se tady mohlo stát. Dříve jsem říkala, že PCT vytváří lepší místo na Zemi a to samé se teď děje i u nás. Všichni, u kterých jsem byla, mi neskutečně dobili energii.

Byla Stezka Českem v něčem jiná než PCT a evropské stezky?

Pro každou dálkovou stezku bylo typické něco jiného. Když jsem šla třeba Alta Viu 1, byla jsem okouzlená výhledy a krajinou. Měla jsem milion nádherných fotek, ale chyběl mi tam ten lidský rozměr. 

Stezka Českem pro mě byla určitě psychicky náročnější než PCT. Česká příroda se mi fakt líbí, ale občas prostě jenom jdeš lesem nebo po asfaltu a nic se neděje. Nejsou tam každý den výhledy na poušť nebo čtyřtisícovky jako na PCT. Takže pro mě byla tahle stezka hlavně o lidech. A když si člověk nedokáže užít procházku v lese za barákem, jak si chce užít vzdálené země?

Máš ještě spoustu skvělých myšlenek a zážitků ke sdílení. Kde si o tvém putování můžeme poslechnout více?

Určitě budu plánovat nějaké přednášky na podzim a zimu. Taková první úplně jasná je festival Obzory, který poslední dva roky pomáhám organizovat a budu tam jako moderátorka. Nebude chybět přednáška o Stezce Českem, o cestování se psem, dálkových trecích a s Marvelem ještě něco dalšího určitě vymyslíme…

Lůca Kutrová ti o Evropských stezkách i Stezce Českem, kterou právě prošla, poví živě a naživo na našem největším cestovatelsko-outdoorovém Festivalu OBZORY 12.-13. listopadu 22 v Praze. Přijďte se inspirovat na cesty do hor! www.FestivalObzory.cz