ROZHOVOR: Karolína Dvořáková – nejmladší Češka na PCT

Kde se v Tobě vzalo rozhodnutí vyrazit na takto obtížný trail?

Proč jsem se rozhodla jít pacifickou hřebenovku? Už dlouho mě lákala myšlenka být v přírodě a jenom jít dopředu. Pohybovala jsem se mezi lidmi, co mají zkušenosti s horami a někteří už PCT šli. Měla jsem tedy nejlepší učitele a podporu, takže PCT byla jasná volba. Hned po maturitě jsem se definitivně rozhodla, že do toho chci jít. Sbalila jsem svoje saky paky a prostě šla!

Tomu „sbalit saky paky“ rozumím, jenže PTC prochází celým západem USA, takže to asi bez peněz nejde. Jako maturantka jsi asi moc našetřeno neměla…

To byl asi jeden z největších oříšků, naštěstí jsem myslela na tuhle cestu docela dopředu a na střední škole jsem začala chodit do práce do Punkevních jeskyní a později jsem vypomáhala ve Spešovské dílně značky SU, taky jsem vystřídala pár prací v obchodech. To všechno mi dost pomohlo, ale bála jsem se, že to nebude stačit, později mi moje rodina zakoupila letenku, a já tak měla ještě větší finanční jistotu. Hřebenovka může být finančně náročná, ale i s omezeným rozpočtem to jde! O vybavení jsem se moc nestarala, měla jsem velkou část už zakoupenou z předchozích výletů.

To jsi šla sama?

No, šla i nešla. Člověk na PCT nikdy není 100% sám. Skoro každý den jsem někoho potkala, jenom jednou v Oregonu se mi stalo, že jsem tři dny nikoho nepotkala, později jsem zjistila, že to bylo kvůli požáru. Na Washingtonskou část trailu se později připojil přítel a na úplný závěr můj i jeho taťka. 

Přišla chvíle, kdy jsi byla na dně a chtěla to zabalit?

Ne, nikdy jsem si s myšlenou, že bych to vzdala a zabalila, vůbec nehrála, to ani není můj styl. Spíš si zabalím na další trail!

Ale nějaká krize nebo nebezpečná situace určitě musela přijít. Co třeba setkání s medvědem?

To ano, na trailu je mnoho nebezpečí, která nás mohou zastihnout. V poušti bylo málo vody a museli jsme dopředu zjišťovat, kde je další zdroj, v horách v Sierra Nevada byla hromada sněhu, ledu a vody, v severní Kalifornii a Oregonu bylo horko, Washington se chlubí svojí proměnlivostí počasí. Po celém trailu jsou medvědi, hadi nebo pumy. Ale zvířata nikdy nebyla velký problém, ona tam zkrátka patří a my ne. Jsme tam pouze jako hosté. Pro mě nejnebezpečnější situace asi nastala na čtyřtisícovce Mt. Whitney, kde se mi opravdu těžko dýchalo. Nebo potom úmorné horko v severní Kalifornii, kde byly požáry a teploty dosahovaly až 45 stupňů Celsia.

Zmínila jsi sbalení na další trail, už máš plán?

Jasně! Už na PCT jsem přemýšlela, co bych mohla jít jako další! No, napadlo mě spoustu trailů, od USA až po Nepál. Ale myslím si, že jsem se rozhodla správně, a pokud se zadaří, tak další rok to bude Stezka Českem.

Čím tě dlouhé traily přitahují?

Vždycky mě lákaly hory a celkově příroda. Láká mě vidět národní parky jak v USA, tak Kanadě a o něco později jsem se dozvěděla o těchto dálkových trailech. To bylo začátkem střední školy, po maturitě jsem nastoupila do Brna na vysokou školu, na obor bezpečnostní management. Ale postupem času jsem dost vyhořela. Škola pro mě nikdy nebyla úplná zábava a najednou to bylo ještě horší. Rrozhodnutí, že definitivně půjdu hřebenovku, padlo, když se mi podařilo dostat povolení (permit). Dokončila jsem první semestr, přerušila studium a o několik týdnů později jsem stála na mexicko-americké hranici. Hory a celkově rozmanitá příroda hřebenovky mě zase vrátila do sedla. Zase jsem se cítila skvěle. Jenom já a hory. Na ničem nezáleželo, jen, kde je voda, kdy bude jídlo a kde spát. To je to, co mě na tom přitahuje. Ta jednoduchost. Na horách je život prostý.

Přijď si poslechnout povídání Karolíny Dvořákové na festival Rajbas 15.-17. listopadu 2024 v Blansku. Další inspiraci přinesou i další zajímaví hosté festivalu. Více informací na 2024.festival-rajbas.cz