Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro SvetOutdooru.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o horách, vybavení nebo metodice nebo aktualizovat katalog stovek treků a ferat. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s outdoorovou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce SvetOutdooru.cz
Rozhovor: Jakub Vlček pojede na kole nejdelší závod na světě
29. 4. 2020
Jakub Larysz
Na své první šlápnutí do pedálu kola si už nepamatuje, ale jízda mu neustále přináší radost. Proto se neustále usměvavý doktorand Vysoké školy chemicko-technologické v Praze chystá na 28 000 kilometrů dlouhý cyklozávod.
Jakube, na svých stránkách máš uvedeno, že horolezectví, kolo a pivo tě inspirují celý život.Která z těch disciplín tě baví nejvíce a proč?
V Adršpachu je jedna cesta
s názvem „Kolo nebo lezení“. Nejvíc mě na ní baví to, že v průvodci
je zapsána takhle v poměru slučovacím, nahoře ve vrcholovce je
v poměru vylučovacím s čárkou před nebo. To celkem charakterizuje můj postoj. Jezdíval jsem do skal na
kole – matroš a spacák jsem poslal s ostatními v autě, vyrazil jsem o
dvě hoďky dřív a na zbytek jsem pak počkal u piva na Koupáku, Pod Císařem nebo
U Peňáka. Loni jsem jel z Budějic do Teplic na fesťák taky na kole (zhruba
300 km), většinou to jde zkombinovat, když se chce. Byly však roky, kdy jsem se
věnoval převážně jen jednomu sportu. Např. 2015 při přípravě na
Transcontinental race jsem skoro nelezl. Loni jsem si poranil v Ádru
rameno (rehabilitace severní stěnou Pettit Dru kupodivu nebyla úspěšná) a od té
doby zatím nelezu. Vrhl jsem se plně na přípravu letošní sezóny – bude hodně
cyklistická. Ale hrozně se těším, až se zas dotknu struktury pískovce, vrazím
žábu do spáry a ufuněn a upocen cvaknu první kruh. Stejně tak se těším na údery
cepínem do vyzrálého firnu.
A pivo to všechno spojuje.
Rozebírání zážitků dne, detailní popisy nejistých pohybů vysoko nad kruhem či
hodnocení vyjížďky by bez svlažení vyprahlého hrdla postrádalo své kouzlo.
Pivem se živím. Nejen v té klasické tekuté podobě – sládkoval jsem dva
roky v minipivovaru na Mělníku, nějakou dobu v Indii a teď se bavím
výzkumem a technologií výroby v Budvaru.
Letos mě čeká opět cyklistická sezóna. 14. června startuji na nejdelším závodě na světě – World by Bike Challenge, který spočívá v objetí zeměkoule na kole. Má v podtitulu: „Když chceš delší závod, najdi si větší planetu“.
Aktualizováno: Závod byl pro letošní rok zrušen a níže si můžete přečíst Jakubův komentář.
Bohužel mám špatnou zprávu. Nebo spíš dlouho očekávanou: včera (20. 4. 2020) byl závod zrušen. Předcházela tomu dlouhá porada, na jejímž konci jsme se konsensuáně usnesli, že nemá význam se o něco takového letos pokoušet. Ani ne kvůli nákaze samotné, ale kvůli složitostmi s ní spojenými. Především nejistota otevření hranic, ale i omezený provoz obchodů, restaurací a jiných možností na doplnění potravin. Inu, budu muset ještě rok trénovat 🙂
S úsměvem uzavírá současnou situaci.
Jaká jsou pravidla
tohoto závodu? Je to ještě vůbec závod?
V podstatě dost jednoduchá. Objet na kole svět bez cizí pomoci z bodu A do bodu A (tentokrát se A rovná Vítězný oblouk v Paříži). Při tom je potřeba ujet alespoň 28 000 km (rovníková délka souše), protnout dva protilehlé body a pohybovat se na jižní i severní polokouli. Čas se měří včetně transportů.
Závodníci vyrazí ze startu a ten,
kdo při dodržení pravidel dorazí do cíle jako první, je vítěz. To podle mě dost
přesně odpovídá definici závodu.
Jasně, je to závod především sám
se sebou, se svou hlavou. Ale prostě chceš být rychlejší než ostatní.
I když to v tomto případě není nejdůležitější. Primární je to přežít,
ideálně ve zdraví, pak teprve dojet a dojet dle představ. Ale to lze říct o
každé akci.
Potřebuješ pro takový
závod něco speciálního, kolo, výživu nebo další vybavení?
Kolo je při takovém závodu dost
důležitou součástí výbavy. Troufám si říct, že to na něm „sedí a padá“. (Směje
se). Řešil jsem to celkem dlouho a nakonec mi vyšli vstříc kluci z Festky,
se kterými vyvíjíme nový rám speciálně pro tento závod. Zjednodušeně to bude
takový hybrid – máma silnička, táta gravel. Jde o to, aby pak kolo jako celek
bylo dostatečně výkonné a přitom poskytovalo přiměřený komfort pro
šestnáctihodinovou jízdu každý den. Zároveň potřebuji, aby bylo „blbuvzdorné“,
abych ho dokázal opravit i bez speciálního vybavení všude po světě. Takže
komponenty nebudeme řešit jen podle hmotnosti, ale podle poměru výdrž + údržba
/ hmotnost.
Nedílnou součástí jsou dresy.
Kromě funkčnosti je opět důležitý komfort při dlouhotrvajícím pohybu.
V podstatě budu mít jen cyklooblečení a podvlíkačky na spaní. Za půl roku
jsem vyzkoušel pět výrobců dresů, než jsem se rozhodl.
U vybavení řeším hmotnost a
objem. V podstatě se potřebuji sbalit na čtyři měsíce do tří brašen, takže
toho s sebou moc táhnout nemůžu. Sbalím si svoje čtyři švestky a hotovo
(tedy o jednu švestku méně, než by bylo komfortní). U vybavení kladu důraz na
funkčnost, pak na hmotnost a výdrž. Přehnaně lehká věc, která nefunguje, se
stává přehnaně lehkým závažím. Na druhou stranu nepotřebuji expediční výškový
stan, který sice skvěle funguje, ale také se parádně proveze.
Co se výživy týče, razím názor,
že čím delší závod, tím normálnější jídlo potřebuješ. A kdybych ho neměl, tak
mám smůlu, protože stejně nic jiného člověku nezbude. Musí se přizpůsobit tomu,
co je k mání. Samozřejmě přemýšlím nad složením potravin, abych tělu
dopřál, co potřebuje. A když dostane, co si žádá, docela spolu vycházíme.
Vydaná energie vychází tak na čtyři obědy a dvě večeře denně. Většinou jím za
jízdy.
Jaká je tvá hlavní motivace a co na takový počin říká tvé okolí –
rodina a kamarádi?
Motivací je víc. Existují různé názory na tvar Země, někdo tvrdí, že je kulatá, jiný, že placatá. Já se přikláním k první variantě, ale vzhledem k podpoře rozvoje kritického myšlení si to chci ověřit. 🙂
Jedna z motivací byla získat
den života vlivem otáčení zemské osy. Bohužel bych se musel vydat západním
směrem, a to je pro celou strategii závodu špatně. Např. kvůli převládajícím
větrům nebo vhodné sekvenci kontinentů. Samozřejmě mám i sobeckou motivaci –
získat pocit, že jsem dokázal něco, co moc lidí na světě nedokázalo.
Většinou, když se chystám na
nějaký výlet, moc o tom dopředu nemluvím, aby mí blízcí neměli zbytečný strach.
Proběhne obecná zmínka, že se chystám např. s Ørjanem do Alp. To, že se
jednalo o Eiger, jsem rodině řekl až po návratu. Nejsem snílek prchavých
nápadů, a když už oznámím, že se na něco chystám, mí blízcí vědí, že to myslím
vážně a že nemá moc cenu mi to rozmlouvat. Vědí, že se snažím minimalizovat
riziko a že se nechovám jako blázen. Vážím si podpory rodiny a kamarádů. Ze
začátku třeba kroutí nechápavě hlavou, ale pak mě podpoří – ať už před cestou
nebo během ní. Je to krásný pocit, když kolem sebe máš lidi, kteří ti věří.
Rovněž jsem rád, že mám podporu v práci, že mě na tu dobu uvolní.
V rámci běžné dovolené bych to nestihl.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru v přípravě! Spolu s čtenáři Světa outdooru tě budeme od 14. června 2020 sledovat!
MEDAILONEK: Jakub Vlček Narodil se v roce 1990, po gymnáziu vystudoval v Ústí nad Labem bakalářský obor Aktivity v přírodě, následně obor Biochemie a biotechnologie na VŠCHT, kde pokračuje v doktorském programu. Mezi své hodnotné výkony řadí zimní přelez severní stěny Eigeru a 7. místo na Transcontinental Race. Jeho přípravy a počínání v závodě můžete sledovat na jakub-vlcek.cz nebo na jeho facebooku a instagramu.