Expedice Honzy Trávy na devátou nejvyšší horu planety Manaslu (8163 m) nevylezla, výstup skončil ve čtvrtém výškovém táboře, kde expedici zbrzdila záchranná akce. Za dramatických okolností Češi pomáhali dvěma vyčerpaným horolezcům, zachránit se však podařilo pouze jednoho z nich. Honzy Trávníčka jsme se zeptali na podrobnosti expedice.
Kde vznikl nápad na expedici na Manaslu?
Byla to taková z nouze ctnost, protože původně jsme plánovali Cho Oyu, na kterou ale čínská vláda nevydala povolení. My už jsme měli čas, sehnané prostředky a byli jsme hodně natěšení vyrazit do hor, tak jsme s přítelkyní a dvěma kamarády odjeli sem. Byla to jedna z mála variant, která se dala teď na podzim v osmi tisících dělat.
Jaký ve Vás letošní Manaslu nechalo celkový dojem?
Byla to asi nejlepší ze všech osmitisícovek, na které jsem byl. Je to asi tím, že jsem byl poprvé na osmitisícovce s přítelkyní. Celkově jsem necítil takový tlak, že musíme na tu horu za každou cenu vylézt, takže to byla velká pohoda. Také jsem se ještě nikdy ve výšce těch sedmi a půl tisíc, kam jsme došli, necítil v tak dobré kondici. A byli jsme na tom takhle oba. Takže pohoda.
Prohlédněte si celou fotogalerii k článku…
Ve čtvrtém výškovém táboře Váš postup na vrchol zastavila záchrana dvou horolezců v nouzi. Co se přesně stalo?
Dva horolezci po návratu z vrcholu dostali výškovou nemoc, nebyli schopní ničeho. Rakušan do rána nepřežil, Francouze se nakonec podařilo transportovat další den dolů, kde ho vyzvedl vrtulník.
Vy jste ale udělali maximum.
Bohužel je z toho teď pocit lítosti, že se nám nepodařilo zachránit životy oba. Ale v tu chvíli jsme nebyli schopní udělat víc. Hořký pocit máme i kvůli tomu, že tam byla německá expedice, která odmítla pomoct. Ve chvíli, kdy by s námi spolupracovali, tak by asi ti kluci žili oba. Ale nelze vyčítat nic než jen morální hodnotu, v této výšce není možné nikomu vytknout, že se stará jen sám o sebe. Nicméně když pak jdete v pohodě o pár hodin později směrem k vrcholu a necháte ve vedlejším stanu umírat kolegy… Prostě každý to má asi jinak, bohužel.
Hodnotíte záchranu života za úspěch expedice?
To musí asi vyhodnotit okolí. Samozřejmě jsme rádi, že alespoň jeden z nich přežil.
Jak na tuhle záchrannou akci reagovali lidi v base campu? Považovali to za samozřejmost, nebo spíš velkorysé gesto?
My jsme to s nikým nerozebírali. Všichni lidi, kteří se to dozvěděli od naší agentury nebo později v Káthmándú, to hodnotili pozitivně. Když je člověk člověkem, tak má na to názor jasný.
Takže nahoru jste nevylezli kvůli téhle záchranné akci?
Ano, kvůli tomu už nám nezbyl čas jít na vrchol. S tím horolezcem jsme museli sestoupit dolů do trojky (třetí výškový tábor) a další den už nebylo počasí.
Honza „Tráva“ TrávníčekPlzeňský cestovatel a horolezec (sám se označuje za kopcolezce) poprvé stanul na vrcholu osmitisícovky Gasherbrum I (8068 m) v roce 2009, o dva roky později vylezl na Manaslu (8163 m). V roce 2012 se na další úspěšnou výpravu na Annapurnu (8091 m) vydal společně s Radkem Jarošem, s nímž za další dva roky také stanul na vrcholu obávané K2 (8611 m). Horolezecké výstupy podnikal ale také na dalších šesti- a sedmitisícovkách v Asii a Jižní Americe. Více o expedicích Honzy Trávy najdete na: www.honzatrava.cz Honzu Trávníčka na expedicích provází vybavení od Rock Point. 
|
Měli jste s sebou vybavení od firmy Rock Point. Co se Vám osvědčilo?
Naprosto spolehlivé útočné stany Charge od značky Hannah. A pak samozřejmě technické oblečení, se kterým jsem dlouhodobě spokojený, měl jsem ho už na K2. Stejně vybavená byla i moje přítelkyně Miri a má podobně jako já pozitivní zkušenosti.
Co ve vysokých horách oblékáte?
Měl jsem třívrstvý Gore-Tex a oblečení od značky Ternua, které mi perfektně sedí střihově.
Než jste odjel na Manaslu, absolvoval jste čtyři výpravy na osmitisícovky, pokaždé jste stál na vrcholu. Tato expedice je statisticky Vaším prvním neúspěchem na osmitisícovce. Jak to vnímáte Vy?
Já jsem tam nejel kvůli tomu, abych stál na vrcholu. Nejezdím do hor, abych si odškrtával zlezené vrcholy.
Na Manaslu už jste byl v roce 2011, kdy jste vystoupil až nahoru. Následně se hodně diskutovalo, jestli jste vylezl na předvrchol nebo skutečně až na vrchol.
Diskusi jsme vyvolali spíš my sami kvůli našemu vnitřnímu klidu. Letos jsme se o tom bavili se šerpy a lidmi v základním táboře. Potvrdilo se to, co jsme si mysleli tehdy v roce 2011. Ten vrchol, na kterém jsme byli, oni běžně považují za regulérní vrchol. Podmínky se tam každý rok tak mění, že se na tom hřebeni chodí pokaždé na jiné místo. Podle jejich tvrzení tohle vůbec neřeší.
Kam pojedete příště?
Příští rok bychom chtěli zrealizovat už delší dobu plánovanou akci, což je výstup na Cho Oyu. Mělo by to být za rok na podzim. A sestava bude početnější, měl bych jet já coby vedoucí, moje přítelkyně Miri Jirková, Honza Říha, David Knill, Petr Mašek (Miska), Lucka Výborná a další. Taková větší akce.
Úryvek ze zprávy Honzy Trávníčka o záchranné akci pod vrcholem Manáslu V C4 jsou Rakušan s Francouzem, kteří někdy před naším příchodem sestoupili z vrcholu a teď jim chybí síly na cokoliv. Úplně nezkušení určitě nebudou, jeden z nich má za sebou již 4 osmy, jakým stylem však netuším. Mají jasné příznaky výškové nemoci v hodně těžké podobě – edém mozku. Už kolem nich všichni (tedy Češi) „skáčou“ a snaží se je, i pomocí injekcí, nějak „dostat na nohy“ – Mára se mnou konzultuje, co jim píchnout, ostatní se snaží vzburcovat na pomoc i německé účastníky pobytového zájezdu v C4. Sháníme se po kyslíku, prosíme, aby pomohli s komunikací v němčině, protože ti dva už angličtinu nepobírají, marně. Pokoušíme se zjistit, zda patří k nim – prý ne, prý jsou od Seven Summits, ale jdou sami a bez kyslíku dozvídáme se přes plachtu stanu, na níž se ani neotevře zip… Snažíme se situaci konzultovat s německými klienty, kteří byli nuceni nasadit Francouzovi do té doby „neexistující“ kyslík po té, co jim ráno spadl do stanu, když se probral vedle mrtvýho kamaráda. Jejich rozhodnutí zní, počkáme na šéfa, až přijde z vrcholu, je to zkušený záchranář, bude vědět (sami netuší, jak regulovat kyslík, kolik mají v bombě atd.). Ale ten pocit, kdy najednou zjistíš, že je někdo schopen obětovat lidský život na úkor nicotného okamžiku na vrcholu nějakého kopce, který tu bude i dávno po nás, je nevysvětlitelný. Celou zprávu Honzy Trávy najdete na jeho Facebookovém profilu. |
