Danny Menšík patří k nejlepším českým slacklinerům, jeho specialitou jsou dlouhé highliny. Letos v dubnu překonal světový rekord v délce highline, když prolomil magickou hranici a po úzkém popruhu vysoko nad zemí přešel vzdálenost jednoho kilometru.
Momentálně si užíváš rok studia v Nice. Jak moc populární je tam slackline?
Na jihu Francie makám na svém opálení už od září. Slackline tu žije, okolo Nice se to hemží skalami, takže jsou tady ideální podmínky na highline. Ale musím si rýpnout. Lajneři jsou tu často dost zhýčkaní. Jakmile přijde malý deštík, tak radši hned domů. A k přespávání venku je taky musím přemlouvat.
Jak ti bylo na začátku lajny tak dlouhé, že ani nevidíš na konec?
Byl jsem v klidu, ale cítil jsem trochu respekt. Bylo to opravdu obrovské a říkal jsem si, že na té lajně strávím věčnost, než budu na druhé straně.
Jako mravenec na prádelní šňůře
Kilometrová highline víc než 500 metrů nad zemí znamená, že skoro létáš vzduchem. Jaké byly pocity mezi nebem a zemí?
Na jednu stranu bylo super být tam sám a mít ten prostor sám pro sebe. Člověk pak má dost času přemýšlet nad hodně věcmi, ale zároveň si uvědomuje jak je malinký a nicotný v porovnání s okolím. Připadal jsem si jako mravenec na prádelní šňůře.
Na highline se pohybuješ i ve stometrových výškách volným prostorem. Máš na lajnách ve výšce strach, nebo jde o zvyk?
Je to o zvyku. Dřív znamenala větší výška víc strachu, ale teď je to spíš hezčí výhled.
Přechod téhle highline trval kolem 40 minut. Jak moc to bylo vyčerpávající?
Hodně. Došel jsem to v úplném tranzu a hrozně šťastný, že už to nemusím jít znovu. Ruce mě bolely, jako bych měl na nich celou dobu závaží.
Jaké rozpoložení hlavy je na lajně potřeba?
Co největší prázdno. V tom jsem mistr. 😉
Jaké dojmy jsi měl na konci?
Ohlédl jsem se a nevěřil jsem, že je vůbec možné něco takového přejít. Pořád mi to přijde jako hrozný nesmysl. Přejít takovou vzdálenost je vlastně naprosto nereálná věc, která se náhodou povedla. A byl jsem rád, že jsme to byli právě my, kdo ukázal cestu do nekonečna.
Bez dronu by to nešlo
Rekordy v délce highline se za posledních několik let extrémně rychle mění. Jak daleko je možné ještě zajít? Existuje na to vůbec vybavení?
Určitě se dá přejít i víc než kilometr. Na takových vzdálenostech ale začnou být velkým problémem meteorologické podmínky. Vítr si s takovými lajnami dokáže hodně pohrávat a v horách při bouřce je opravdu velká pravděpodobnost, že lajnu zasáhne blesk (už se to i stalo, pozn. Dannyho). Vybavení na takové highline existuje, ale je drahé. V budoucnu bude tedy čím dál těžší dokázat to, aby hodnota rekordu stála za vynaložené náklady a úsilí.
Výkon je takhle dlouhou lajnu vůbec natáhnout. Jak to probíhalo?
To je naprostá pravda. Natahování trvalo dva dny a opravdu se mi hodně ulevilo, když se nám to podařilo, protože několikrát nechybělo málo k neúspěchu. Spojení stran je nutné udělat pomocí dronu na ovládání a rybářského vlasce, potom se přetáhne tenké lanko a po něm samotná lajna. Je to ještě složitější, ale to by bylo na dlouho.
Prolamování rekordů se zdá být tvým koníčkem. Loni v červnu jsi společně se dvěma Francouzi přešel tehdy nejdelší highline na světě o délce 469 metrů, rekord zanedlouho někdo překonal. Máš do budoucna plány přejít něco ještě delšího?
Zatím ne. Chci teď dělat hlavně co nejhezčí lajny v horách. Chtěl jsem být první, kdo přijde s kilometrem, což se povedlo. Mytická hranice je překonána, a to mi stačí. Další takhle kulaté číslo je až deset kilometrů, takže nemám už takovou motivaci jít dál. Teď mířím spíš za kvalitou než za kvantitou.
Danny MenšíkNa lajnách chodí pátým rokem a za tu dobu se dvacetiletý Danny Menšík prochodil mezi světovou špičku. Letos v dubnu překonal společně s Francouzem Nathanem Paulinem světový rekord v délce highline (slackline popruh natažený ve výšce), když přešel 1020 metrů dlouhou highline, nataženou ve francouzských horách nedaleko Nice ve výšce 600 metrů nad zemí. Dosavadní rekord o délce 495 metrů tak oba překonali víc než dvojnásobně. Danny Menšík je členem adidas outdoor týmu. Další fotky z rekordu najdete na Dannyho Facebookové profilu. |
Sluníčková česká slacklinová scéna
K lajnám ses dostal přes lezení. Měl jsi ve Francii možnost i něco pěkného vylézt?
S tím, co tu je okolo za skály, by byl hřích tu nelézt. Je super chodit na skály častěji než na umělku. To vápno všude okolo je super, ale víc se mi líbí charakter skály v Gorge du Blavet, což je vyvřelina, a pískovcová oblast se spoustou spár v Annotu. Žádné zázraky na skalách nepředvádím, ale nějaké to 7béčko vylezu, a snad brzy i 7c, na lajnera to snad není tak hrozné. Víc než sportovky mě ale baví lezení po vlastním a v horách.
V roce 2014 ses zúčastnil výpravy na lajnami nepolíbený Island. Počasí tam ale umí být i v létě dost nevlídné. Jak se expedice, o které jste natočili film Fyrst, vydařila?
Byly to moje dva nejmokřejší týdny v životě. Vychytali jsme i na Island neobvykle hodně srážek, ale to nás nezastavilo. I tak jsme si odvezli spoustu highlinových skalpů a nekonečno zážitků. Náš film asi není pro masy, ale naprosto podtrhuje magickou atmosféru Islandu a výpravy.
Zdá se mi, že Česko má silnou slacklinovou komunitu. Čím si myslíš, že to je?
Pravda. Češi jsou srdcaři a co do počtu obyvatel máme velkou slacklinovou komunitu. Akorát se praotec Čech zastavil v oblasti, kde není moc prostoru na velké lajny. S tím, jak se hranice slackline posunují, se naše velké lajny stávají malými. Malá země nás ale drží pohromadě, a tak jsem přesvědčený, že máme tu nejsluníčkovější komunitu.
Poměrně hodně se rozmáhají slackline akce a festivaly; kam v Česku vyrazit?
České slack fesťáky mají relativně dlouhou tradici. Srdcovky jsou v Sobotce, na Bišíku a do loňska v Hejnicích. Kromě fesťáků probíhá ještě český pohár v trickline, který má několik závodů v průběhu roku a je to super podívaná i pro nelajnery.
Děkujeme za rozhovor!
Rozhovor vyšel v časopise Svět outdooru 2/2016
