ROZHOVOR: Dan Polman: Sbírání zkušeností někdy dost bolí

Už víc než 20 let se věnuješ extrémním závodům a projektům. Jsi schopný několik dní až týdnů jet obrovské porce kilometrů s minimem odpočinku. Znáš limity svého těla natolik dobře, abys vždy správně odhadnul, co zvládne? 

Zastávám názor, že limity těla poznat ani nejdou. Když už si na ně sáhneš, zavání to průšvihem, nebo minimálně ukončením závodu. Navíc jsem přesvědčený, že limity těla se i posouvají podle aktuální formy, zdravotního stavu, povětrnostních podmínek atd. – nejsou to pevně dané úsečky, ostatně jako všechno v přírodě. Jednou ti může stejná trasa sednout skvěle, jindy máš pocit, že vypustíš duši.

Takže abych odpověděl – k limitům jsem se určitě několikrát přiblížil. Právě umění jenom se jim přiblížit a ponechat dostatečnou rezervu je pro ultramaratonce důležité. Odhadnutí sil a rozvržení tempa se nedá vyčíst z excelovských tabulek a tréninkových plánů. Nejspolehlivější metoda je pokus – omyl. Za dvacet let vytrvalostního sportování jsem těch omylů, a tudíž zkušeností posbíral fakt hodně. Někdy to i docela bolelo.

Dnes už vím, jak se během závodů chovat, abych podal solidní výkon a neoddělal se. Druhým dechem však dodám, že se pořád učím a nikdy se učit nepřestanu. Každá „ultrapakárna“ je specifickou lekcí, která mi ukáže, že je pořád co zlepšovat. 

Musel jsi někdy odstoupit?

Otázka ve mně vzbudila úsměvnou vzpomínku na jednoho českého politika, který často křičel „Nikdy neodstúpím, nechť si to všicky zapamatujú.“ Kéž by se mi to povedlo! Zatím to je na dobré cestě, protože jsem dokončil všechny ultramaratony a vytrvalostní projekty, do kterých jsem se pustil. Ťukám na dřevěný stůl a přeju si, aby tahle docela ojedinělá bilance pokračovala i v dalších letech.

Takové extrémní vypětí zvyšuje riziko zranění. Máš nějaké tipy, jak se mu i při velké zátěži vyhnout?

Nejvíce zranění je z vyčerpání a spánkové deprivace. Když člověk usíná na kole, koleduje si o velký průšvih. Několik závodníků za to zaplatilo bohužel i cenu nejvyšší. Ultracyklistika v tomto ohledu rozhodně není bezpečný sport. Jste na hraně se silami a často i v provozu. To není dobrá kombinace. Když jedu bez podpory, tak na sebe někdy i nahlas zakřičím „Tak, ty demente, stačilo! Najdi místo a koukej jít spát.“ Přemáhat se a pokračovat ve chvíli, kdy je člověk vysílený a unavený, nemá smysl. Jedeš jako šnek, takže nic neujedeš, a hlavně si fakt koleduješ. Takže toto je pravidlo číslo jedna, jak se vyhnout zranění.

Pak jsou trochu plíživější věci, jako nesnesitelné bolesti zad, úponů, kloubů a tak… Tomu předcházím tak, že prakticky denně cvičím vlastní vahou a protahuju se. Stačí 20 minut a udělá to fakt hodně. Ono totiž není problém jen závod ušlapat, ale je potřeba to na kole i usedět. Hodně závodníků, kteří mají ochablé vnitřní stabilizační svalstvo a vůbec svaly v horní polovině těla, končí i na to, že už nedokáží udržet zdviženou hlavu. S přibývajícím věkem je pravidelné cvičení a protahování čím dál důležitější.

Tvým zatím nejdelším projektem byl závod Nordkapp-Tarifa z nejsevernějšího po nejjižnější bod evropského kontinentu – navíc bez podpory. Trasu dlouhou přes 7400 km jsi jel necelých 25 dní s minimem spánku a denní dávkou kolem 300 km. Jak se na takové závody připravuješ?

Na takový závod se nejde připravit za rok, takže moje příprava byla de facto veškeré sportování za posledních několik let. Největší problém bylo sbalit se na kolo. Váhání nad vybavením mi ulehčil fakt, že na cestě z Nord Kappu na Gibraltar musím být připravený na veškeré druhy počasí. Ale stejně jsem musel hodně věcí vyřadit. Nejvíc jsem eliminoval vybavení na spaní. Nejdřív jsem zavrhnul karimatku a v dalším kole i spacák. Musel jsem se spokojit jen s lehkým bivakovacím pytlíčkem z fólie. 

Co je klíčem k absolvování takového závodu? Fyzička, psychika, dobré rozložení sil?

Všechno uvedené, a ještě bych dodal zkušenosti. Ale nejdůležitější je hlava. Musíš se na akci těšit a musí ti přinášet radost. Pak jde všechno mnohem lépe a snadněji. 

Mnoho závodů a extrémních projektů podnikáš bez podpůrného týmu. Kolik kg výbavy s sebou v takovém případě vezeš?

Záleží na délce. Na jednodenní 400 Ultra na biku vezu tak 4 kila navíc. Je to zejména jídlo a pití. Na North Cape Tarifa to dělalo se všemi naplněnými flaškami a nakoupeným jídlem nějakých 10 kg nákladu. Vezl jsem s sebou samozřejmě jak více zásob, elektroniky, tak především oblečení.

Daniel Polman

Vyjmenovat plejádu Danových úspěchů by bylo na dlouho, zkrátka zdá se, že Dan ujede jakoukoli vzdálenost a atakuje u toho hranice lidských možností. Výzvy dlouhé tisíce kilometrů, často bez podpory, zvládá ujet v rekordním čase. Jeho zatím nejdelším závodem, z nějž běžnému smrtelníkovi spadne brada, je závod North Cape –Tarifa, při němž ujel 7400 km bez podpory přes 15 evropských zemí z nejsevernějšího na nejjižnější bod evropského kontinentu během necelých 25 dní. Žije s rodinou v Nové Pace v Podkrkonoší, odtud také jméno jeho týmu Utra Paka Racing Team. Více na https://danielpolman.com/dantym/o-dandovi-vysledky

Jak řešíš jídlo a vodu? Co za lehké a energeticky vydatné svačiny se ti osvědčilo?

S doprovodným týmem to je jednoduché – dostaneš, co si poručíš. Nápoje zpravidla používám tyto – čistá voda, hodně zředěný ionťák, pivo, cola, neslazený čaj a kafe. Když jedu bez podpory, tak jsou nejčastějším místem pro doplnění zásob benzínky a podle toho ta strava vypadá. S „junk food“ ale nemám problém, jím všechno.

Když mám doprovod nebo si balím věci před startem, koukám v prvé řadě na to, aby mi daná věc chutnala, a v druhé, aby měla dobré složení a byla dobře stravitelná. Energetických tyčinek a gelů používám fakt málo. Zapékám si tortilly se šunkou a sýrem, mám rád sladké pečivo a taky věci, které si můžu za jízdy dávkovat dle libosti a vím, že jsou vyváženým zdrojem kvalitních tuků i bílkovin, které jsou zejména při vytrvalostním sportu velmi důležité. Třeba ořechové směsi nebo praktické pytlíčky od Los Křupos. Oceňuju i výhody tekuté stravy od Many.   

Po čtyřicítce sportovci často mluví o tom, že jejich tělo regeneruje pomaleji než dřív. Máš recept, jak se udržet v kondici? 

Při ultramaratonu se mi naopak zdá, že s přibývajícím věkem tělo zátěž snáší líp. Prostě zajetý diesel utaháš mnohem později než naspeedovaný benzíňák. Ale na druhou stranu, když třeba jedu o víkendu dva závody ve dvou dnech, tak cítím, že druhý den se cítím hůř než za mlada. Takže v tomto ohledu je regenerace asi pomalejší. Kdybych měl dát nějaký tip pro udržení kondice, doporučím lidem orientujícím se na dlouhé ultra výzvy jezdit i krátké intenzívní závody.

Mnoho svých projektů spojuješ se sbírkou na pomoc nemocným dětem a lidem, kteří to potřebují. Je to pro tebe ve chvíli krize motivací?

Asi ani ne. Spíš mi to přináší radost po závodě, protože výsledek sbírky, o který se zasloužili skvělí lidé kolem mě, vždycky předčil moje očekávání a o to víc potěšil. Taky je fajn, že se s obdarovanými setkávám a často s nimi vznikne cenné přátelství. Nemám rád takový ty pózy, že někdo jede závod pro někoho a charitu uvádí jako hlavní důvod. To je nesmysl. Sport je sobecká záležitost, kterou si děláme v prvé řadě radost sami sobě. Pomoc druhým je pak fajn bonus, který zahřeje u srdce.   

Dana Polmana na jeho projektech podporuje Los Křupos

Nápad na lehkou zdravou svačinku se zrodil při výstupu na nejvyšší horu Rakouska, Grossglockner, v hlavě milovníka hor a lékárníka. Následovaly tři roky vývoje, než byly originální slané křupavé svačiny v roce 2018 uvedeny na trh. Lehké a energeticky vydatné krekry z výživově hodnotných kvalitních surovin zasytí, jsou snadno stravitelné a vydrží i extrémní podmínky. Los Křupos jsou vyladěná svačinka na hory!

Více na www.loskrupos.cz

Z nabídky Los Křupos nás zaujalo

Los Křupos Ultra

Ideální svačina pro sportovní výkon. Nutričně promyšlená sportovní svačina ULTRA obsahuje dva sáčky: jeden před tréninkem zasytí a vyladí zažívání a druhý po tréninku podpoří regeneraci. Tato malá křupavá svačinka obsahuje vysoký podíl rostlinných bílkovin s převahou hrachového proteinu v kombinaci s prebioticky aktivní kukuřičnou vlákninou a kořením. V praktickém balení najdete chutnou zásobu sportovních snacků na 7 tréninkových dní.

Los Křupos Adventure

Rychlá nutričně vyvážená svačina pro milovníky všech outdoorových sportů a aktivit v 5 lahodných příchutích. Trvanlivé slané pečivo s vysokým obsahem vlákniny a rostlinných proteinů zasytí a dodá potřebné živiny, a zároveň nezatíží váš batoh ani přírodu. Speciální outdoor balení je extra odolné, opakovaně uzavíratelné a zcela bez plastů.

• NUMI obsahuje speciální komplex beta-glukanů z pivovarských kvasinek se zinkem posilující obranyschopnost organismu.
• KEJKSI jsou oblíbená klasika plná proteinové energie.
• TYČKY představují bezlepkovou variantu, která je lehce stravitelná a příznivě ovlivňuje trávení. 
• NESPI je jemně pikantní, vyostřená, bezlepková proteinová svačina, která tě nakopne k akci.
• SPORTY tě díky 20% obsahu rostlinných proteinů a ovesným beta-glukanům udrží ve výkonu i při extrémní zátěži.

Proč svačit Los Křupos?

• Nutričně hodnotná svačina kdykoli a kdekoli.
• Uspokojí nejen náročné chuťové buňky, ale zasytí i žaludek.
• Velmi lehké, skladné a praktické.
• Kvalitní přírodní suroviny pěstované výhradně v Evropě.
• Vyrobeno unikátní technologií tvarování a zdravého pečení výhradně v ČR.
• Bez stabilizátorů, konzervantů, barviv a aromat.