Roman Kozelka: „Jsem horský vůdce univerzál, jinak by mě má práce nebavila“

Jaká byla tvá cesta k horskému vůdci?

Nejdříve jsem vystudoval Vyšší odbornou školu – zdravotnického záchranáře pro práci na záchrance. To jsem k tomu ještě hrál basket a přivydělal si tím nějakou korunu na studiích a zároveň cestoval. Vztah ke sportu u mě byl odjakživa, ale ke skalám jsem se dostal až někdy kolem roku 2000 při práci na záchrance a studiích v Ústí, kdy se jezdilo lézt do Tisé. Začátky byly sice dost na pankáče (smích), ale jsem celý.

Na cestování navázalo provádění lidí různě po světě. Další schůdek byl kurz instruktora lezení na umělých stěnách, následně taky na skalách a kurz horského průvodce. Poslední jmenovaný byl třítýdenní a měl svoji kvalitu, protože výcvik vedli certifikovaní horští vůdci. A jelikož jsem chtěl začít vodit lidi do hor a na trochu obtížnější kopce, vyústilo to v touhu udělat si taky tento kurz.

Moje cesta tedy byla spíše postupného charakteru, než že bych do vůdcování skočil rovnýma nohama.

Která z „disciplín“ horského vůdce tě baví nejvíce?

Dalo by se říct, že jsem takový „horský vůdce univerzál“. Nevynikám vyloženě v žádné z disciplín, ale orientuju se víceméně ve všem. To znamená, že dělám freeride, skialpy, treky, VHT, skalní lezení,vodění krátkého lana v horách, ledovcové a skalní lezecké kurzy, mixové lezení, ledolezení, expedice ve vysokých horách, ale i tembuildingové a relaxační akce pro firmy.

Kdybych se měl zaměřovat jen na jedno z těchto odvětví, tak by mě má práce asi nebavila. Pestrost činností je pro mě hodně důležitá. Ale pokud bych přeci jen měl zmínit některou z nich , tak to asi bude lezení v ledu do 70°, zcela jistě skialpy, nebo vodění na krátkém laně, což v tomto případě znamená lezení v mixech a hřebenů v obtížnosti III-V (podle stupnice UIAA – pozn. autora).

Abychom se domluvili na tomto rozhovoru, trochu to trvalo. Co jsi v uplynulých třech měsících dělal?

Začnu tím, že jsem se v červnu oženil (smích). Taky jsem měl hodně starostí s mou nově vzniklou cestovkou „Summit Travel“. Letní sezóna byla tzv. alpská. Začal jsem čtyřmi týdny ve Waliských Alpách, které jsou mimochodem mé oblíbené, a pokračoval v Rusku na Kavkaze cca 12 dní výstupem na Elbrus a okolní kopce a pak strávil krásných 14 dní v Chamonix. Pokud jde o kopce, tak to byly například Matterhorn, Weissmies, severka Allalinhornua, Lenzspitze, Aiguille du Midi, Toure Ronde, Tringle du Tacul nebo Mont Blanc. A samozřejmě do posledních týdnů musím zahrnout Tatry, které mám taky moc rád. Z tamních štítů jezdím třeba na Satana, Soliska, Lomničák, Gerlach, Volovku či Žabí kôň.

Když jsme si posledně volali, říkal jsi, že stavíš stěnu. O co se jedná?

Čtvrtým rokem ve Slaném a po celé ČR pořádáme s kamarádem Jirkou Žákem v rámci projektu „Lezení do škol“ Český pohár v boulderingu, takže místní náměstí teď pokrývá obrovská stage o rozměrech 30×20 metrů, která je celá zastřešená.

Zdá se, že stíháš dost věcí. Už dříve jste založili projekt „Lezení do škol“. Jak nápad vznikl a jaké jsou výsledky?

Kamarád z basketbalu se mnou přičichl k lezení a postavil si v roce 2006/2007 menší bouldrovku ve Slaném, která je v současné době dvojnásobně větší a pořádá na ní i závody lokálního charakteru pro děti i dospělé. Já jsem mu v tomto ohledu nějakým způsobem radil a trochu pomáhal s mládeží, mimo jiné se tam vyhranily hodiny lezení i pro menší dětii předškolního věku a sportovní kroužek, řekl bych ,,pro malé závoďáky,,. To časem vyústilo v založení horolezeckého oddílu, který dnes čítá 156 dětí chodících pravidelně na tréninky a závody což je na 15 tisícový Slaný docela vysoké číslo. A navázali jsme lezeckými tábory na Vysočině. Myšlenka se rozvíjela dál, chtěli jsme oslovit více škol lezeckým sportem.

Vymysleli jsme, zhotovili a nechali si patentovat mobilní lezeckou dětskou stěnu i s dopadištěm, se kterou objíždíme základní školy. V současné době máme tyto stěnky čtyři. K tomu disponujeme velkou závodní stěnou i s dopadištěm, na které pořádáme celou sérii Rock Point českého poháru v boulderingu.

Projekt už dostává nějaký ucelený rámec a v nejbližší době vyrážíme na Plzeňsko, Kladensko a Slánsko. Z Moravy je to třeba Ostravsko. Takže by se dalo říct, že se nám daří.

A ještě doplním, že v rámci projektu „Lezení do škol“ jsme u nás ve Slaném uspořádali první školní lezeckou olympiádu pro děti.

Afrika a Evropa nejsou jediné kontinenty, na které jezdíš. Kromě Antarktidy a Oceánie už máš nějakou zkušenost ze všech. Který z navštívených tě nejvíce oslovil a proč?

K srdci mi nejvíce přirostla Afrika a Asie. Ze států pak Etiopie, především kvůli lidem, kteří jsou řekněme nezkažení oproti okolní Tanzanii a Ugandě. Možná to bude tím, že nebyla nikdy kolonizována. V Etiopii jsem se navíc podíval na místa, kde bylo asi velmi málo lidí. No a z Asie pak Nepál, kde jsem byl už mnohokrát a přirostl mi k srdci.

Ale to neznamená, že třeba Jižní Ameriku nemám rád. Z té můžu zmínit třeba Ekvádor, kde jsou milí lidé, krásné kopce a dobrá infrastruktura.

Na Obzorech budeš mít přednášku „Horolezecká Afrika“, můžeš přiblížit, na co se návštěvníci festivalu mohou v rámci přednášky těšit?

Na přednášce představím vrcholy Mount Kenya a Kilimandžáro. U Mount Kenyi to bude varianta výstupu lehčí, spíše treková, u Kilimandžára těch cest ukážu více se zaměřením na dvě nebo tři a ještě nastíním možnost aklimatizace na nedaleké Mount Meru (4565 m – pozn. autora). Plus organizační informace, jak dlouho výstupy trvají, jaká je jejich náročnost, ceny apod.

Zbývá ti ještě čas na soukromé výjezdy za hranice Evropy případně expedice?

Kdysi jsme byli na Pik Leninovi, kde se nám kvůli počasí a jiným starostem nepodařilo vystoupit až na vrchol. Jezdím taky šestitisícovky jako Mera Peak, Naya Kanga, Island Peak, Lobuche, Chimborazo, Cotopaxi. No a mám takový svůj sen zkusit nějakou osmičku.

Na druhou stranu se mi moc nechce obětovat půl roku přípravám a potom vše zahodit kvůli špatnému počasí.  To si potom říkám, jestli není lepší za deset dní v Alpách vylézt nějaké tři stěny. Ale samozřejmě každý výstup má něco do sebe.

Možnost je i vyrazit do Nepálu a zkusit tam nějaký neslezený šestitisícový kopec, klidně i technicky náročnější.