Řeka Rokytná vytváří na svém dolním toku malebné údolí, na jehož začátku a konci leží dvě historická města – Moravský Krumlov a Ivančice. Je to kraj, odkud pocházel významný český malíř Alfons Mucha, vynikající představitel secesního umění. Cesta při březích Rokytné má mnohé půvaby, které by neměl vynechat nikdo, kdo chce důkladně poznat tuto malebnou část Moravy. Kromě romantických přírodních scenérií na nás čekají i zajímavé historické památky. Trasa není nijak náročná, i když nás čeká několik „výživných“ stoupání.
Od žel. stanice Moravský Krumlov půjdeme po modré turistické značce. Vede nás asi kilometr silnicí až ke křižovatce na kraji města, kde zahneme vpravo. Asi po 200 m silnici opustíme a dáme se ostře vlevo, téměř do protisměru. Kolem zahrádek míříme ke dvěma topolům, kde odbočíme na pěšinu vpravo. Značka se vzápětí stočí dost nepochopitelně do zarostlé roklinky a sestupuje přímo k řece, my se však přidržíme cestičky, která kličkuje mezi keři ke kostelu sv. Floriána . Kostel stojí v dominantní poloze na vrcholu strmé skalnaté stráně zvané Špilberk nad Rokytnou. Podle historických údajů jej dal postavit v letech 1694–96 kníže Antonín Florián z Liechtensteina jako poděkování za záchranu života, když se mu při návratu z lovu za prudké bouře splašili koně a jako zázrakem se zastavili na okraji srázu.
Barokní kostel, někdy označovaný i jako kaple, je zajímavou a dost nevšední stavbou. Neobvykle vysoký objekt téměř na čtvercovém půdorysu doplňují čtyři nárožní věže. Původně měl ještě jednu uprostřed, ta však byla během času snesena. Nad vstupním průčelím je v nice socha sv. Floriána. Vnitřní prostor je má valenou klenbu. Neobvyklé je řešení kůrů – jsou dva, jeden nad hlavním oltářem, druhý na protilehlé straně, oba mají samostatné vchody a točité schodiště. Během napoleonských válek v letech 1805–1809 kapli zdevastovala francouzská vojska, v r. 1834 byla svatyně obnovena. Poslední oprava proběhla v letech 1997–98. Již více než 300 let se tu konají tradiční pouti (vždy první neděli po 4. 5.), kterých se účastní tisíce věřících z Krumlova a okolí.
Slavnost pravidelně zpestřují uniformovaní hasiči z blízkých Rakšic, kteří tak vzdávají hold svému patronu sv. Floriánovi. Na strmých a těžko přístupných skalách pod kostelem rostou významná skalní teplomilná společenstva chráněných a ohrožených druhů rostlin. Z okraje srázu před kostelem je úchvatný pohled na město a údolí řeky.Od kostela se vrátíme asi 15 m zpět pod křovím porostlý břeh. Nezahneme na pěšinu vpravo, po které jsme přišli, ale pokračujeme v přímém směru do nízkého lesního porostu nad boční roklinou. Dobře patrná stezka vede mírně dolů, až se napojí na modrou značku přicházející zprava. Spolu s ní pak serpentinami sestoupíme na dno roklinky, protékané malým potokem. Jeho vody se prodírají skalnatým korytem přes četné kamenné prahy a za deštivého počasí vytvářejí pěkné vodopády. Na okraji oplocených zahrádek jdeme širší cestou vlevo, na prvním rozcestí vpravo k železné lávce přes Rokytnou.
Za ní se pustíme šikmo vpravo do svahu k silničce, po ní pokračujeme vlevo. Po pravé straně si můžeme všimnout zbytků středověkých městských hradeb. Projdeme přes klášterní náměstí s kostelem sv. Bartoloměje při bývalém klášteře augustiniánů (dnes městský úřad) a Smetanovou ulicí dorazíme na náměstí T. G. Masaryka. – Moravský Krumlov byl založen na starším slovanském sídlišti na skalnatém ostrohu nad meandrem Rokytné snad již v 1. pol. 13. stol. patrně jako tržní středisko na území pánů z Obřan, sídlících na krumlovském hradě. První zmínky o něm se objevují již počátkem 13. stol.
Dodnes si uchoval prakticky neporušený středověký půdorys. Již v r. 1346 se Krumlov označuje jako město. Za husitských válek byl významným opěrným bodem strany pod obojí. Jeho majitelé se často střídali, v letech 1437–1621 jej vlastnili páni z Lipé, od r. 1625 do r. 1912 Liechtensteinové. V 16. stol. tu působila jednota bratrská, r. 1571 zde zemřel její biskup Jan Blahoslav. V r. 1652 se v názvu města poprvé objevuje přívlastek Moravský. Velký požár postihl Krumlov v r. 1690, těžce poškozen byl také za osvobozovacích bojů v květnu 1945. – Z památek vynikají poměrně rozsáhlé zbytky městského opevnění s polokruhovými baštami.
Původní raně gotický hrad byl v pol. 14. stol. přestavěn na honosné sídlo s velkou hranolovou věží. v letech 1557–62 dostal podobu renesančního zámku s překrásnými patrovými arkádami a otevřenou arkádovou schodišťovou dvoranou podle návrhu italských stavitelů. Zámek za 30leté války vyrabovali Švédové. Interiéry pak dostaly barokní podobu. Dnes je v zámku proslulá expozice dvaceti monumentálních pláten A. Muchy Slovanská epopej a pamětní síň, připomínající pobyt známého lékaře Paracelsa v r. 1537 (otevřeno duben–říjen denně mimo PO 9–12 a 13–16 h). Jedním z mála dochovaných středověkých domů je Knížecí dům čp. 40 na náměstí T. G. Masaryka, renesanční z doby kolem r. 1600, dnes sídlo muzea a galerie. Gotický farní kostel Všech svatých ze 13. stol. byl upraven v letech 1636–46 a r. 1785; v nedávné době byl renovován. Má cennou vnitřní výzdobu. Klášterní kostel sv. Bartoloměje byl za-ložen v r. 1355 při augustiniánském klášteře, později byl součástí piaristické koleje.
Nedostavěná gotická svatyně byla přestavěna a rozšířena v 17. stol. Před kostelem stojí pozoruhodné barokní sousoší Ukřižování z konce 18. stol.Z náměstí nás modrá značka vede Zámeckou ulicí k zámku. Za ním odbočíme vpravo do zajímavého valeně zaklenutého tunelu, který vznikl překlenutím široké rokle, původně snad hradního příkopu, v 17. stol. Tím byl k původní renesanční zahradě připojen protilehlý svah, kolem r. 1825 proměněný na anglický park.
Za tunelem pokračujeme uličkou Pod zámkem kolem nízkých domků údolím Rokytné. Silnička se po chvíli změní v širokou vozovou cestu, lemovanou starou kaštanovou alejí. Po 1,5 km se vpravo objeví pěkná louka s velkým rozložitým dubem. Tady značka opouští širokou cestu a jde loukou k Rokytné, kterou pak sleduje po vyvýšeném náspu. Po 400 m překročíme řeku po lávce a strmou strání porostlou akáty serpentinami vystoupáme na okraj vsi Rokytná. Vlevo za malým dětským koutkem odbočuje cesta na rozlehlý ostroh, ze tří stran obtékaný řekou, jehož vrcholovou plošinu dnes tvoří pole. Stávalo tu rozsáhlé slovanské hradiště , od předpolí oddělené dlouhým valem a příkopem vyhloubeným do skály, dodnes dochovaným. Slovanské osídlení je tu doloženo od 9. stol., největšího rozkvětu však lokalita dosáhla v 11. a 1. polovině 12. stol., kdy tu stával „hrad Rokytno“, zmiňovaný v r. 1046.
Býval střediskem malého hradského obvodu. Zanikl násilně, pravděpodobně v r. 1146 při tažení Vladislava II. proti Konrádovi Otovi Znojemskému. Po zániku hradiska se osídlení přeneslo do bývalého předhradí, kde vznikla nynější ves s kostelem sv. Hypolita. Kostel, původně románský z 12. stol., byl po požáru v r. 1773 barokně přestavěn a nově zasvěcen sv. Leopoldovi. Je to podélná jednolodní stavba z mohutných kamenných kvádrů s hranolovou věží, obklopená hřbitovem. Dostaneme se k němu ulicí vpravo od hradiště. Od kostela pak značka pokračuje uličkou dolů k silnici, překročí ji a jde mírně vpravo dolů pěšinou do údolí. Před námi se objeví mohutné skalní stěny, zvedající se nad pravým břehem řeky.
Skály nazývané Tábor, tvořené slepencem, jsou porostlé lesními a lesostepními společenstvy s výskytem ohrožených a chráněných druhů rostlin i živočichů.Sestoupíme k rozcestí, kde zahneme vpravo, projdeme přes loučku se zpustlým ovocným sadem na úpatí skály a pokračujeme cestou při Rokytné řídkým listnatým lesem. Údolí se postupně rozšiřuje, na obou březích se objevují chaty. Po pravé straně míjíme další skály, řeka tu protéká v četných zákrutech. Vyjdeme z lesa a pustíme se pěšinou vlevo k lávce. Přímo proti nám se tyčí další skalnatý sráz, na jehož vrcholu stojí rozpadající se budovy bývalého hospodářského dvora. Skály se jmenují Budkovické a také tady rostou společenstva teplomilných rostlin.
Za lávkou se dáme vpravo a po několika krocích vlevo na pěšinu, která prudce stoupá skalnatým terénem do vsi Budkovice, malebně rozložené ve svažitém terénu vysoko nad řekou. Asfaltovou silničkou vystoupáme na náves k turistické orientaci . Na nejvyšším místě obce, v bývalém dvoře, který jsme viděli již od lávky, stávala od poloviny 13. stol. tvrz, zaniklá v 17. stol. Dochovaly se z ní zbytky základového zdiva. Z návsi nás značka vede vpravo dolů silničkou, směřující zpět k Rokytné. Po 800 m v pravotočivé zatáčce silničku opustíme a jdeme vlevo dost prudce dolů širokou cestou, po lávce přejdeme na pravý břeh řeky, mineme několik chat a pak zalesněným bočním údolíčkem vystoupáme k rozcestí pod žel. zastávkou Budkovice .
Odtud jdeme vlevo, ostrým výstupem zdoláme hřebínek a po jeho druhé straně pokračujeme po vrstevnicové cestě. Ta se po chvíli stočí vlevo na horní okraj stráně nad Rokytnou, pak přechází paseku. Asi 30 m před jejím koncem zahýbáme vlevo na pěšinu do lesa a prudkým sestupem se znovu vrátíme do údolí. Zahneme vpravo, mineme několik chat, za nimi nás značka vede opět vpravo na širokou mírně stoupající cestu do lesa. Z ní však po chvíli odbočíme na jinou cestu doleva. Stále sledujeme řeku, která tu znovu vstupuje do úzkého skalnatého údolí. Mohutné skalní výchozy lemují hlavně svah po naší pravé ruce.
Nad nimi prochází železniční trať, která tento úsek překonává dvěma tunely. Po chvíli divoký úsek údolí končí. Vyjdeme z lesa u turistické orientace Němčická hájovna a pokračujeme loukou kolem rozlehlé zahrady a vlastního objektu hájovny až k široké vozové cestě. Zahýbáme na ni vlevo, po mostě překonáme Rokytnou a stáčíme se vpravo. Před námi se objeví panorama Ivančic, modrá značka však záhy odbočí ze široké cesty vpravo na pěšinu podle řeky. Míříme přímo k nevysokému zalesněnému vrchu Kumán (222 m), jehož jméno připomíná vypálení města kumánským vojskem v r. 1304. Po pravé ruce necháme malý opuštěný lůmek s ohništěm a stáčíme se vlevo na pěšinu sledující okraj lesního porostu. Dojdeme po ní až k rozlehlému oplocenému vodárenskému areálu, který sledujeme asi 500 m.
Na jeho konci se dáme vpravo cestou k lávce přes Jihlavu, za ní jdeme krátce vpravo a hned vlevo k obytné zástavbě. Ulicí mezi domky se dostaneme na křižovatku u žel. stanice odkud pokračujeme vpravo přes přejezd a dál do centra města. – V Ivančicích, malebném historickém městě, prvně připomínaném v r. 1221, je řada zajímavých památek, např. goticko-renesanční radnice, několik gotických a renesančních domů, gotický kostel Nanebevzetí P. Marie ze 13.–15. stol., zbytky českobratrské modlitebny, starý židovský hřbitov atd. Na Palackého náměstí v objektu kulturního a informačního centra byla v r. 1999 otevřena stálá expozice ivančického rodáka herce Vladimíra Menšíka.
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
