Reunion: Za divokými sceneriemi kaldery Mafate

Ve vlnách Indického oceánu východně od Afriky a ostrova Madagaskar najdeme na mapě sopečné souostroví Maskarény, které tvoří tři drobné tečky ostrovů: scénický Reunion, plážový ráj Mauricius a (polo)zapomenutý Rodrigues. Miniaturní ostrov Reunion je francouzským zámořským departmentem (ačkoli většina Evropanů a také řada Francouzů vůbec neví, kde leží), čili se nachází na území EU. Autem jeho asi 200 km dlouhé pobřeží objedete dokola klidně do 4 hodin, což by ale byla neskutečná škoda. Na malé rozloze se tísní taková nádhera a přírodní bohatství, že 40 % území ostrova chrání stejnojmenný národní park Reunion. 

Ostrov nezapře svůj sopečný původ. Jižní části ostrova dominuje jedna z nejaktivnějších sopek planety – Piton de la Fournaise, k jehož kráteru je možné vystoupat po ztuhlých lávových polích. Co pár let ze sebe vulkán vychrlí proud žhavé lávy, který po východním úbočí steče až do oceánu. Severní vnitrozemí ostrova tvoří oblast zvaná Cirques: trojlístek vyhaslých vulkanických kalder, které se zhroutily do sebe a vytvořily obří přírodní amfiteátry ohraničené ze tří stran skalní hradbou. Jejich rozeklané zelené svahy se vypínají strmě k nebi až do dvoutisícové výšky a zdobí je četné bílé stuhy vodopádů.

V místě, kde se všechny tři kaldery setkávají, se tyčí nejvyšší bod ostrova, Piton des Neiges (3 070 m n. m.). Ve všech kalderách najdeme půvabné drobné horské vesničky, úžasná panoramata a hustou síť dobře značených turistických stezek. Jen dvě kaldery – Cilaos a Salazie – jsou přístupné po úzkých silnicích plných serpentin, do nejdivočejší a nejodlehlejší z nich – Mafate – se dá dostat jedině pěšky, zásobování se tu řeší vrtulníkem.

TIP: Kromě řady lokálních stezek protínají ostrov také tři dálkové turistické trasy GR1, GR2 a GR3, které vedou právě přes Cirques.

Domov potomků otroků

Výlet za divokými sceneriemi kaldery Mafate, jejíž špičaté hřebeny spadají do ostře zaříznutých kaňonů řek a říček, zabere minimálně dva dny. V celé kaldeře je rozeseto deset vesniček, ke kterým nevede jediná silnice, vše se tu dopravuje buď pěšky, nebo vrtulníkem. Není tu ani elektrické vedení, všechny vesnice jsou tedy odkázány na vlastní výrobu elektřiny solárními panely, které zároveň zajišťují ohřívání vody. Naštěstí to nepředstavuje velký problém. Reunion leží na jižní polokouli a má příjemné klima po celý rok. Léto (prosinec – duben) je horké a vlhké, zima (květen – listopad) je sušší a teploty se pohybují na pobřeží kolem 25 °C, na horách se ale v noci můžou teploty blížit nule. 

Největší vesnicí v Mafate je La Nouvelle, kde najdeme kostel, školu i několik obchodů a restaurací. Na dalších několika málo místech s kouskem relativně rovné plochy je rozeseto dalších devět vesniček, zvaných îlets (ostrůvky). Místní starousedlíci jsou potomci uprchlých otroků, kteří se v téhle neprostupné džungli skalních hřebenů snažili ukrýt před lovci lidí. Ani dnes tu život zřejmě není snadný, čím se tu lidi živí, je mi záhadou.  

Ubytovat se dá přímo u místních v turistických chatách zvaných gîtes (doporučuje se rezervace předem), kde vám rádi připraví i nějakou vydatnou dobrotu z kreolské kuchyně. Oblíbené jsou všemožné „kari“ – tzn. rýže, nějaká luštěnina (fazole, čočka) a pak směs zeleniny a masa, ryb či krevet. Na rozdíl od indické verze však místní kari nepálí. V gîtes také naberete bez problému pitnou vodu přímo z kohoutku, nejrozšířenějším iontovým nápojem v místním teplém klimatu je pivo zvané „Dodo“.

Kaldera z ptačí perspektivy

Za úchvatnými výhledy na rozeklanou krajinu Mafate je možné vyjet autem na několik vyhlídek na hraně kaldery. Na západě se dá rozhlédnout z Pic du Maido (2 203 m n. m.), odkud budete mít kalderu jako na dlani. Za nejkrásnější považuji výhledy ze severu z vyhlídky Cap Noir (1 000 m n. m.) nad vesnicí Dos d´Ane, z níž se otvírá pohled do údolí řeky Rivière des Galets, nad kterým ční dvojice impozantních špičatých hřebenů. 

Nejlepším výchozím bodem pro pěší výlet po Mafate je Col de Boeufs (1 877 m n. m.), parkoviště pod stejnojmenným průsmykem (2 009 m n. m.) dostupné z Grand Îlet v kaldeře Salazie. Vyjít odsud ušetří vašim kolenům 1 000 výškových metrů sestupu, které pak na konci zas nejspíš budete muset vyšlapat nahoru. Nabízí se odsud dva zhruba dvou až třídenní okruhy – po dolní a horní Mafate. Na obou se určitě nevyhnete namáhavému stoupání i klesání, ale stojí to za to.

Do nitra Mafate

Okruh po vesnicích horní Mafate (26 km, 2 000 m převýšení) začíná výstupem do sedla Boeufs, odkud klesá stezka přes mysticky působící les plný pokroucených sukovitých kmenů horských tamarindů (místní endemitický druh akácie) a přesličníků porostlých mechem do největší vesnice La Nouvelle (1 450 m n. m.). Drobná barevná stavení jsou roztroušená po nevelké náhorní plošině, hlavní komunikace tu má podobu pěšinky s trávou a pasou se tu na ní kozy a opodál i pár krav. Vyplatí se udělat zastávku, projít si vesničku a nasát zdejší ospalou provinční atmosféru. V Mafate se jakoby zastavil čas, život tu plyne pomalu. Děti hrají na školním dvoře vybíjenou, vzdálenější sousedky brebentí po telefonu, obsluha v bufetu zahání nudu televizním seriálem…

Z La Nouvelle trasa ostře klesá do sevřeného údolí říčky Galets (799 m n. m.) a následně opět prudkým stoupáním míří přes vesnici Roche Plate (1 150 m n. m.) k několikasetmetrové skalní stěně kaldery. Pod jejími strmými srázy se pěšina vine bujnou vegetací a proplétá se mezi členitými zářezy, které vymodelovaly sopečná činnost a eroze. Výhledy jsou odtud naprosto dechberoucí – přes údolí řeky se kocháme pohlednicovými panoramaty rozeklaných zelených štítů a azurového nebe. Připadáme si jako v Jurském parku.

Zvířat ani hmyzu se ovšem bát nemusíme, na ostrově nežije žádné jedovaté zvíře ani žádný z větších savců, není sem potřeba ani žádné speciální očkování. Už zdálky slyšíme hučení vodopádu Tres Roches, v němž se zpěněné vody horního toku řeky Galets řítí do černočerné skalní rokle. Ještě dvakrát brodíme řeku, než nás stoupání rozbahněnými svahy dovede do nejvýše položené vesnice v Mafate s názvem Marla (1 600 m n. m.), kterou tvoří pár barevných domků, bufet, škola a kostelík z vlnitého plechu. V Marle se loučíme s kalderou Mafate, zbývá jen návrat přes sedlo Boeufs. 

Alternativní trasy

Kolečko po dolní Mafate (25 km a 2 600 m převýšení) vychází ze silnice k sedlu Boeufs a vede přes menší vesničky Îlet à Bourse (900 m), Grand Place (800 m), Cayenne (560 m), Aurère (900 m) a Îlet à Malheur (850 m).

Pro milovníky náročnější vícedenní turistiky se taky nabízí přechod kaldery např. z jihu k severu (40 km, 4000 m převýšení). Z lázeňského městečka Cilaos ve stejnojmenné kaldeře se výživným stoupáním přehoupneme přes sedlo Col de Taibit (2 050 m n. m.) a přes vesnice Marla, Roche Plate a Ilet des Orangers klesáme do hlubokého údolí dolního toku řeky Galets. Kopírujeme tok řeky, kterou 17x! brodíme a trek završíme strmým výstupem na vyhlídku Cap Noir nad vesničkou Dos d´Ane.

Praktické informace

Chaty: Po ostrově je dostatek dobře spravovaných chat, tzv. gite, takže se dá trekovat nalehko. Spí se ve společných noclehárnách (18 €), polštář a deku dostanete, není od věci vlastní vložka do spacáku. Je možné objednat si večeři za cca 18 € nebo snídani za 7 €. Rezervace předem na gites-de-france-reunion.com.

Stan: Oficiálních kempů je na Reunionu málo, bivak v horách bývá většinou tolerovaný. V kaldeře Mafate jsou kempoviště zdarma v několika vesnicích, někde za drobný poplatek. Pozor, kvůli dost členitému a zarostlému terénu není snadné najít místo na stan úplně všude. Plynovou bombu na vaření jsme sehnali v Decathlonu.

Mapy: Dostupné v měřítku 1:25 000 např. v Decathlonu nebo některých informačních centrech.

Doprava: Na ostrov se létá z Paříže, Kapského města nebo ze sousedního Mauriciu. Na ostrově je ideální si na pár dní půjčit auto a prozkoumat odlehlejší místa. Místní autobusová doprava je spolehlivá.