Recyklace a přírodní vlákna – móda, nebo pokrok?

Recyklace a recyklovatelnost

Jednou z hlavních výhod recyklace je opětné využití už jednou zpracované suroviny. Ušetří se původní surovina (v případě syntetických materiálů většinou nafta), je omezena tvorba odpadu, a koupí výrobku se tak podpoří životní prostředí. V outdoorové oblasti jde zatím o nevelký, ale rychle rostoucí počet materiálů a výrobků, především o textilní materiály z recyklovaných plastů, PET lahví a také z recyklovatelných syntetických tkanin. Je možné najít jak oblečení, například trička, košile, spodní prádlo nebo lehké outdoorové bundy a kalhoty, tak třeba batohy nebo části bot vyrobené z recyklovaných materiálů, spacáky s náplní z recyklovaných materiálů apod. Jejich vlastnosti nijak oslnivé nejsou, ale pokud má uživatel dobrý pocit ze znovuvyužití suroviny, která se jinak jen obtížně likviduje, pak se může z pěkného trička radovat dvojnásobně. Recyklování bude ve světě outdooru vbrzku velkým tématem.

Při výběru výrobků je ovšem třeba dát pozor na záměnu slov recyklovaný (s visačkou např. 100% recycled polyester)a recyklovatelný (recyclable). První znamená výrobek z už jednou použité suroviny, druhé označuje výrobek, který je možné recyklovat. Nikde ale není řečeno, že se skutečně recyklovat bude a že se znovu využije. Mnoho teoreticky recyklovatelných materiálů se ve skutečnosti recyklovat nebude, protože nejsou vytvořeny podmínky nebo protože náklady jsou příliš vysoké. Proto je dobré být obezřetný a míru důvěryhodnosti nápisů na různých visačkách raději prověřit.

Přírodní vlákna

Přírodní vlákna pomalu dobývají zpět své ztracené pozice v outdooru. V Malém Průvodci jsme se už o tomto trendu několikrát zmiňovali, především o vzestupu merino vlny. Postupně se ale i u nás projevuje posun k dalším přírodním materiálům a při pohledu na nabídku se zdá, že přírodní vlákna berou outdoorové vybavení přímo útokem. Jde jen o reklamní triky, nebo existují opravdu nové kvalitní materiály získané z přírody? Odpověď není zcela jednoduchá.

Jisté je, že prohlédnete-li si pozorně kolekci oděvů významnější firmy, téměř určitě tam najdete výrobek z přírodních materiálů. Některé technologie jsou opravdu zajímavé a vlastnosti, které přírodní vlákna produktům přidávají, jsou mnohdy sympatické. Vývoj jde všemi směry, využívají se živočišná i rostlinná vlákna a také jejich kombinace se syntetikou.

Ovce a jemné vlákno

Nejznámějším příkladem návratu živočišného vlákna do outdooru je merino vlna, která se prosazuje v oblasti první vrstvy oblečení. Vlna je pochopitelně známá odpradávna, ale využití tenkých vláken merino vlny odstartovalo návrat přírodní vlny do outdoorového oblečení. Ukázalo se totiž, že merino dosahuje vlastností, které mohou konkurovat syntetickým materiálům, a v některých směrech je i předčí. Merino se vyznačuje daleko tenčím vláknem, a tím i menší tendencí ke „kousání“, známému například u běžně používané tuzemské vlny. Zatímco vlněné vlákno má průměr 30 – 50 mikronů, pohybuje se průměr vláken merino vlny mezi 12 až 25 mikrony. Merino vlna je podle průměru vláken rozdělena do několika tříd, čím jemnější, tím kvalitnější a samozřejmě také dražší. Nejjemnější je třída ultra fine s průměrem 12 – 17 mikronů. Při rozhodování o koupi výrobku z merino vlny je průměr vlákna základní informací. Merino vlna pochází z plemene ovcí merino, jejichž původ je ve Španělsku, ale nejlepších výsledků dosahuje díky vhodnému podnebí australský a novozélandský chov. Merino vlna má dobrou prodyšnost, asi 30% nasákavost (potom vlhko propouští), neulpívá na ní pot, a proto je omezen růst bakterií způsobujících zápach. Po delším nošení prospěje intenzivní větrání.

Bavlna a kombinace přírodního a syntetického materiálu

Přírodním vláknem s nejširším uplatněním je stále bavlna, která se získává z  keře bavlníku. Bavlna si udržuje stále určitou pozici na trhu díky dobré prodyšnosti, pevnosti a trvanlivosti. Outdoorové využití je například u cestovatelského oblečení, je vhodná do tropů apod. Oblíbené jsou kombinace syntetického vlákna s bavlnou, ale také třeba s konopím. Využívá se pak spojení výhodných vlastností obou komponent. Například u kombinace s bavlnou si zákazníci cení toho, že bavlna přidrží nebo alespoň pozdrží určitou část vlhkosti, která brání přílišnému vysoušení organismu.

Bambus a konopí

Nové technologie dovolují získat přírodní vlákna téměř ze všeho, jde jen o to, jaké vlastnosti získané vlákno má a jak je drahé. Příkladem nového využití rostlinného vlákna je třeba tkanina vyrobená z bambusu. Na první omak působí pevným a tužším dojmem. Podle výrobce je na dotek jemná podobně jako hedvábí a na pokožku působí velmi příjemně. Navíc má mít pro outdoor zajímavé vlastnosti. Výrobce tvrdí, že saje a odpařuje pot tak, že pokožku nevysouší, ale přebytek potu vždy spolehlivě odvede. Oblečení se údajně nelepí na pokožku ani v největších vedrech nebo při náročném sportování, má termoregulační schopnosti a je přirozeně antibakteriální. A vzhledem k tomu, že bambus roste rychle a nepotřebuje umělé přihnojování, jde o perspektivní surovinu. Postup výroby je podobný jako u viskózy ze dřeva – bambus se rozemele a chemicky zpracuje na vlákno.

Řadu zajímavých vlastností má konopné vlákno. Je dlouhé přes 4 m, přičemž je nepoměrně pevnější (asi 8x) a trvanlivější (asi 4x) než vlákno bavlny. Konopí působí jako antialergen, potřebuje výrazně méně hnojení a při pěstování není nutné používat pesticidy. Je třeba vyřešit problém zneužití na výrobu marihuany, ale jinak je konopí považováno za biosurovinu budoucnosti.

Kokos, buk a kukuřice

U jiných textilií nejde ani tak o použití přírodního materiálu, jako spíš o využití přírodního produktu jako zdroje suroviny. Například tkanina Cocona z kokosových vláken užívá odpadní surovinu ze skořápek kokosových ořechů, které jsou určeny k likvidaci. Skořápky jsou zpracovány a implementovány do polyesterového materiálu, z něhož je spředeno vlákno. To pak tvoří spolu s běžným syntetickým vláknem surovinu pro tkaninu, která dostává některé nové vlastnosti v odvodu vlhkosti a uhlík působí také jako filtr pro pachy a UV záření.

Další příklady jen stručně: Celulózové vlákno získané například z bukového dřeva se vyrábí v uzavřeném výrobním procesu bez emisí. Nebo regenerované celulózové vlákno Modal (modifikovaná viskóza) s vysokou pevností i dobrou savostí. Tato na omak velmi příjemná textilie mírně chladí, a působí tak proti přehřátí. Kukuřičné plody se zase používají jako surovina při procesu kvašení rostlinných cukrů. Dochází ke vzniku polymeru, který se poté spojuje do vláken vhodných pro celou řadu textilních výrobků. Tkanina konkuruje klasickým vláknům jak z hlediska ceny, tak kvality.

Co znamenají nápisy „bio“ nebo „organic“ na visačce?

Souběžným trendem je šetrné pěstování plodin nebo např. chov ovcí pro vlnu, které se označuje slovy „bio“ nebo „organic“ na visačce. Například pěstování bavlny není zrovna příznivé pro životní prostředí. Spotřebuje se při něm hodně vody a také hodně chemických hnojiv. Šetrné pěstování organické bavlny sice vodu spotřebuje také, ale odstraňuje nadměrné chemické hnojení a ošetřování pesticidy proti škůdcům. Vlákno je sice dražší, protože pěstování není tak efektivní jako s chemií a zabere více místa, ale díky tomu není životní prostředí tolik zatěžováno, o zdraví pracovníků ani nemluvě.

Označení biotextil nebo organický textil nezaručuje jen kontrolovaný původ surovin, ale je tu také kontrola výrobních procesů – od vzniku vláken po konečnou úpravu oděvu. Nejkvalitnější organické programy začínají kontrolu od zasazení rostliny a končí vybalením výrobku v obchodě. Při zpracování vláken nejsou povoleny látky, u kterých je důvodné podezření, že působí jako karcinogeny, negativně ovlivňují vývoj plodu či pohlavních orgánů nebo způsobují alergickou reakci. Celkově se klade velký důraz na energetickou šetrnost technologií a biodegradibilitu, namísto chemických úprav se preferuje mechanické zpracování. Množství technologií je zakázáno – nesmějí se například používat chlor, formaldehyd, azobarviva, zpomalovače hoření, enzymatické bělení apod.

Rok přírodního vlákna

Význam celé záležitosti podtrhuje i fakt, že rok 2009 byl vybrán jako Mezinárodní rok přírodních vláken. Záměrem je připomenutí významu přírodních vláken pro celou řadu průmyslových odvětví, což si dnes většina lidí už vůbec neuvědomuje. Návrh vzešel od zemí zastoupených v Organizaci OSN pro výživu a zemědělství (FAO), které na produkci a zpracování přírodních vláken zakládají část své ekonomiky. Návrh podpořilo Valné shromáždění OSN v prosinci 2006.

Co bude dál?

V případě trendu příklonu k recyklovaným materiálům a návratu k přírodním vláknům nejde pouze o marketing a o krátkodobý módní zájem. Tlak na obnovitelné zdroje, na šetrné výrobní postupy i na ochranu nedotčené přírody je na evropských sportovních veletrzích hmatatelný a začíná se projevovat i v Česku.

Používání přírodních materiálů nemůže ale být otázkou ekologického povědomí, je třeba také vidět a zhodnotit jejich výhody a nevýhody. Není žádným tajemstvím, že přírodní materiály jsou méně odolné v čase, mívají náročnější údržbu, pomaleji schnou a nelze u nich většinou jednoduše dosáhnout specifických vlastností. Přírodní materiál má i další omezení, například vlna má bílkovinový základ, a proto nesnáší vysoké teploty při praní a žehlení ani enzymatické prací prostředky. Také málo odolává působení plísní a molů nebo má tendenci plstnatět při praní v alkalickém prostředí. Na druhou stranu bývají příjemnější na tělo, zvláště pro alergiky, jsou osobitější, své přirozené vlastnosti si udržují trvale (mimo jiné většinou odolávají lépe jiskrám a uhlíkům odletujícím od ohně) a po upotřebení snadněji degradují.

Nárůst obliby recyklovaných a návrat přírodních materiálů se jeví jako kombinace nových technologií, a tedy i nových možností, se snahou využívat obnovitelné zdroje. Současně je třeba být opatrný, aby marketingové slogany neměly navrch nad zdravým rozumem. Je pravděpodobné, že trend přírodních vláken a šetrných postupů bude pokračovat, ovšem nikdo nedokáže předpovídat, jak se v tomto ohledu projeví následky současné krize. Blíží se také doba, kdy po určitých zkušenostech bude jasnější, v kterém konkrétním případě jsou přírodní materiály skutečným přínosem a kdy obyčejnou obchodní bublinou.

Z hlediska uživatele může být důvodem ke koupi přírodního či recyklovaného výrobku jak důvěra v lepší vlastnosti, tak ekologický přístup, případně kombinace obojího. Dobrou cestou jsou jasná pravidla výroby, například zmíněná visačka „organic“, kdy má uživatel jistotu, že jeho tričko bylo vyrobeno šetrným způsobem. Je samozřejmé, že takové postupy výrobek prodražují, s tím musí uživatel počítat. Je na něm, jaký směr podpoří.

© Svět outdooru 2009 převzato z ročenky Malý Průvodce světem outdooru 08, doplněno 2012, připravil Jiří Červinka