RECENZE KNIHY: Místa, kam se nechodí – návod a cestopis pro dobrodruhy

Kuba připravil skvěle zpracovanou knížku příběhů z cest a vysokých hor, plnou vtipu i úvah o dnešním cestování. To vše podtrhují krásné fotky a zdařila grafika.

Jakuba Vengláře toulavé boty za posledních víc než deset let zavedly do odlehlých a nádherných koutů planety, kam lidská noha moc často nezavítá. Jeho nejoblíbenější destinací se staly vysoké hory daleko od civilizace. Jako studentovi mu západ přišel drahý, a tak se vydal objevovat východ, kde se stejným rozpočtem mohl užívat samoty hor podstatně déle. A už mu to zůstalo 😊 Na delší treky vyrazil třeba v pohořích Balkánu, na Kavkaze, v Kyrgyzstánu, ruské Sibiři i v Íránu.

Vede k zamyšlení

V knížce Kuba svéráznou formou kombinuje cestopisné kapitoly s úvahami a názory na různá palčivá cestovatelská a outdoorová témata. Popisuje třeba, proč vůbec útrapy a námahu spojené s cestováním a treky v horách vyhledává, rozepisuje se o odvaze a o strachu z neznámého, o umění plánování, ale líčí i čtenářsky atraktivní průšvihy, kterého na cestách potkaly (cizímu neštěstí se takhle z pohodlí domova dobře směje). Ač se mi to ze začátku nezdálo, byly pro mě právě tyto úvahy tou podnětnější částí knihy pro utváření vlastního názoru a zamyšlení.

Asi hojně skloňovaným tématem je masový turismus a přetížení oblíbených památek a lokalit. A to jak v Evropě, tak Asii i jinde po světě. Jak z toho ven či jak se tomu vyhnout? Kuba zdárně popisuje, jak taková místa ztrácí na autenticitě a stávají se jen šarádou pro turisty. Jak turismus postupně šroubuje ceny, mění životy místních, ze zážitků dělá komoditu, kterou si lze koupit. Chování turistů (už samo toto slovo získává postupně pejorativní nádech) mnohdy překračuje meze voyeurství a stává se honbou za pěknou fotkou na Instagram. Kuba nabádá k vlastnímu objevování mimo vyšlapané cesty, ke kreativitě v plánování a vynaložení určitého úsilí, aby člověk prožil a poznal místa, kam se kvůli absenci komfortu jen tak někdo nevydá.

Inspirace, kam na hory ve střední Asii

Pokud byste se rádi vydali do odlehlých hor střední Asie (což se nám matkám malých dětí jen tak nepoštěstí), najdete jistě inspiraci. Kuba popisuje úžasná místa, jako jsou Fanské hory, Pamír, Ázerbájdžán, ruské Sajany, íránské Talyšské hory či méně známý gruzínský národní park Bordžomi-Charagauli. Na svých cestách dává prostor náhodě a občas vyrazí i někam, kde neví, co přesně může čekat.

Je libo cestovat sólo

Cestovatelé, kteří přemýšlí nad delším pobytem v zahraničí, ocení kapitoly o kulturním šoku, schopnosti adaptace a fenoménu sólo cestování. Co člověka může potkat samotného na cestách a s jakými pocity se musí v rozdílném kulturním prostředí vypořádat, si Kuba zažil na víc než půlroční cestě po zemích jihovýchodní a střední Asie.  

Hodnocení redakce

Vtipná, inspirativní, filozofická, ale ne moralistická. Tak bych shrnula pár slovy knížku Místa, kam se nechodí. Bavila mě moc, a to mě běžné cestopisy většinou nezaujmou. Ocenila jsem ucelené kapitoly s jasnou myšlenkou, díky kterým mi na čtení stačila půl hodina a něco jsem se dozvěděla. Líbilo se mi, že má Kuba svůj názor, který ale nikomu nevnucuje. A v neposlední řadě jsem se pomyslně podívala a pokochala úžasnými divokými místy, kam se opravdu možná nikdy nedostanu…

Knížku Jakuba Vengláře: Místa, kam se nechodí můžeš pořídit na eshopu: eshop.zahorami.cz