Radek Jaroš a Honza Trávníček vyprávěli o nedávno skončené expedici na Annapurnu. Velkým tématem byl plán na příští rok, druhá nejvyšší hora světa K2, a omrzliny rukou a nohou.
Aklimatizace na Lhotse
Radek s „Trávou“ se chtěli aklimatizovat výstupem a přespáním ve třetím výškovém táboře (7200 m) na čtvrté nejvyšší hoře světa – Lhotse, kamvylezl Radek Jaroš loni. Do třetího tábora se nakonec nedostali, po cestě byla strmá stěna z hladkého, vodního ledu, po níž padalo velké množství kamenů. Jeden z nich například později způsobil zlomeninu ruky Pavolu Luptákovi z expedice Poldy Sulovského. Radek vyhodnotil cestu dále jako zbytečný risk, a tak se rozhodli pro ústup a přesun pod Annapurnu. Měli nejvyšší přespání cca v 6400 metrech a výstup ještě o pár set metrů výše.
Výstup na Annapurnu
Pod Annapurnou již byly některé expedice i několik týdnů, ale špatné počasí způsobilo, že jen několik jednotlivců mělo za sebou noc v C3 na Annapurně, který je podobně vysoko jako C2 na Lhotse. Radek s Trávou tak byli lépe aklimatizovaní už při příjezdu a mohli tedy naplnit svůj smělý plán – rychle nahoru, rychle dolů. Tím výrazně snížili nebezpečí, které na Annapurně vždy hrozí, nevede na ní totiž žádná bezpečná cesta, do všech padají pravidelně laviny.
Jednu z nich popisoval Honza Trávníček: „Poprvé jsem se dostal do situace, kdy člověk vidí, že na něj padá lavina, a neví, kde se zastaví.“ Naštěstí se zastavila včas a tak ve stanu pocítili jen účinky tlakové vlny.
Jedna větší lavina způsobila, že většina z 25 lidí, kteří se o výstup pokoušeli, se rozhodla vzdát se dalších pokusů. Již dříve základní tábor opustil z osobních důvodu kanadský horolezec Don Bowie.
Cesta do druhého výškového tábora byla odjištěná fixními lany a relativně bezpečná, náročný úsek začíná až nad druhým výškovým táborem, kde pak na relativně krátkém úseku jsou další tři výškové tábory. Z C5 se pak jde na vrchol. Na ten se Radek Jaroš i Honza Trávníček podívali 6. května.
Omrzliny
Již brzy po úspěšném výstupu bylo jasné, že to tentokrát nebude bez následků. Již z C3 zajišťoval Radek vrtulník, aby se dostal z BC do nemocnice. Honza byl na obrovské puchýře na svých rukou upozorněn až v základním táboře, do nemocnice tak letěli společně.
Hlavní důvody omrzlin zmínil Radek Jaroš dva. Za prvé zima. Prý opravdu velká zima. A za druhé situace, kdy mu po jednom z aklimatizačních výstupů zůstala pravděpodobně v botách nějaká vlhkost. Boty poté byly nějaký čas uzavřeny v neprodyšném pytli na slunci, vlhkost se tak dostala do celých bot a negativně ovlivnila jejich izolační vlastnosti.
V současnosti, dva týdny po návratu z Nepálu, se prý Radkovi nohy konečně začínají hojit. Radek bere svou situaci s nadhledem a humorem, na otázku k očekávaným trvalým následkům odpověděl: „Osobně si mylsím, že dva prsty půjdou psům. Tak tam bude alespoň místo na hřejivé pytlíky.“
Další plány
V příštím roce se chystá dokončit Korunu Himálaje a společně s Petrem Maškem vylézt (po čtyřech neúspěšných expedicích) na K2. V plánu je méně obvyká cesta ze severní, čínské strany. Výhodou této cesty by mohli být lepší větrné podmínky, které z pákistánské strany často znemožňují výstupy. Severní strana bývala léta opomíjena, častěji se na ní jezdí až v posledních letech. Loni zde přidala výstup na svou 14. osmitisícovku například Rakušanka Gerlinde Kaltenbrunner.
Radek Jaroš poodhalil i své další plány, uvažuje vylézt nějakou náročnější big wall cestu na nižších kopcích nebo dokončit spíše cestovatelský projekt Seven Summits.
Honza Trávníček se prý z expedice se „staroušem“ vrátil příjemně odpočatý, a tak časem bude uvažovat o další cestě nad 8000 metrů. Konkrétní cíl ale vybraný zatím nemá.
