Ať už se meteorologové dohadují o podobě března jakkoliv, jedno je jisté – jaro se blíží mílovými kroky! Co takhle při prvních rozkvetlých květech vyrazit na nejvyšší horu Jizerek – Smrk (1124 m)?
Do nebe, tedy na Smrk …
Hned na úvod bych rád upozornil, že v českých horách figuruje jméno „Smrk“ velice často, dokonce je dvakrát názvem nejvyšší hory pohoří dvou regionů – Rychlebských hor v koutu „českého“ Slezska a Jizerských hor. Bohužel pro tento dnešní tip – ten nejvyšší Smrk v České republice je právě v Rychlebských horách, o nichž jsme si tu ale několikrát psali v různých článcích o zajímavé gastroturistice či o krásné rozhledně na Borůvkové hoře. A kuriozně – rychlebský Smrk je jenom o jeden metr vyšší než ten v horách Jizerských!
Začněme v malebné vísce Hejnice v srdci údolí obklopeného Jizerskými horami, protože se sem můžeme dostat pohodlně vlakem. Vyhledáme červenou turistickou značku, po níž půjdeme většinu dne, a vydáme se přes Lázně Libverda, které nám samotné mohou nabídnou celodenní zábavu, ale my tentokráte míříme do hor za čerstvějším vzduchem.
Projdeme celou lázeňskou vesnicí, okolo posledního křízku u krajnice a začneme stoupat nahoru do hor a hlavně do lesa. Okolo jedné z nejstarších jizerských chat – Hubertky – projdeme dál vzhůru, mineme pramen hraběnky Marie a čas od času můžeme v lese a různě v terénu zahlédnout menší či větší skalní útvary, které mají rovněž své názvy, ale jejich výpis by zde zabral půl strany, a tak si je dohledáme sami v mapě. Jeden z nejhezčích výhledů na celé údolí s Hejnicemi a Lázněmi Libverda se nám otevře u skal Tišiny (873 m), a tak je zde ideální místo na svačinu.
Zanedlouho za Tišinou (873 m) se lesní (vyasfaltovaná) cesta narovná a místo neustálého stoupání začne traverzovat kopec po vrstevnici a vymaní se ze sevření lesa. Rozhodující bod našeho výletu přichází na křižovatce s modrou turistickou značkou a ukazatelem na „Nebeský žebřík“, který, jak se zdá, opravdu vede až do nebe a vrcholek Smrk tak musí měřit stovky kilometrů! Nejkolměji ze všech světových kolmic zabočíme přímo proti vrstevnicím a začneme se škrábat do zrádně prudkého kopce, až do člověka chvílemi zarazí a musí si co pět metrů odpočinout. Holt, je těžké se dostat do nebe, to ví přece každý!
Brzy spatříme moderní rozhlednu na místě bývalého styku tří hranic – české, slezské a lužické! Jsme 1124 metrů vysoko nad mořskou hladinou a výhledy do Polska, zpět do údolí či na některé svahy Krkonoš jsou perfektní! A z rozhledny ještě lepší! Pokud svítí slunce a je příjemně, nespěchejte, poseďte a vychutnejte horské krásy u namazaného krajíce chleba!
Zpátky musíme opět přes Nebeský žebřík a ani si osobně nejsem jist, zda se nám půjde lépe než do kopce. Znáte to přece… Navážeme zpátky na červenou turistickou značku a cestu, po níž jsme přišli, ale vracet dolů se po ní nebudeme, místo toho půjdeme v jejím směru dále, až dojedeme na další křižovatku cest Na Písčinách, odkud zabočíme dolů na modrou turistickou značku, v našem směru vpravo a budeme traverzovat Klínový vrch (972 m) s Pytláskou skálou. Dole na rozcestí Pod Klínovým vrchem odbočíme vpravo na žlutou značku (můžeme si ještě odskočit na skály Paličníku a podél Hájeného potoka (se studánkou) se dostaneme dolů do Bílého potoka k vlakové zastávce, nebo ještě popojdeme po modré turistické značce zpátky do stanice v Hejnicích.
Jizerské hory jsou překrásné za každého ročního období, snad se tam brzy potkáme!
Trasa
Hejnice – Lásně Libverda – Hubertka – Tišina – Nebeský žebřík – Smrk – Nebeský žebřík – Na Písčinách – Pod Klínovým vrchem – Hájný potok – Bílý potok – Hejnice (cca 25km)
