Všechny nás dostal, většině z nás se ve spojitosti s ním vybaví vtipné situace, ale už méně z nás ví, proč si na nás zasedne, jen co vytáhneme paty z domu.
Průjem jsem dostal vždy, když jsem vyjel mimo Evropu. Pokud mě jednou někdo unese na území ČR a bude mě dlouho převážet, tak tohle je můj ukazatel, jestli jsem překročil hranice Evropy :-D.
Teď vážně
Průjem postihne více než polovinu lidí, kteří vyrazí na cesty. Většinou se nejedná o nic vážného. Maximálně vám znepříjemní 2-3 dny života. Neplatí to však pro všechny cestovatele. Pro ty, kteří se pohybují v extrémním prostředí, v našem případě hory, může mít průjem katastrofální následky.
Jedna věc je, když vás průjem „chytne“ na hotelovém pokoji a druhá když jste v horách daleko od civilizace. Po dvou dnech pochodu, kdy nedokážete přijmout žádné živiny, a vaše tělo je ždímáno do poslední kapky vody, už vám průjem nepřijde jako lehké cestovatelské onemocnění, ale jako pěkně zákeřné onemocnění.
Proč se průjmu v horách obávám
Když mi bylo osmnáct, vyrazil jsem s kamarádem do Tater. Po pěti dnech jsme se v nočních hodinách vrátili domů. Byl jsem dost unavený a šel jsem hned spát. Dlouho mi to nevydrželo, protože už v šest ráno mě vzbudila potřeba jít na velkou. V následujících dvou hodinách jsem to nebyl absolutně schopný kontrolovat, a když jsem se dostal na dvouciferné číslo v počtu návštěv záchodu, tak jsem to přestal počítat. Skončil jsem ve vaně, protože už jsem neměl ani sílu sedět na záchodě. Zbytek si domyslíte. Když problémy na chvíli ustaly, vylezl jsem z koupelny a sekl sebou. Po nějaké době jsem se probral. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel, ale hned jsem si volal pomoc. Výsledkem byl týdenní pobyt v nemocnici ve společnosti kapaček a pěkných sestřiček.
Při představě, že bych měl takto agresivní průjem někde uprostřed Kavkazu či Pamíru, daleko od civilizace, tak mě mrazí. To je důvodem, proč vždy znervózním, když mě „kamarád“ průjem navštíví.
Proč se to děje?
Zdrojem tzv. cestovatelského průjmu bývají bakterie, jejichž sérotypy se na našem území nevyskytují. Nejčastěji jde o kmeny bakterií Escherichia coli, jejichž zdrojem jsou různá, na pohled bezpečná jídla. Dále to mohou být různé alergie na léky, jídlo či nervozita a únava.
To jsou všechno lehčí typy průjmu, potom existuji ty těžké. Trvají delší dobu a doprovází je teplota, zvracení a krev ve stolici. Tady už se jedna o velmi závažný problém a je třeba vyhledat lékaře, i když v horách to může být problém. Právě to je důvodem, proč byste s sebou měli vozit aspoň základní arsenál léků pro boj s průjmem.
Co tedy dělat, když průjem přijde?
Hlavní je přijmout dostatečné množství tekutin. Pamatujte, že při průjmu je stolice tvořena až 90 % vody. Při každé takové „potřebě“ z těla odchází minimálně 100 ml tekutin. Potřeba vody se zvyšující nadmořskou výškou roste.
S tekutinami odchází mnoho vitamínů a minerálů. Proto je dobré si s sebou přibalit rehydratační přípravek, který dokáže tělo lépe vstřebat než čistou vodu. Cestovatelskou variantou je litr převařené vody, 4 lžičky cukru a 1 lžička soli.
Já osobně si pomáhám ještě chemií v podobě Smecty či Imodia.
Jak průjmu předejít?
Samozřejmostí je pít ve městech jen balenou vodu, umývat si ruce, nejíst zmrzlinu, dát si pozor na kostky ledu v pití a další „bla-bla rady“. Můžete být sebeopatrnější, ale průjem vás stejně dostihne. Je však pravda, že mu nemusíte chodit naproti (toto je moje subjektivní zkušenost, nikomu ji nenutím).
Shrnutí
– Doplnit tekutiny, cukry, vitamíny a minerály
– Vyhnout se mléčným výrobkům, tukům a vláknině
– Přijímat léky typu Smecta a Imodium
– Užívat probiotika
– Odpočinek (v rámci možností)
Loni mě dostihl průjem a teplota ve výšce 5600 metrů. Den jsem si odpočinul a řídil se výše zmíněnými tipy. Dalšího rána jsem byl schopný pokračovat. Přeji tedy hodně štěstí a málo průjmu na cestách!
