Vodní dílo bylo vybudováno na říčce Bílá Desná v letech 1912 – 1915 současně s přehradou Souš ze stejného důvodu – mělo omezit katastrofální následky zdejších povodní.
A obě přehrady, propojené více než 1 km dlouhou štolou, byly kolaudovány ve stejný listopadový den roku 1915. Původně měla přehrada na Bílé Desné zadržet 400 000 m3 vody, byla však napuštěna asi jen ze dvou třetin, když došlo k neštěstí. Dne 18. září 1916, deset měsíců po kolaudaci, objevili dělníci první průsak a za 70 minut nato se přehrada v odpoledních hodinách protrhla. Cca 260 000 m3 vody vytvořilo povodňovou vlnu, která způsobila nejen obrovské materiální škody, ale vyžádala si i 62 lidských životů.
Proud vody ničil vše, co mu stálo v cestě – strhával chalupy, stromy, pily a valil i obrovské balvany. Jeden z nich, na křižovatce U dubu v Desné, dodnes připomíná tuto tragédii. V údolních obcích zmizelo ve vlnách 33 obytných domů a 11 brusíren skla a 69 domů bylo vážně poškozeno – na tři stovky lidí ztratily střechu nad hlavou. Až v Tanvaldu voda zaplavila sklepy a zničila vybavení továren a pozemky byly pod vodou až do Železného Brodu. K obětem na životech je třeba připočítat c.k. dvorního radu Ing. Karla Podhajského, který na stavbě přehrady vykonával vrchní státní dozor a po obdržení zprávy o katastrofě se zastřelil.
Protržení přehrady mělo nedozírné následky, a proto se stalo důvodem k zahájení trestního řízení proti odpovědným činitelům. Soudní řízení bylo vedeno proti Wilhelmu Riedlovi, předsedovi Vodního družstva v Dolním Polubném, Ing. Augustu Klammtovi, městskému stavebnímu radovi z Jablonce nad Nisou, Ing. Emilu Gebauerovi, stavebnímu správci Vodního družstva v Dolním Polubném a Ing. Karlu Podhajskému, vrchnímu stavebnímu radovi z Prahy. Až v roce 1932, po nekonečném soudním řízení, byli nakonec všichni obžalovaní zproštěni viny, protože soudní znalci vysvětlili příčiny tragédie špatným geologickým podložím ve značné hloubce.
Dnes bývalou přehradu, jejíž hráz v koruně byla dlouhá 244 m, připomíná šoupátková věž, která vypadá jako pozůstatek středověkého hradu, a podzemní kanál. Torzo vodního díla je od roku 1996 kulturní památkou, kde je vyznačena i naučná stezka. Mříží uzavřená spojovací podzemní štola se stala zimovištěm netopýrů. V roce 2014 byly v okolí vykáceny stromy, aby zbytky stavby více vynikly. U panelové komunikace je umístěna pamětní desku a pozůstatky základů Krömerovy chaty, která vznikla v roce 1917 pro občerstvení výletníků. V roce 1945 už byla opuštěná a uvádí se, že v tomto roce shořela.
Přístup a tip na výlet
Z Albrechtic v Jizerských horách vlakem do Josefova Dolu, modrá k rozcestí Josefův Důl-Lesní brána, pak strmým stoupáním po žluté k Mariánskohorským Boudám a stále po žluté 
k protržené přehradě. Zpět – po žluté k Mariánskohorským boudám, tady vlevo po zelené 
přes Mariánskou horu (nádherné výhledy!) do Albrechtic. Délka trasy je 15 km.
