Nejeden tajemný příběh odehrál se v povodí Tiché Orlice mezi Ústím a Brandýsem na Orlicím. Vydejme se po stopách zajímavé historie na místa velice hezká, zkusme sejít ze značených cest a projít romantickým údolím, nazvaným Husí krk, potěšme se pohledy z mnoha vyhlídek…
Od železniční stanice Brandýs nad Orlicí se vydáme do středu městečka, odkud sledujeme modrou turistickou značku, která nás vede jižně z města kolem pamětní síně F. Ondříčka, podél hřiště na druhý břeh Tiché Orlice a parkem k pomníku J. A. Komenského , který byl zhotoven dle návrhu K. Svobody a slavnostně odhalen 5. 9. 1865. Vedle pomníku je zamřížovaný sklep s nápisem: „Na tomto místě stával srub, kde se skrýval J. A. Komenský pod ochranou Žerotínů před vyhnanstvím do ciziny a dokončil zde v r. 1622 Labyrint světa a ráj srdce.“Za pomníkem stoupáme kolem studánky strměji do kopce k samotám Orlík . Na západním okraji ostrohu mimo značku stával hrad Orlík. První ze skromných písemných zpráv je z r. 1311, kdy na Orlíku neboli Saldensteině sídlila Perchta, vdova po Vítkovi ze Švábenic. Vítek a Perchta postupně darovali pět vesnic a snad i Orlík klášteru křižovníků božího hrobu v Praze na Zderaze. Dle některých údajů zde stával klášter s kostelem Panny Marie.
Objekt byl rozbořen v husitských válkách r. 1421 a zpustnul. Zachovaly se zbytky základových zdí a příkop, vytesaný ve skále, který odděloval předhradí (dnes louka) od vlastního hradu. Podle pověsti jsou zde někde uloženy velké poklady – nejcennější částí je dvanáct stříbrných apoštolů v životní velikosti…Od Orlíku jdeme polní cestou k cípu lesa vlevo na silničku a po ní do Sudislavi nad Orlicí, vsi, která je připomínána již r. 1292, s barokní kaplí Panny Marie z 18. stol. a kamenným křížem z r. 1826, s pěkným převážně roubeným statkem z první poloviny 19. stol.
Projdeme obcí, silnice klesá vlevo ke Hrádku, my pokračujeme po zpevněné komunikaci a posléze po cestě přímo, přecházíme návrší (Lysina, 506 m), ze kterého se otvírají zajímavé vyhlídky na mírně zvlněnou krajinu Vysokomýtska a Litomyšlska, pak lesem klesáme k rozestí se žlutou turistickou značkou. Chvilku si odpočineme na pěkné louce na kraji lesa, pak ostře uhneme vlevo a klesáme pěšinou a posléze lesní cestou k silnici, která vede do vsi Hrádek, malebně položené na svazích Lysiny. Modrá značka odbočuje na okraji obce vpravo, to může být jedna varianta našeho putování. Zajímavé je i pokračování po neznačené trase. Dojdeme do středu obce na křižovatku silnic (vlevo směr Sudislav nad Orlicí). Dáme se kolem kapličky a obecního úřadu vpravo po cestě k okraji lesa, v něm mírně zatočíme vlevo a klesáme k ohybu silnice poblíž soutoku Řetůvky a Tiché Orlice. Podle pověsti tady stávala zájezdní hospoda (mlýn).
Jednou na Velký pátek (nebo na Boží hod) se hosté vínem rozjaření dali do tance. Načež se všechno propadlo do země. Obyčejné nejsou ani louky, které se nazývají Herzánka. Kdysi tady stál velký statek, na kterém hospodařily tři sestry. Za války utekly a statek nechaly bez ochrany. Když se vrátily, bylo stavení srovnáno se zemí. Od těch dob dívky obcházejí ta místa a naříkají. Proto jsou luka stále vlhká a když se na nich seká, dá se do deště. To prý Herzánovy dcery pláčí…My se v údolí dáme vpravo po silničce po levém břehu Řetůvky – romantické údolí se nazývá Husí krk. Meandrující koryto a opukové skály, přirozené louky, to vše vytváří romantickou scenérii. Silnička nás přivádí až ke koupališti a bývalému mlýnu , adaptovanému na penzion (ubytování, stravování: penzion Koliba, PO–ČT 10–22, PÁ, SO 10–23, NE 12–18 h) za koupalištěm pokračujeme po cestě stále podél potoka, přecházíme na jeho pravý břeh a rezignujeme před neprostupnou hradbou kopřiv. Tady Husí krk opustíme a pohodlnou cestou stoupáme lesem (cesta je jasná, byť ji na mapách nenajdeme). Dorazíme k okraji obce Řetůvka.
Jdeme kolem chalupy na kraji lesa (nepouštíme se vpravo do údolí) a postupně přicházíme do středu obce, která je připomínána r. 1292 jako zboží zbraslavského kláštera. Stojí zde několik roubených chalup z konce 18. a 19. stol., pozdně barokní kaple sv. Václava z r. 1796. Znovu se zde potkáme s modrou turistickou značkou. Kdybychom se po ní vraceli vpravo směrem k Hrádku, dostali bychom se do blízkosti někdejší tvrze Hrádku či Katrštejna (Kocouří kámen), patrného jen nevelkými stopami v terénu (příkop). My se dáme vlevo vzhůru mezi chalupami a po zpevněné komunikaci se blížíme k lesu a k silnici. Modrá značka silnici sleduje, míjí rozcestí s červenou značkou (vpravo na Andrlův chlum, podrobný popis na str. 54) a odbočuje vlevo mezi stromy k vyhlídkovému altánu.
Altán chátrá a vyhlídka je takřka nulová – nic se nestane, když si odbočení odpustíme, protože modrá značka se vrací. Přicházíme ke křižovatce (vpravo vzhůru silnička na Andrlův chlum, autobusové zastávka), značka se obrací vlevo a po ostrohu klesá k okraji Ústí nad Orlicí – kolem restaurace Mendrik (občerstvení, stravování: PO–ČT 10–22, PÁ 10–23, SO 15–23 h; hostinec Řetůvka, PO–ST 18–22, PÁ, SO 17–23, NE 16–22 h) jdeme k hlavní silnici (vlevo 0,7 km žel. st., vpravo 0,7 km žel. zast.), kolem hotelu Avion (občerstvení, stravování: restaurace PO–ČT 9–22, PÁ 9–24, SO 11–24 h) na velkou křižovatku a do středu města.
(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)
