Proč „Zlatý věk“ horolezectví patřil Britům?

Ve spojitosti s minulým článkem určitě bylo množství nezodpovězených otázek a jednou z těch, které vám mohly nejvíce tlačit na nervík s názvem „zvědavost“ byla asi tato: „Proč Britové a ne alpské země v čele se Švýcary a Rakušany?“

Oproti textu minulému se místo důvodů, proč Britové do hor vyráželi, budeme zabývat spíše tím, proč dominovali právě oni. Téma už bylo minule trochu naťuknuto odstavečkem:

„Tento trend (vyrážet do hor za účelem lézt) je viditelný i v jiných zemích, ale až později v 70. a 80. letech 19. století. Na příklad v Rakousku či Německu však byla základna DAV či OAV, z pohledu třídního rozdělení, jiná. Zastoupeny byly všechny sociální třídy a šlo o masové hnutí. Alpine Club byl oproti tomu velmi přísné a elitářské sdružení. Jedna z mnoha podmínek byla například ta, že žádost o členství mohl podat pouze ten, kdo byl na vrcholu přesahujícím 4000 metrů. To znamenalo, že členem AC nemohl být nikdo, kdo předtím nebyl v Alpách. „

To tedy vysvětluje „koncentraci kvality“, ale neříká nám nic o tom, proč byla ta kvalita v celkovém souhrnu vyšší?

Revoluce sem, revoluce tam

Majoritní význam a hlavní důvod mají strukturální slabiny velké části kontinentální Evropy během let 1840 – 1860 ve spojitosti s událostmi nazvanými jako „Jaro národů“ neboli „Rok revoluce“ (řetězec revolucí v mnoha zemích kontinentální Evropy). Do toho ještě přišla tzv.“Sonderbundkrieg„, tedy občanská válka ve Švýcarsku v roce 1847, či italské „Risorgimento“ (proces sjednocení). O něco později pak (1870-1871) francouzsko-pruská válka nebo problémy Rakousko-Uherska ve spojitosti s bouřením se dílčích území, o čemž bychom my jako Češi mohli vyprávět. Seznam nepokojů a destabilizačních prvků té doby je opravdu dlouhý.

Srozumitelněji řečeno, když máte hospodářskou a sociální nestabilitu, tak asi nevezmete lano do ruky s úmyslem hledat možnosti prvovýstupů. Lidé v alpských zemích tedy lézt chtěli, ale nebyl úplně příhodný čas k tomu, aby kvalitativně doháněli Britské výstupy, jejichž kořínky se mohly rodit v klidných ostrovních vodách.

…já myslel, že zlatý věk horolezectví byl „závod“Messnera s Kukuczkou

Ve skutečnosti o žádný závod nešlo. Ten z jejich výstupů udělaly jen média, která potřebovala plnit stránky sportovní rubriky s oddílem „ostatní“.

„Zlatým věkem horolezectví“ neboli „Golden age of alpinism“ je označováno období mezi lety 1854 – 1865, které vymezují prvovýstupy Alfreda Willse na Wetterhorn (r. 1854) a Edwarda Whympera na Matterhorn (r. 1865).

Dnes už víme, že Wills na Wetterhornu první nebyl. Před ním tam pravděpodobně stály dvě horolezecké dvojice, z nichž první jistojistě byla Bannholzer/Jaun už v roce 1844. Tehdy však Wills a veřejnost v Británii věřili ve výstupové prvenství, které skrz Willsovy přednášky a další propagaci spustily poměrně velký zájem o horolezectví v Británii.

Vraťme se zpět k období 1854 – 1865 jako celku. V této době poznala spousta nejvyšších alpských vrcholů své prvovýstupce, kteří byli povětšinou z Velké Británie, doprovázeni horskými vůdci ze Švýcarska či Francie.

Odteď se začalo řešit také „jak“

Výstupem na Matterhorn začala dominance Britů v Alpách postupně upadat. Jejich pozice začaly logicky zaujímat horolezci z alpských zemí. Kromě národnostního složení těch, kteří udávali aktuální směr horolezectví, se změnil také přístup k horolezectví.

Zatímco Britové zažehli plamínek touhy vyrážet do hor za dobrodružstvím s úmyslem lézt v nich pro zábavu namísto využívání horolezectví k plnění vědních disciplín, alpští lezci stojí za další, pro dnešní horolezectví neméně důležitou „reformou“.

Každá hora může zažít jen jedinkrát své „poprvé“, a proto se začal prosazovat trend výstupů, kdy hlavním cílem nebylo dosažení vrcholu, ale průstup nové, těžší či elegantnější výstupové linie. I přes tuzemské mírné pokřivení toho, co zvyšuje hodnotu a úroveň horolezectví obecně, se tento proces započatý v poslední třetině 19. století děje dodnes a časem bude i u nás plně doceněn, aspoň doufám.

A tak šli Britové o dům dál

Ale britský „imperialismus“ v horolezectví (předešlé spojení berte, prosím s rezervou ), neuhasne tím, že v Alpách bylo „vše“ objeveno. Dokud je co objevovat jinde, budou Britové pokračovat. Což logicky expandovalo v aplikování alpské metody z poloviny 19. století za hranice Evropy. Proto není náhodou, že historie se v tomto smyslu bude opakovat, což potvrdil a osvětlil horolezec a bývalý předseda ČHS Jirka Novák:

S využitím summitpost.org, wikipedia.org, alpine-club.org.uk