Proč rafty milují peřeje na horním Innu?

O Innu je známé, že je mohutnou alpskou řekou. Ale už ne každý vyznavač divokovodního pádlování má představu, jaké možnosti tato řeka skýtá na svém horním toku. Inn pramení ve východním Švýcarsku v pohoří Platta pod Pass Lunghin a na svém horním toku protéká údolím Engadin. A právě tam, na pomezí Švýcarska a Rakouska, má tato řeka rozhodně co nabídnout. Nachází se tu celkem šest těžších úseků a záleží jen na množství více či méně ledovcově zabarvené vody, kterou část řeky si vybrat pro splutí.

Dá se říct, že pokud není dlouhodobé sucho, vždy se povede ve Švýcarském národním parku nalézt takovou část řeky Inn, kde se svezete. Ani povodňové stavy tu nejsou nutnou překážkou; ba naopak. V dnešním světě internetu je nejlehčím způsobem zjištění aktuálního průtoku vodočet v lázních Tarasp na kajakářských stránkách www.kajak.at. Za nízký stav vody je považováno 15 kubíků za sekundu a za vysoký přes 40 kubíků. Nicméně i za průtoku kolem 100 m³/s se tu dají nalézt úseky, které jsou relativně bezpečně jetelné.

Na úplném začátku je řeka Inn vlastně sérií několika jezer v turisticky „profláklé“ oblasti mezi Malojou a Svatým Mořicem. Poté následuje zhruba 20 km většinou regulovaného toku s malým spádem. První pořádná soutěska (tzv. Brailská) začíná pod vesničkou Cinous-chel. Tato část řeky je bohužel velice náročná na množství vody. Pro pěkné svezení je jí potřeba poměrně dost. Vodočet v Taraspu je odsud daleko po proudu a může být navýšený některým z přítoků. Hodnota na vodočtu je proto pro nás pouze orientační. Pokud však ukazuje méně než 50 m³/s, nemá smysl nahoru na Brailskou soutěsku jezdit.

Další soutěska (tzv. Giarsunská) začíná asi po dvaceti kilometrech. Obtížností se pohybuje kolem WW III–IV a je ideální na rozpádlování před navazující těžší Ardezskou soutěskou a také tehdy, když je jinde moc vody. Pěkné svezení je tu už při průtoku kolem 30 kubíků. Ale ani vysoká voda, uvedená na vodočtu v Taraspu, není limitujícím faktorem. Je jen třeba počítat s velkou silou vody. Leckterá klíčová místa soutěsky bývají zalitá, ale řeka má po celou dobu podobný charakter bez nějakých nepříjemných překvapení. Ačkoliv má úsek Giarsun v názvu soutěska, skalní stěny jsou jen z jedné strany a je možné si vše bez problémů prohlédnout.

Scuolská soutěska

Najít nástupní místo na Scuolskou soutěsku ze silnice není opět jednoduché. Snad vám ale pomůže ochranný val, umístěný v pravotočivé zatáčce směrem od Rakouska. Za ním následují ještě dvě zatáčky, přičemž v té druhé je vpravo štěrkový plac. Na jeho konci je dopravní značka, upozorňující na padající kameny, a silnice se odsud prudce zvedá do svahu. Na druhé straně silnice je malá mezera ve svodidlech, kudy se dá přijít k nedaleké řece. Je to také tradiční nástupní místo pro místní raftaře.

Scuolská soutěska je ze všech zdejších nejlehčí s obtížností WW II–III (IV-). První dvě spádovější místa jsou krásně vidět ze silnice. Končit se dá buď v lázních v Taraspu, nebo si můžete dát ještě jedno těžší místo, vytvořené závalem šutrů při nějaké ne tak dávné povodni, a doplout až do přehrady pod městečkem Scuol. Rafťáci si tu zbudovali příjemné výstupní místo s dřevěnými schody, kam se dá pohodlně sjet autem – pokud se jede za Scuolem dolů a pak se zahne doleva po úzké silničce nějaký ten kilák až k přehradě.

Úsek Innu těsně na pomezí Švýcarska a Rakouska, nazývaný Finstermünster, je výrazně ovlivněn tím, kolik vody vypouští elektrárna. Vodočet je na mostě u rakouské celnice Kajetansbrücke a je i on-line. Elektrárenští s vypouštěním vody leckdy během dne pohybují, takže je třeba zvýšená opatrnost. Sledujte při samotném sjíždění úseku, jestli se výrazně a rychle nemění hladina řeky, zvláště směrem vzhůru.

Nastoupit na řeku je možné kdekoliv, nejlépe tam, kde silnice za hraničním přechodem klesá k vodě. Je tu spousta malých štěrkových parkovišť. Inn tu připomíná spíš netekoucí nezáživný tok, ale nenechte se zmýlit. Stačí se pustit s lodí o pár zatáček po proudu a hned se objevují kolmé skalní stěny po stranách a obtížnost narůstá až na WW IV–V. Charakteristickým rysem je tady velký tah vody a koryto zablokované obrovskými balvany. Vše si můžete obhlídnout z kluzkých šutrů na břehu. A stejně jako u Ardezské či Brailské soutěsky, i tady vystřídá úvodní těžší část relativně jednoduchý dojezd. Z řeky se vystupuje přímo pod rakouskou celnicí.