Proč nůž od nožíře

Jirko, co si myslíš o použití nože při pobytu v přírodě nebo moderně v outdooru?
Nůž je odnepaměti nerozlučným společníkem člověka. Nepostradatelným nástrojem běžné denní potřeby, ale i přítelem v boji na život a na smrt. Stejně jako lidský druh i tento nástroj prošel jistým vývojem. Od pazourkových úštěpů k supermoderním, takřka nezničitelným ocelím. Jedno zůstalo stejné. Pokud to lze, je dobré mít přítele nablízku, a tak zejména člověk, který se pohybuje v přírodě, by bez něj neměl opouštět svůj domov.

Otázka v záhlaví článku člověka napadne první. Proč nůž od nožíře, a ne tovární sériovku?
Dnešní trh nabízí obrovské množství nožů všech možných velikostí, tvarů a použitých materiálů. Bohužel je čím dál tím těžší vyznat se v kvalitě. Spousta kdysi dobrých značek přesunula výrobu do Číny, kde je složitější ohlídat si výstupní kontrolu, a tak už neplatí, že drahý značkový nůž musí mít kvalitu odpovídající ceně. Z nástroje, na který by mělo být spolehnutí, se stalo spotřební zboží. Ve vypjatých situacích to může mít fatální důsledky. Nožíř může zaručit zákazníkovi individuální přístup, a tak vyrobit nůž přesně podle specifických požadavků, z materiálů, jimž se díky náročnosti zpracování sériová výroba vyhýbá.

Mohl bys rozvést, jakým materiálům se sériová výroba vyhýbá? Nebo lépe, z jakých materiálů vytváříš nože ty?
Většinou jsou to oceli vyrobené rychle ztužitelnou práškovou technologií, oceli jako Elmax či K390 Bohler, kdy jen materiál na samotnou čepel často převyšuje cenu sériově vyrobeného nože. Já čepele kovu z těch nejkvalitnějších uhlíkových i nerezových ocelí. Z uhlíkových kovám vlastní damašky či sendviče pro zvýšení mechanické odolnosti čepele. V čepeli se střídá ocel s vysokou houževnatostí s ocelí o vyšší tvrdosti, než by bylo možné použít při homogenním kusu oceli. Každá ocel má svoje specifika a výhody pro účel, k němuž byl nůž vyroben. Tyto věci řeším s každým zákazníkem, pokaždé chci vědět, co od svého nože požaduje, co by měl splňovat. Každou čepel, kterou vyrobím, podrobím zkoušce kvality, která odpovídá jejím technickým parametrům, a tak vím, že se lidem do rukou dostane jen to nejlepší. Ručně vyrobený nůž má ještě jednu přednost, a to je jedinečnost, duše. Velice rád používám k výrobě čepele materiály, které mají za sebou nějakou historii, ať je to ložisko z motoru stíhačky Me-262, listové pero z Fordu Model T, svorníky ze základů chrámu svatého Víta či prastaré podkovy. Rukojeti třeba z mamutího klu, fosilního dubu nebo kožené dorazy z petřínské lanovky z dob, kdy byla ještě tažena lanem… Mám šanci vdechnout kusu starého materiálu novou formu a význam. To mě na mé práci těší asi nejvíc. Zákazníkova radost z jedinečného a neopakovatelného kusu je pak i mou radostí.

Jak zkoušíš kvalitu čepelí?
Třeba u vojenských nožů před nabroušením čepele přeseknu pár hřebíků, udělám pár záseků do hrany kolejnice, rozsekám cihlu – co je zrovna po ruce. Pak vyzkouším páčení. Po nabroušení pak sekání do kosti či parohu. U kuchyňských nožů zkouším pružnost na desce stolu, řezivost a trvanlivost ostří rozřezáním pár stránek A4 či tlakem na korkový špunt. Nůž by měl řezat papír držený dvěma prsty bez zadrhnutí.

Máš hrubý odhad, kolik nožů už jsi vyrobil?
Pár set jich už určitě bude. Intenzivně se nožířině věnuju asi deset let, letí to rychle. První nůž jsem vykutal z kusu plechu, když mi bylo třináct :-).

Vím, že nožíři a nožomilové pořádají výstavy, ale taky různá setkání a jiné akce. Co všechno se na takových akcích děje?
S mým kamarádem Petrem Jakovcem a hrstkou dalších nadšenců jsme uspořádali první ročník festivalu Knifest v Masečíně kousek od Prahy. Proběhla tam klasická prodejní výstava nožů, jako třeba v Praze, Brně či Příbrami, ale i ukázka řemesla či bojových sportů. Vedle množství vystavujících předvedl své umění třeba Pavel Bolf, výrobce japonských mečů. Návštěvníci mohli pod dozorem kovářů i kovat nebo vyslechnout přednášky o chladných zbraních a všem, co s tím souvisí. Své umění předvedla společnost Tilius a FCS Kali, zabývající se bojem nožem, proběhla soutěž Sekalů, ve které 23 soutěžících závodilo v ovládání nože na speciální „opičí dráze“, a k vidění byla třeba i destrukce auta noži na opancéřovaném speciálu ze závodů crash cars. Další ročník bude o víkendu před začátkem prázdnin 22. – 24. června 2012.

Jak je to se zárukou a servisem nožů, které nožíř vyrobí?
Moje záruka je doživotní na vady vzniklé při výrobě. V každé oceli můžou být skryté vady a také si za svou prací stojím. Servis provádím jen za poštovné nebo mírný poplatek. Záleží na tom, jestli jde jen o přebroušení, leštění, nebo nápravy většího poškození způsobeného neopatrným zacházením. Ke každému noži přidávám certifikát původu, kde jsou vypsány materiály, ze kterých je nůž vyroben, popřípadě jsou tam zaznamenané použité technologie. Takového zacházení se u žádného sériového výrobce nedočkáte…

Je možné nechat si u nožíře udělat pouzdro nebo nůž vyzdobit rytinou nebo něčím podobným?
Můžu zase mluvit jen za sebe, pouzdra k nožům šiju sám nebo využívám umu svého otce, pro kterého je sedlařina koníčkem. Co se týče rytecké práce, ty na mých nožích dělá šikovný rytec a tatér v jedné osobě – Petr Jakovec. Nůž může být strohý, ale může to být i umělecké dílo. Záleží na tom, co po něm člověk chce. Jestli je to hrubá práce, tak ji jistě nebudu dělat nožem s rukojetí z mrožího klu vykládaného zlatem. Rytina nebo věnování na čepeli ale asi na obtíž nebude.

Co trhání zubů a kovařina? Je to pověra?:-)
Není. V dílně mám sadu vynikajících nástrojů pro jemnou práci. Kdyby tě někdy rozbolely, tak u mě to budeš mít levnější než u zubaře :-).

Jaké máš outdoorové záliby?
Cestování je mou vášní. Miluju sever… Za pár dní letím na Aljašku. K traperům Charliemu a Ruth, žijícím na řece Tanana. Mráz, divočina, psí spřežení – výzva a splněný sen. Díky nožířině jsem nemusel přemýšlet, jak projevit svůj vděk. Kdo jiný by lépe ocenil nůž…

V době příprav článku se Jirka připravoval na cestu do aljašské divočiny, nyní je už živ a zdráv zpět doma. Více o jeho tvorbě se dovíte na jeho stránkách www.turtleknives.com.

© Svět outdooru, text vyšel v ročence Malý Průvodce světem outdooru 2012, připravil Zdeněk Hübst, foto archiv Jiřího Hrály a Zdeněk Hübst