Důvody jsou minimálně dva. První je výkonnostní, tedy aby se vám ve vysokých nadmořských výškách dobře postupovalo, a druhý je zdravotní, jelikož studený vzduch v kombinaci s výškou vás může na pár dní usadit v pohodlí spacáku s hrnkem čaje v ruce, což určitě nechcete.
Co se týče samotného „šlapání“ ve vyšších nadmořských výškách s ohledem na dýchání, tak v řádcích níže, prezentuji jen své subjektivní postřehy, které samozřejmě nemusí vyhovovat každému, ale mně se osvědčily.
Méně je více…
Ve výškách, kde už neplatí poměr „jeden či více kroků na jeden nádech“ se mi vyplatilo dělat menší kroky, které pro svaly a tedy i pro spotřebu kyslíku nejsou tak náročné. „Polopaticky“ řečeno, nedělám kroky dlouhé 50 čísel, ale třeba jen 25. Hodně lidí kratším stylem kroků chodí běžně, takže pro takové asi žádná nová rada. Já se naproti tomu vždy snažím dělat kroky delší, s čímž jsem se ve vyšších výškách dost pral a až jejich zkrácení mi pomohlo jít souvisle a bez přestávek.
I pouhá chůze je v řídkém vzduchu namáhavá
To si ostatně můžete vyzkoušet hned teď. U čeho se zadýcháte více, u deseti výpadů dlouhých metr nebo u těch které budou mít poloviční délku?
Dýchací cesty potřebují teplo a vlhko
Další postřeh, který souvisí spíše se samotným dýcháním než pohybem, se týká vlivu studeného vzduchu na organismus. Z dvouminutového videa níže, které je plné „omáčky“, si můžete v podstatě odnést to, že ve vyšších nadmořských výškách, kde četnost nádechů není tak vysoká, můžete dýchat skrz elastické šátky, které možná znáte spíše jako multifunkční pokrývky hlavy.
Málokdo asi „udýchá“ pohyb pouze nosem, který je pro dýchání primárně určen a slouží jako filtr, zvlhčovač a ohřívač vzduchu. Studený a suchý horský vzduch, může z dlouhodobého hlediska způsobit infekci dýchacích cest, čemuž může zabránit právě používání zmiňovaného šátku. Dává to podle mě logiku, ale jaká je účinnost, to si asi každý musí ověřit sám.
