Půvabné údolí meandrujícího toku Rokytné a jejího levého přítoku Rouchovanky, většinou zalesněné, se starými břehovými porosty a neporušeným krajinným rázem, se skalními útvary, vzácnými rostlinami, s příjemnými zákoutími, hezkými a stále sečenými loukami je na ploše 5320 ha vyhlášeno přírodním parkem. Celý tok Rokytné, pramenící u Chlístova v nadmořské výšce 580 m a ústící do Jihlavy u Ivančic, měří 89,3 km. Turisty je nejvíce využívána část od Příštpa nedaleko Jaroměřic nad Rokytnou po Tulešice. Setkání s Rokytnou jsme rozdělili do více částí (byť i cesta podél řeky „vcelku“ má velký půvab) s tím, že to bude několik pestřejších výletů. Následující trasa je náročnější především díky vzdálenosti, jinak ovšem bez větších výškových rozdílů. V jediném krátkém úseku narazíme patrně na hradbu kopřiv (v krátkých kalhotách si „užijeme“). Nezapomeneme na občerstvení s sebou, cestou máme jedinou příležitost v Příštpu.
Putování zahajujeme v Biskupicích, příjemné obci v údolí Rokytné. Od mostu přes řeku (poblíž autobusová zastávka) vyrazíme po žluté turistické značce proti proudu Rokytné po jejím pravém břehu. Projdeme mezi domky, podél vody, úbočím stráně a pod osadou Peklo se těsně přiblížíme k řece. Rokytná tady protéká jakýmsi užším „hrdlem“, údolí má divočejší ráz. Vyjdeme z lesa na širší cestu, po pravé ruce nám zůstane rekreační chalupa, my se dáme vlevo a zkracujeme široký meandr Rokytné.
Od obce Rozkoš zleva přichází kamenitá cesta, po ní zatočíme vpravo, vracíme se k Rokytné a po mostku se dostaneme na její levý břeh k Pulkovskému mlýnu . U turistické orientace na polní cestě zatočíme vlevo, na dalším rozcestí scházíme na louku (širší cesta stoupá vpravo k chatám). Následuje příjemný pohodlný úsek, jediným problémem může být ranní rosa, třpytící se v trávě. Pěšina vede stále po louce (je vidět, že tráva se tady seče), údolí je lemováno převážně jehličnatými lesy. Míjíme rozcestí Tenátnice a chatu – po dlouhých kilometrech je prvním rekreačním objektem, jinak v údolí nepotkáme člověka.
Za chatou projdeme přímým směrem rozcestí a podmáčenou cestou pokračujeme stále po levém břehu – od řeky nás dělí jehličnatý lesík. Vyjdeme na louku a zdoláváme jeden z přítoků Rokytné. Ústí potůčku do řeky bývá zarostlé kopřivami, značka prochází tímto místem jen několik desítek metrů – ale dá nám to zabrat. Nevšímáme si odbočení širší cesty z údolí, stále se držíme řeky, následuje hezký úsek kolem skály Justýnky. Údolí se rozšíří a my vcházíme do obce Příštpo.
Poprvé je připomínána r. 1201,
v r. 1821 zde vypukla velká selská vzpoura. Sedláci obvinili vrchnost, že jim zamlčela patent o zrušení roboty z r. 1817. Vzpoura se rozšířila na 25 panství, vzbouřence vedl místní starosta Josef Hamerla. Vzpoura byla vojensky potlačena. (Občerstvení: Country saloon, PO–ČT 17–22, PÁ 16–24, SO 14–24, NE 14–22 h, tradiční letní festival folk a country.)
Na křižovatce poblíž Country saloonu se dáme vlevo, teď už po modré turistické značce. Po silnici přejdeme na pravý břeh Rokytné a stoupáme k lesu. Na jeho okraji odbočuje vpravo ze silnice poměrně široká cesta. Míjíme odbočku cesty do polí a stále se držíme okraje lesního porostu. Posléze značka opustí les, převede nás po mostku – pokračujeme přímým směrem po mezi či bývalé vozové cestě obrostlé keři. Dorazíme k lesu na obzoru a pokračujeme mírně vlevo širokou cestou.
Na vidlicovitém rozcestí nám turistická směrovka napoví, abychom se dali mírně vpravo. Pak již udržujeme přímý směr, nedáme se zmást množstvím cest (i širších než naše), protínajících naši trasu.
Procházíme rozcestím v Příštpockém lese, což je rozlehlý komplex především jehličnatých stromů, protkaný řadou cest a lesních vozovek. K silnici, kterou jsme opustili od Příštpem, směřují postupně První, Druhá, Třetí a Čtvrtá alej. Značka nás přivádí na pevnou silničku u rozsáhlejšího oplocení. Po silničce zatočíme vpravo a sledujeme ji až k silnici u hájovny Kyničky . U autobusové zastávky se značka obrací vpravo a po necelém 0,5 km opouští silnici vlevo. Pohodlná cesta nás vede až k orientačnímu místu u rybníka Líšný . K jeho hrázi to je vpravo po značce jen pár kroků – jistě si nenecháme ujít pohled na romantickou vodní plochu obrostlou rákosím, uprostřed příjemných lesů.
Na tomto místě ale značku definitivně opustíme (ta pokračuje kolem zříceniny hradu Bukovina do Jevišovic). Od turistické orientace jdeme dál vlevo širokou cestou na další rozcestí a přímo k okraji lesa. Následuje obtížněji schůdný úsek (lze jej usnadnit a jít oklikou po lesních cestách) – držíme se stále okraje lesa. Po pravé ruce vidíme pole. Až narazíme na místo, kde od lesa vede pěšina po nezorané mezi – ta nás dovede na širší cestu, po které již pohodlně bez problémů kolem opuštěného lůmku dorazíme na silnici, procházející osadou Rozkoš.
Jdeme vlevo kolem rybníka Radňovec ke kapličce u křižovatky silnic ve středu vsi (občerstvení: restaurace) a odtud vpravo do osady Peklo. Silnice není moc frekventovaná, navíc můžeme v klidu vychutnat příjemné výhledy na zvlněnou zalesněnou krajinu. Projdeme Peklem, necháme odbočit silnici směr Slatina a první cestou vlevo odbočíme do polí. Přejdeme hezký lesík na návrší a na rozhraní lesa a polí scházíme do Biskupic. Míjíme místní hřbitov a po hlavní silnici vlevo se vracíme do středu obce.
(Doporučujeme průvodce Podýjím a Znojemskem ze Zelené edice.)
