Jak na vícedélkové lezení?

Vystřílená sportovka, tradiční cesta po vlastním, nebo vysokohorské lezení? Vícedélkové lezení má mnoho podob a pokud je vaším záměrem pozitivní zážitek, vybrat adekvátní túru je polovina úspěchu. Na rozdíl od lezení na skalkách vstupuje do hry výrazně větší počet parametrů, které vám umocní lezecký prožitek, ale také mohou pěkně zavařit. Žádný článek samozřejmě nenahradí reálně získané zkušenosti, ale pokusme se shrnout aspoň pár základních aspektů a tipů.

Obtížnost není jen jedno číslo

Ať už nahlédnete do tištěného, nebo elektronického lezeckého průvodce, vždy se setkáte s údajem o obtížnosti a délce dané cesty (např. 5c/200 m). Zkuste získat co nejpodrobnější nákres dané linie (tzv. topo), který obvykle obsahuje rozpis po jednotlivých délkách (obvykle po 20–60 metrech). Tam zjistíte, jestli to 5c je jen jeden krok, který se třeba dá i snadno háknout za presku a zbytek je snazší, nebo jestli se jedná o 200metrové lezení v konstantní obtížnosti 5c. V německých průvodcích se často setkáte se značením např. 6a+, 5c obligatorisch, přičemž první údaj značí maximální obtížnost, která se ale v cestě vyskytuje jen zřídka, a druhý údaj je převažující klasa, která by měla být ve vašich možnostech, abyste cestu přelezli.

Myslete také na to, že klasifikace cesty je do jisté míry subjektivní a závisí na osobě tvůrce, historickém kontextu vzniku, typu lezení apod. Jednou tak 5c vylezete s prstem v nose, jinde budete bojovat o holý život. Pokud jste v dané oblasti poprvé, raději vyberte nejdřív snazší linku a příště zkuste těžší. A co se týká délky linie, asi netřeba připomínat, že vás 500metrová vícedélka vyčerpá pravděpodobně víc než stometrová.

A kam vyrazit na vícedélky v Alpách? Inspiruj se tipy na osvědčené lokality ve východních Alpách: Raxalpe, Solná komora, Dolomity, okolí města Arco, Vysoké Taury i další!

Horolezecké průvodce seženeš v největším horo-knihkupectví u nás www.KnihyNaHory.cz/horolezecke-pruvodce nebo osobně v prodejně v Klubu cestovatelů v Praze (Masarykovo náb. 22).

U tradičních cest se držte zpátky

Pak je tu otázka jištění. I když jsou lezecké kroky stále stejné, pro většinu lezců představuje výrazný rozdíl fakt, jestli se jedná o linii odjištěnou borháky po dvou metrech, nebo o tradiční cestu, kterou si musíte kompletně odjistit friendy, vklíněnci nebo smyčkami. Vězte, že v cestách bez fixního jištění vás čeká také obvykle obtížnější navigace. Není od věci držet se jeden až dva stupně pod vaším maximem.

Občas se stává, že lezení není na celé túře zdaleka to nejtěžší. Některé vícedélky nastoupíte z parkoviště za 20 minut a shora sestoupíte značeným turistickým chodníkem, jindy vás čeká podstatně komplexnější podnik. Nástupy pod stěnu s 1000metrovým převýšením nejsou v Alpách žádnou výjimkou a následný sestup může být v kombinaci s únavou z lezení velice nepříjemný.

Dobře si prostudujte, kudy přesně se pod cestu dostanete. Ještě s odstupem si pak prohlédněte linii výstupu a zkuste si zapamatovat klíčová místa – například kde se mění směr nebo kde jsou výrazné police. Ve stěně člověk už celkový pohled ztrácí. 

Myslete na plán B

Zjistěte si, zda se cesta slaňuje, nebo sestupuje. Podle toho se také rozhodnete, jestli s sebou vezmete i boty a případně jaké. Ve vyšších kopcích je občas na sestup nutné přibalit i mačky a cepín, a to pak lezecký batoh rychle těžkne. Pro případ nečekaných komplikací také nastudujte možnosti úniku. Standardně lze z cest slanit, ale někdy linie hodně ubíhá a slanění je komplikované nebo i nemožné. Problém také může nastat, když nejsou osazeny erární štandy.

Některé cesty mohou naopak nabídnout únikové stezky do chodeckého terénu, které využijete, když jsou obtíže nad vaše síly nebo se nečekaně zkazí počasí. Asi není potřeba připomínat, že déšť, neřkuli bouřka, není při lezení nejlepším společníkem. Zvláště u náročného lezení bez možností rychlého ústupu si počkejte na stabilní předpověď.  

Sbalte nutné minimum

Lezecký průvodce vám také většinou napoví, jaké vybavení sbalit s sebou. 

• U sportovních vícedélek může na lezení stačit jen jednoduché lano a expresky, jinde je potřeba přibrat vlastní jištění a dvě lana (poloviční nebo dvojitá), která jsou občas nutná i pro slanění. 
• I když je ale cesta popsaná jako kompletně odjištěná, počítejte s tím, že odlezy mezi jištěním mohou být výrazně větší než na skalkách, o umělých stěnách nemluvě. V méně náročném terénu se může jednat o pět i více metrů. Pokud je vám příjemnější častější jištění, přibalte friendy, vklíněnce a smyčky, ale dopředu si zkuste zjistit, zda v daném terénu bude šance jištění založit a případně jaké velikosti pomůcek sbalit. Ať ty pětkové friendy netáhnete kompaktní plotnou zcela zbytečně.
• Vždy noste helmu, protože i v pevné skále vám může na hlavu spadnout kamarádova preska. 
• Dále přibalte aspoň základní lékárničku, vytištěný nákres cesty a mobil.
• S výjimkou vysloveně krátkých cest přidejte bundu, čelovku a adekvátní zásoby pití a svačiny. 

A kam to všechno dát? Nabízí se tři varianty: 

• Pro kratší cesty lze vše potřebné včetně bot a pití zavěsit na sedák. To se pak leze nejsnáze a nejradostněji. 
• Nebo lze vzít jeden batoh, se kterým typicky leze druholezec. 
• Anebo je věcí už tolik, že leze každý se svým batohem, což na obtížnosti zase přidává minimálně půlstupeň.

Objevte nový rozměr lezení

Nacvičte si také, ideálně na cvičných skalkách a pod dohledem zkušenějších, manipulaci s lanem na štandu, střídání lezců a vícedélkové slaňování. Ať pak nemusíte listovat metodickou příručkou ve vypjaté situaci. Ale především se nenechte předchozím výčtem možných nástrah odradit. Začněte od kratších, lehčích a dobře odjištěných cest a uvidíte, že vám vícedélky otevřou nový rozměr lezení a přinesou množství silných a hlubokých zážitků.

Článek vyšel v časopise Svět outdooru, nejčtenějším magazínu pro milovníky hor a outdooru. S výhodným předplatným Ti žádný zajímavý článek neuteče!