Příprava vody ze sněhu = utrpení?

V prvé řadě bych chtěl z následujícího popisu úplně vyloučit faktor nadmořské výšky. Ten není předmětem článku. Konec konců s roztápěním sněhu či ledu se můžete setkat i v malých nadmořských výškách, kde prostě jen není žádný pramen. Například při zimním přechodu hřebene. Pramen asi nenajdete, ale sněhu bude požehnaně.

Vaření či roztápění vody ze sněhu je náročnější jak časově, tak energeticky (větší spotřeba plynu/benzínu). Proto je dobré vědět, jak roztápění sněhu funguje a vyvarovat se základním chybám.

Co na to fyzika?

Sníh je velmi pórovitý materiál (90-95%), což znamená, že v sobě obsahuje mnoho vzduchu. Pokud byste si vzali metr krychlový čerstvě napadaného sněhu (prašanu), tak jeho obsah vody může být jen něco málo přes 3 %. Jinak řečeno plný ešus (obsah 1L) čerstvého prašanu znamená pouze 30 mililitrů vody. Na tyto čísla jsem přišel na základě hustoty prašanu (30 kg·m^-3) v porovnání s hustotou vody (998 kg·m^-3). U mokrého sněhu může být obsah vody v plném ešusu (1L) až 600 mililitrů.

Takže tolik z fyziky, a teď co to pro nás horaly znamená v praxi. Když začnete sníh v ešusu tavit, velmi rychle se roztaví vrstva sněhu, která je v bezprostředním kontaktu se dnem ešusu (cca 1cm). Jenže potom se projeví izolační vlastnosti vzduchu, který jak jsme si řekli, je velkou součástí sněhu. Nad roztopenou vrstvičkou (cca 1cm) vody vznikne vzduchová kapsa, která tavení dalšího sněhu velmi zpomaluje.

Co s tím dělat?

Utlačovat, upěchovávat, udusávat. Já to dělám pomocí lžíce, a když už mám solidní základ vody, tak přidávám co nejvíce upěchovaný sníh v podobě sněhových koulí. I když se to někomu může zdát jako hloupost, na roztápění za účelem vody je mnohem vhodnější led než sníh, protože jeho hustota se téměř blíží hustotě vody (920 kg·m^-3).