Přes Gírovou do Hrčavy: Romantická cesta nejvýchodnějším koutem republiky

Jablunkov, žel. st. – Jablunkov, koupaliště 3 km – Pláňava, hájovna 6 km – Gírová, chata 8,5 km – Markov, aut. zast. 10,5 km – Hrčava, 13,5 km – Pod Komorovským Gruněm, rozc. 16,5 km – Gírová 19 km – Mosty u Jablunkova 24 km

Putování začínáme na nádraží v Jablunkově**. Zelená turistická značka nás vede po frekventované hlavní silnici k aut. nádraží a proti proudu Olše ke koupališti (občerstvení: restaurace). Koupaliště zůstává po naší pravé ruce, my sledujeme asfaltovou komunikaci do Lýsek (až sem můžeme dojet autobusem z Jablunkova). Mírně stoupáme na rozcestí a odbočíme vlevo na úzkou asfaltovou silničku, která stoupá mezi pastvinami. Otvírají se hezké výhledy* na Kozubovou, Ostrý. Přicházíme k lesu a pokračujeme kamenitou cestou po jeho okraji – sledujeme nádherné panorama*.

Míjíme zákaz vjezdu, vstupujeme do lesa a na vidlicovitém rozcestí se dáme vlevo. Zprvu si to šlapeme téměř po vrstevnici, pak začínáme stoupat, cesta se esovitě zakroutí a vytáhne nás na okraj lesa u hájovny Pláňava pod Zelenou horou (604 m). Sedlem prochází lesní silnička, zastavujeme se u turistické orientace, jsou tady lavičky a stůl, malé ohniště. Neuškodí krátká zastávka, před sebou máme nejméně příjemný úsek cesty, sice nedlouhé, ale pěkné ostré stoupání – rozježděná a většinou rozblácená cesta, slouží patrně i jako svážnice, vede přímo po spádnici, žádné kličkování. Všechno ale zvládneme, protože teď už nás čeká jen to pěkné. Rozkvetlá louka a výhledy* do údolí Olše a Polska, boží muka (z r. 1938)…

Jdeme po rovině stále přímo, vpravo odbočuje cesta napříč loukou – tu necháme běžet. Vlevo se svah ostře láme, však je tu také lyžařský vlek a sjezdovka (vlevo ubytování a stravování: penzion a restaurant Polanka). Projdeme lesem, travnatá cesta je lemována ostružiním, horní „rám“ tohoto půvabného obrázku vyplňuje už vrchol Gírové. Na nenápadném rozcestí zatáčí širší kamenitá cesta vpravo, my pokračujeme přímo, vystoupáme lesíkem na louku k osamělému stavení a odtud pokračujeme širokou kamenitou cestou lesem na rozcestí, kde se k nám zprava po silničce při­pojuje červená turistická značka. Odbočka nás upozorňuje na 300 m vzdálenou studánku. Společně pokračujeme po silničce, pohodlně, v závěru je mírné stoupání – pak se stromy rozestoupí a my hledíme na malebnou louku s turistickou chatou Gírová**, postavenou r. 1932 (ubytování, stravování).Vlevo nad námi (vzhůru vede neznačená pěšina) se vypíná vlastní kuželovitý vrch Gírová (840 m), připomínající sopku, s nádherným kruhovým rozhledem***, nejvyšší vrch Jablunkovského mezihoří na území ČR.

Ve starém pískovcovém lomu Čertově mlýně se stěnami vysokými 10 m jsou cvičné horolezecké terény. Říká se, že tady přebýval zlý duch, který se rozhodl postavit kamenný mlýn, aby v něm mohl mlít nevinné lidi. Stavěl, jak jinak, přes noc, ale kohoutí zakokrhání vyhnalo pekelníka od již téměř dokončeného díla. Jen hluboká díra po satanovi zbyla. Jiná pověst tvrdí, že ve skalních rozsedlinách Gírové (též nazývané Jívová) jsou ukryté poklady. Jeden boháč si majetek schoval do kamen. Zbojnická tlupa, vedená legendárními Ondrášem a Jurášem, marně hledala, až jeden ze zbojníků začal vzteky sekat šavlí právě do kamen – a zlaťáky se jen hrnuly. Zbojníci všechno pobrali a s boháčem vydali se na Gírovou. Tam musel vykopat jámu – do ní zbojníci nasypali peníze, poklad překryli velkým kamenem a nešťastníkovi usekli hlavu. Tu položili na kámen, aby navěky hlídala svoje peníze…

Z Gírové pokračujeme po zelené značce – ta hned za chatou nenápadně odbočuje vpravo strmě po louce k lesu, rychle ztrácíme výšku, zkracujeme zatáčku kamenité cesty, pak si naše kolena oddechnou, protože cesta se narovná – už není třeba „brzdit“. Míjíme „alej“ smrčků a hezké stavení, po pravé ruce nádherný palouček láká k zastavení a třeba i natažení na záda…Rozhlédneme se mezi pastvinami, míjíme ohrazená políčka a pár chalup osady Bařiny. Vstoupíme na silničku, která vcelku pohodlně klesá k autobusové zastávce a orientaci poblíž osady Markov. Tady zatočíme vlevo a po silnici, vedoucí stále lesem a přetínající úzké údolí Čierného potoka (teče na Slovensko, kde se u Čierne pri Čadci vlévá do Čierňanky). Původní turistická značka tady překračovala státní hranici a směřovala na Slovensko (tak je také zakreslená i v nepříliš starých mapách). Nesnažme se tuto původní turistickou trasu „rekonstruovat“ a při putování na Slovensko využijme nedalekého hraničního přechodu. Ostatně hranice je tady dobře střežena.

Máme-li štěstí (nebo jsme se dobře dívali do jízdního řádu), popojedeme autobusem do Hrčavy***, jinak musíme po svých. Představa o zastrčené vísce na nejvýchodnější hranici vezme za své při prvním pohledu na nové domky s udržovanými zahrádkami, šikovně umístěné na okrajích původní zástavby. Obec se připomíná r. 1645 jako součást blízké polské Jaworzynky. Zachovalo se tu několik dřevěných domů, typickou architekturou je hospoda a zvonička (občerstvení: hospoda Pod Javorem, dřevěná hospůdka U Sikory; ubytování: v soukromí). V r. 1995 byl obci udělen znak a prapor, lze tady získat diplom s osvědčením o návštěvě nejvýchodnější obce v ČR. Pamětní deska na škole připomíná návštěvu prvního českého prezidenta Václava Havla. Dominantou obce je půvabný dřevěný kostelík, jehož historie se odvíjí od dějin obce. Původně zde byly opevněné šance (na vrchu jižně od Hrčavy) proti tureckým vpádům. Osada u těchto šancí patřila k obci Jaworzynka, i pod její farnost. Po rozpadu Rakouska-Uherska soupeřilo Československo s Polskem o Těšínsko, obyvatelé Hrčavy se hlásili k české národnosti. Jejich snaha se ale setkala s nepochopením, polští nacionalisté se je pokoušeli „přesvědčit“ se zbraní v ruce. Až v červnu r. 1924 bylo těšínské pohraničí definitivně předáno ČSR. Samostatnou obcí se Hrčava stala na podzim r. 1927. Kontakty s Jaworzynkou byly ovšem přerušeny a nejbližší farností se stal 12 km vzdálený Jablunkov.

Z nejbližší obce Bukovce vedly do Hrčavy jen lesní a polní cesty, to přinášelo značné komplikace především v zimě. Proto se uvažovalo alespoň o zřízení hřbitova a postavení kapličky. Okresní úřad povolil veřejnou sbírku – a v březnu r. 1936 se konečně začalo stavět a 5. 7. téhož roku byl dřevěný kostelík sv. Cyrila a Metoděje vysvěcen. Od toho dne se vždy na svátek těchto věrozvěstů koná velká pouť za účasti i několika tisíců lidí. Zařízení kostela je původní, oltář z modřínového dřeva vyrobila Státní dřevařská škola ve Valašském Meziříčí, mešní nádobí je kopií z Naardenu. Dřevěný kostelík přežil válku bez újmy, Hrčava nebyla na přímém postupu vojsk. Původní zvon byl ovšem roztaven pro válečné účely, nahrazen byl zvonem z Bukovce – má jednu zvláštnost, jeho zvuk je slyšet na území tří států… Nádherná vyřezávaná křtitelnice je dílem místního rodáka hluchoněmého Ondřeje Zogaty. Dřevěná stavba v sousedství není fara, jak by se na první pohled zdálo, ale stylová vilka, kterou si nechal postavit děkan Hanzlík z farního úřadu v Jablunkově r. 1946. Na hřbitůvku je pochován lidový řezbář O. Zogata, vyhlášený dudák Pavel Zogata, který hrával se známou hrčavskou kapelou i v rozhlase (otec spisovatele a básníka Jindřicha Zogaty). Je zde pochována i babička herečky Jany Hlaváčové – sice nepochází z Hrčavy, ale obec si zamilovala při svých návštěvách natolik, že si ji vybrala za místo posledního odpočinku.

V lese asi 250 m vzdušnou čarou západně od kostela je Lurdská jeskyně, kamenný oltář s madonou, před níž vyvěrá pramen s údajně léčivou vodou (dostaneme se k ní z křižovatky v obci, 70 m směrem doprava a pak odbočit vlevo a sestoupit asi 100 m k místu zv. U panenky). Při stavbě kostela bylo dovezeno více kamene, než bylo skutečně třeba – z ušetřeného materiálu vznikl malý svatostánek, vysvěcený přesně o rok později než kostel. Mírně radioaktivní voda údajně léčí oči. (Mše se konají v kostele v NE od 11 h.)

Žlutě značená odbočka vede ze středu vsi i k Trojmezí – na místo, kde se stýkají hranice Česka, Slovenska a Polska. Trvalým znakem dobrých sousedských vztahů je Lípa přátelství, zasazená ochránci přírody jmenovaných tří států v r. 1990. V Hrčavě se dodnes dodržují folklorní tradice včetně místních krojů i vlastního nářečí.Z turistického rozcestí ve středu obce se vydáme po žluté turistické značce – mírně stoupáme ke škole a ke kostelíku, pokračujeme novější zástavbou, oceníme nádherný výhled na Jaworzynku. Jdeme těsně podél státní hranice – v Hrčavě je i hraniční přechod do Polska pro pěší, cyklisty, lyžaře a vozíčkáře (celoročně 6–20 h, pouze pro účely turistiky).

Stále podél hranice dorazíme k rozcestí – zelená značka klesá do Bukovce v údolí Olše, naše žlutá uhýbá vlevo a po loukách, provázená hezkými výhledy*, po štěrkové cestě takřka po rovině se závěrečným krátkým klesáním směřuje k rozcestí Pod Komorovským Grúněm. Od samoty jdeme po červené značce nejprve po louce, pak kamenitou cestou stoupáme mírně vpravo bukovým lesem, míjíme další osamělé stavení, z louky se otevřou hezké pohledy* na slovenské Kysuce. Vpravo nad námi zůstává vrchol Komorovského Grúně (732 m). Pohodlná cesta nás přivede opět k chatě Gírová, následuje asi půlkilometrový pohodlný sestup na rozcestí – tady se rozloučíme s již známou trasou a pokračujeme po červené, klesáme po loukách, potěšíme se nádhernými výhledy na členitou krajinu.

Míjíme chatu Studeničné (ubytování, stravování) a klesáme takřka promenádní cestou, jako bychom se toulali v okolí nějakého lázeňského střediska. Cesta brzy ztratí svůj parkový charakter a my zpozorníme, abychom nepřehlédli místo, kde červená značka odbočuje vlevo na úzkou pěšinu. Následuje strmé klesání k okraji lesa, vnímáme hezké výhledy* na Mosty u Jablunkova, silnici, která šplhá k Jablunkovskému průsmyku i protilehlou hradbu zalesněných kopců. Mezi pastvinami a loukami pak scházíme do Mostů u Jablunkova*.

Název obce, natažené do úctyhodných 8 km po obou stranách Jablunkovského průsmyku, pochází patrně od velkého množství mostů a můstku spojujících břehy potoků a potůčků. Obec vznikla někdy ve 13.–14. stol. v nejvyšším bodě průsmyku mezi Velkým Polomem a Gírovou na významné tzv. měděné cestě spojující Slezsko a Uhry, první písemná zmínka pochází z r. 1573. V r. 1768 byl postaven kostel sv. Hedviky. Obec má bohaté kulturní tradice – působí zde Matice slezská s pěveckým souborem Slezan, národopisný soubor Gorole, smíšený pěvecký sbor Przelecz aj. (Ubytování, stravování: hotel Beskyd; horský hotel Zuzana; motorest U Tauferů; sportovní areál, pohostinství Centrum atd.)Z Mostů u Jablunkova se vlakem nebo autobusem vrátíme do Jablunkova.

(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)