Půvabná zákoutí v údolích Čenkovičky a Černovického potoka nám vyváží to, že následující putování s výstupem na Suchý vrch je o něco náročnější než výšlap předchozí. Získáme při něm ucelenější představu o charakteru Bukovohorské hornatiny i tím, že navštívíme její dva nejvyšší vrcholy (a tím i nejvyšší místa našeho průvodce). Obtížnější je výstup z Čenkovic na Bukovou horu.
Z náměstí v Jablonném nad Orlicí se vydáme po modré turistické značce kolem kostela po silnici, která se brzy větví – vpravo směr Bystříček, vlevo Bystřec a Čenkovice. Stojí zde boží muka se čtyřmi výklenky v hlavici. V nich bývaly obrázky Kristova utrpení. Sloup zde byl postaven za velkého moru, aby duše zemřelých došly pokoje bez posledního pomazání. U sloupu se prý objevovala vysoká černá žena obklopená psíky – to měl být ztělesněný mor s dušemi zemřelých…Stále sledujeme nepříliš frekventovanou silničku, která se vlní hezkou podhorskou krajinou s potokem, lesíkem, políčky. Vystoupíme na návrší ke kapli Nejsvětější Trojice ze začátku 18. stol. a pak scházíme do vsi Bystřec, připomínané poprvé r. 1227. Jdeme kolem empírového kostela sv. Jakuba z let 1827–32 na místě dřevěného kostela.
Z původní svatyně se dochovala kamenná věž. Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1812, kříž při vchodu na hřbitov je z r. 1778. Značka nás vede k neobvyklému koupališti, které bylo vybudováno v okrouhlém vodním příkopu někdejší tvrze – na ostrůvek s tanečním parketem vede lávka. Původně zde stávala věžovitá budova, příkop byl napájen vodou z nedalekého potoka. necitlivou úpravou v letech 1964–65 zmizely stopy valů i zbytky zdí. Pověst spojuje vznik tvrze s rytířem Walterem – tato postava však není nijak historicky doložena. Nálezy zlomků keramiky naznačují, že tvrz vznikla ve 14. stol., zanikla někdy ve druhé polovině 15. stol. (Stravování, občerstvení: restaurace ÚT 9–22, ST, ČT, 9–18, PÁ 9–23, SO 9–13 a 18–22, NE 9–12 a 18–22 h, prodejna Šeráček a Koloniál včetně SO dopoledne.)Obcí procházíme k potoku Čenkovička, nejprve po silničce, pak po pohodlné cestě jdeme kouzelným údolím, které je nejkrásnější na jaře, kdy rozkvetou bledule. Obrázek při stezce připomíná tragickou smrt mladé ženy, přistižené při sběru klestí panským hajným…Nespoutaný potok, v některých místech lemovaný romantickými skalkami, by se jistě neobešel bez nějakého toho správného vodnického příběhu.
To prý u Čenkovičky jeden sedlák sušil seno. Dvě rána za sebou ale našel kupky rozmetané, a tak třetí noc vlezl do kupy a hlídal. Jen údolí zahalila tma, přiblížil se zelený mužíček a začal seno rozhazovat. Sedlák se s ním pustil do křížku, ale brzy začal prohrávat, už už ho vodník stahoval k vodě. „Podejte mi honem lýčený provaz, ať vodníka svážeme,“ zakřičel v poslední chvíli. Zdejší vodník měl z lýčeného provazu velkou hrůzu a tak se raději ztratil…Podél potoka mírně stoupáme do osady Hamačka, která je součástí známého letoviska Čenkovice. Obec, jejíž název je odvozen od jména Čeněk, je připomínána r. 1304, dnes slouží především rekreaci po celý rok, v zimě jsou tady využívány ideální lyžařské terény. Čenkovice leží v nadmořské výšce od 704 do 958 m, my se dostaneme až na silničku, která stoupá obcí.
Můžeme obdivovat řadu pěkných roubených chalup, vidíme i spoustu malých vleků. Ve středu Čenkovic stojí pozdně barokní kostel sv. Vavřince z let 1780–82 na místě dřevěného, připomínaného r. 1667. Fara pochází z r. 1782, evengelická modlitebna ve východní části obce z 19. stol., socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1736, železný kříž u čp. 95 z 18. stol., kříž před kostelem z r. 1800. (Stravování, občerstvení: restaurace Na parkovišti, PO–PÁ 15–23, SO, NE 11–23; Na faře.)Míjíme střed obce, odbočujeme na vedlejší silničku, která stoupá kolem velkého parkoviště k hlavnímu lyžařskému areálu. Zde odbočujeme vpravo a strmě stoupáme podél lyžařského vleku po svazích Bukové hory. Od horních stanic vleků se odhalí zajímavé panorama se Suchým vrchem a údolím Čenkovičky, vlastní vrchol (958 m) je zarostlý a bez výhledu.
Procházíme lesem s příměsí bučin, divoce pokroucené nízké stromy působí až tajemným dojmem. Však také Buková hora podle pověstí skrývá nejedno tajemství. Značka nás přivádí na rozcestí , odkud pokračujeme po zelené turistické značce kamenitou cestou vlevo, u dalšího rozvětvení cest pak v přímém směru za stálého klesání k dalšímu rozcestí V sedle. Sem nás doprovázela žlutá značka, která se pouští vpravo z prudkého kopce k Mlýnickému Dvoru v údolí Březné. My pokračujeme stále po zelené bez větších výškových rozdílů pod vrchol Jeřábky (899 m) a k silnici v Červenovodském sedle (814 m).Překročíme hlavní silnici, pár kroků jdeme po silničce, vedoucí na Suchý vrch, pak společně se zelenou značkou uhýbáme na vedlejší cestu vpravo, překročíme Prostřední vrch (871 m) a mírně scházíme na turistické rozcestí Hvězda .
Tady se k nám připojuje červená značka. Stoupáme trochu strměji až na širší cestu, po které se dáme vlevo a pohodlně dospějeme k chatě a rozhledně na Suchém vrchu. Od chaty a parkoviště se dáme po červené a modré značce – kdysi vedly lesem, teď většinou holým terénem. Dorazíme k Bradlu (983 m), , mohutné skále, ze které se otvírá nádherný výhled na Bystřické hory v Polsku, Králický Sněžník, Anenský vrch, Jeseníky, Lanškrounskou kotlinu. Opatrně sestupujeme strmou pěšinou mezi balvany, pak lesem k rozcestí U obrázku .
Starý hraniční kámen z r. 1772 připomíná, že se zde stýkala tři panství: králické, lanškrounské a kyšperecké.Z rozcestí se dáme vlevo stále po modré značce, která poměrně strmě sestupuje vysokým lesem až k lesní silničce. Ta nás vede k zaniklé osadě Hynkovice s hájovnou z r. 1932. Pokračujeme přímým směrem (široká komunikace vlevo by nás přivedla do Jamného nad Orlicí) podél Černovického potoka. Hukot vody, narážející do balvanů v úzkém korytu, nás provází až k rozcestí v Kobylím dole . Poblíž je památníček dvou vojenských pyrotechniků, kteří zde zahynuli při likvidaci munice po druhé světové válce. Pěkné místo, lákající k odpočinku, znamená i změnu značky – po žluté po kamenech přeskáčeme na druhý břeh potoka a poté údolí pohodlnou cestou opustíme.
Vycházíme z lesa, držíme se jeho pravého okraje, až nás cesta vyvede do volného terénu. Nepřehlédneme odbočku z pohodlné cesty vpravo ke kótě 625 m. Je to nápadné holé návrší, za kterého se otvírá rozsáhlý výhled na okolní dominanty (mj. vyhlídkový Faltusův kopec). Scházíme z kopce, pak cesta zatáčí vlevo a přivádí nás k tzv. Dolní malé straně v Jamném nad Orlicí. Scházíme ke kříži z r. 1786, překročíme silnici a po vedlejší komunikaci směřujeme ven do polí, kolem kravína, k osamělému dubu a do Jablonného nad Orlicí. Kolem památného dubu pak přicházíme do středu města.
(Doporučujeme průvodce Podorlickem ze Zelené edice.)
