Během tohoto výletu sice na vrchol Klínovce (1244 m) nevystoupíme, nicméně krále těchto hor se jistě sluší alespoň pozdravit – jeho dominantu si prohlížíme z mnoha úhlů. Délkou to je putování náročnější, nahlédneme-li do jízdního řádu, můžeme si pomoci třeba přejezdem vlakem mezi Kovářskou a Měděncem. Z větší části se pohybujeme po silnici či zpevněných komunikacích.
Kovářská – Kovářská, žel. st. 1 km – Loučná-Háj 5 km – Háj, rozc. 6,5 km – rozc. Pod Meluzínou 8 km – Křížová hora 10,5 km – rozc. Pod Vysokou sečí 13,5 km – Horní Halže 17,5 km – Měděnec 20 km – Kovářská, žel. zast. 25,5 km – Kovářská 27 km
Od turistického informačního místa v Kovářské* vykročíme po zelené turistické značce k trati a železniční stanici. Pokračujeme po silničce k Palouku mrtvých*. Pověst vypráví, že v březnu 1641 byl švédský oddíl lstí zaveden do rašeliniště, kde i s koňmi utonul. V r. 1924 se tady začala těžit rašelina a k všeobecnému překvapení se objevily pozůstatky zbraní i ostatky vojáků a koní – ta pověst měla velmi reálný podklad. Událost připomíná kamenný památník, měděný reliéf vojáků bohužel někdo zcizil.
Za záhadným místem pokračujeme lesem pohodlnou komunikací, pak odbočujeme k Černé vodě a za potokem lesem po silnici, obkroužíme Hájský kopec (989 m) a otevřeným terénem dospějeme do osady Háj, místní části Loučné. Před námi se vypíná Klínovec, dobře vidíme rozvětvený areál sjezdových tratí, vpravo od nás se prostírá Loučná**. Leží v nadmořské výšce 900 m, bezprostředně sousedí s německým Oberwiesenthalem – otevření hraničního přechodu pro pěší umožnilo využívat sportovní a společenská zařízení na obou stranách hranice, vyvolalo i větší obchodní činnost (v Loučné je velká tržnice). Původně Český Wiesenthal se poprvé zmiňuje v r. 1431, v r. 1616 dostal městský znak. Někdejší hornictví je dnes už jen vzpomínkou, obec má ideální podmínky k rekreaci. Kostel Obrácení sv. Pavla z r. 1737 byl zvořen v r. 1980. Barokní radnice pochází z r. 1784, zajímavé jsou některé hrázděné stavby. V budově obecního úřadu je Galerie Gustava Zindela, známého malíře Chomutovska (1883–1959), který žil v Loučné od r. 1949 a byl mj. i místním kronikářem (otevřeno: ST, SO 10–12 h). Mezi Loučnou a hájem jsou i lyžařské vleky a sjezdové tratě. (Ubytování, stravování: hotely Lesní zámeček, Johanka, Horský hotel Šubišák, penziony Loučná, Junior, Jupiter, St. Johanes, Háje aj.)
Z Háje jdeme stále po zelené značce – ze silnice odbočujeme vlevo do kopce na silnici a po ní opět vlevo k rozcestí pod Meluzínou (1094 m). Jeden z pěti vrcholů masivu Klínovce je tvořen amfibolitovými skalami a protože je odlesněn, pěkně to tu profukuje – jako by se nám ta Meluzína chtěla připomenout. Vrchol zůstává po naší pravé ruce, my poté, co jsme odbočili z hlavní silnice vedlejší komunikací (směr Srní), sejdeme po červené turistické značce vlevo na zpevněnou cestu, která pokračuje ke skalnaté Křížové hoře (1025 m) – tady se průběh značené cesty trochu liší od zákresu v některých mapách.
Za Křížovou horou klesáme strměji vlevo, až staneme na další lesní pevné komunikaci – potěšíme se pěknou vyhlídkou k Perštejnu a údolí Ohře, zatočíme vlevo, přejdeme potok, pak vpravo, mírně stoupáme, až staneme na dalším rozcestí pod Vysokou sečí. Červená značka nás posílá vlevo – zdoláme nenáročné stoupání a stále otevřeným terénem si to šlapeme až k silnici. Po ní jdeme vpravo do Horní Halže a dál otevřeným terénem s vynikajícími výhledy** daleko do Čech až na okraj Měděnce. Tady se nás ujme modrá značka – po silničce stoupáme, po pravé ruce máme kapli na Mědníku. Brzy ale silničku opustíme a dáme se vlevo přes pastvinu k železniční trati, tu přetneme a pohodlnou cestou scházíme k potoku, následuje mírné stoupání, opět přetneme trať a nevysokým porostem směřujeme k žel. zastávce Kovářská-městys. Kovářskou máme před sebou jako na dlani, je to hezká panorama**, nejpůsobivější pohled na horské městečko. Stále po modré značce pak dorazíme ke kostelu a do centra Kovářské.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)
