Potíže s Čerťáky

Není žádným tajemstvím, že se čas od času zajiskří mezi zájmy vodáků na jedné straně a ochrany přírody na straně druhé. Pro časopis HYDRO 4/04 je připraven článek o jednom takovém problému, který propukl při přípravě MR 2004 v raftingu.

O co jde? Trať mistrovství republiky vede přes Národní přírodní rezervaci Čertova stěna – Lúč a pohledy na to, zda závody uškodí chráněné přírodě, jsou diametrálně odlišné. Teprve po uzávěrce HYDRA koncem června rozhodne Ministerstvo životního prostředí, zda vyhoví odvolání, a přes původní zamítnutí přece jen udělí výjimku ze zákona, aby na území přírodní rezervace mohly závody proběhnout. Co si myslí oba tábory? Jak už to bývá, každý něco jiného. Otázky kolem této kauzy jsou natolik aktuální, že jistě budou zajímat i čtenáře Světa outdooru a Hydromagazínu. Doufáme, že se rozvine konstruktivní diskuze a proto zveřejňujeme zkrácený text výjimečně dřív než vyjde HYDRO, protože to již bude rozhodnutí MŽP známé.

„Domníval jsem se, že ochránci přírody mají znalosti z uplynulých 30ti let, kdy jsme jako vodáci turisti naplnili Čerťáky cca 60 – 100 plavidly každý rok a ucpali spodní silnici k neprůjezdnosti,“ píše v rozsáhlém vyjádření organizátorů MR 2004 Standa Hájek. „Domníval jsem se, že stačí nasměrovat případné diváky na turistickou značenou stezku (neboť závod ve sjezdu trvá cca 1 hodinu) a dopravu že vyřešíme smlouvou s českými drahami, které nám vyšly vstříc, změnily jízdní řády a udělaly vodácké vlaky. Vzhledem ke startu nad a cíli pod územím NPR jsem další opatření neočekával. To byl však hluboký omyl.

Výsledkem bylo neudělení výjimky, opírající se o negativní stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny, středisko ČB, místně příslušný oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí a občanská sdružení, z kterých pouze Jihočeské matky prokázaly hluboké znalosti z průběhu MS, ačkoliv se nikde v roce 2003 neobjevily a žádného řízení se nezúčastnily. Všechny tyto organizace shodně vyslovily obavu, cituji: vyslovují pochybnost, zda je vůbec možné při tak velkém počtu návštěvníků nežádoucímu vstupu návštěvníků do rezervace zabránit. Vyčítají nám, že jsme nenavrhli soubor opatření, jaká bychom měli učinit! Byli bychom blázni, abychom cpali tisíce korun z kapes vodáků na suplování práce různých inspektorů, orgánů a ministerstev. A Jihočeské matky? S paní Brožovou jsem měl krátký televizní a telefonní rozhovor a jsem přesvědčen, že je to matka na svém místě.

Vůbec je nezajímá, že většina diváků přišla po turistické cestě, vůbec je nezajímá, že je jakýsi rozdíl mezi pět dnů trvajícím mistrovstvím světa s rozpočtem několik milionů a hodinovým sjezdem s rozpočtem 5 000 Kč. Vůbec, ale vůbec nikdo se neohání nějakým vyčíslením škod, které my vodáci děláme sjezdem divokých peřejí po kamenech, které 360 dní v roce schnou v pustém řečišti. Nikdo, ale nikdo neřeší, jak zlikvidovat turisty, kteří po těch lišejnících a mechu lezou ve zbývajících 360ti dnech, kdy se nedá ukázat prstem a říct: to jsou diváci vodáků! “ Tolik Standa Hájek. Jeho příspěvek najdete v Hydru 4/04 kompletní. Pohled z druhé strany nám poslala Jaroslava Brožová ze sdružení Jihočeské matky. Také její názor najdete celý v tištěném časopisu, zde uvádíme jen zkrácenou verzi.

„Pořadatelská služba na loňském mistrovství světa selhávala,“ tvrdí naopak Jaroslava Brožová. „Pořadatelé si na závody přivedli celé rodiny, včetně dětí a psů. Namísto pořadatelské služby, usměrňující diváky, se věnovali sledování závodníků a zábavě. Tyto údaje potvrzují zápisy z opakovaných kontrol České inspekce životního prostředí. Informování veřejnosti o tom, jak se má chovat, bylo zcela nedostatečné. Nebyl zajištěn větší počet informačních tabulí ani v češtině, natož v dalších jazycích. Nebyla využita možnost informovat diváky prostřednictvím letáků a megafonem. V blízkosti řečiště nebyl umístěn dostatečný počet chemických WC a odpadkových nádob. Jak to vypadalo po obou březích, lze si jistě domyslet.

Letošní pořadatelé mistrovství republiky ke své žádosti o udělení výjimky nepřiložili žádný návrh organizačních opatření, natož návrh nápravných opatření, aby se neopakovala loňská situace.Trvají na tom, že v loňském roce tam bylo vše v pořádku. Nejsou ochotni přiznat žádné pochybení a pokusit se o dohodu s Ministerstvem životního prostředí přijetím odpovědnosti za loňský chaos. Na zamítnutí své žádosti reagovali agresivním, vulgárně formulovaným dopisem, v němž nazvali ministerstvo, Agenturu ochrany přírody a krajiny, která se k věci též vyjadřovala i naše sdružení „vředy na tváři společnosti“.

Původně se zdálo, jakoby ani jedna strana jakoby neměla zájem vzít v potaz názory z druhého tábora. Ochránci přírody nebyli ochotni uznat argumenty, které jasně říkají, že diváků na republikovém mistrovství bude minimum. Paradoxem je i skutečnost, že nebude-li závod povolen, mohlo by chráněné území být víc ohrožené než při závodech, kdy bude pod kontrolou. Při puštěné vodě je totiž vždy zvýšený provoz neorganizovaných skupinek (voda poteče z jiných důvodů, než je MR v raftingu), které rozhodně zákaz vystupování na pravém břehu nedodržují. Na druhé straně vodáci zase nehodlali přiznat, že při MS v raftingu 2003 dostala příroda zabrat, a že by bylo daleko vstřícnější v rámci možností pro ni něco udělat a ne posílat ochranáře do horoucích pekel a přilehlých míst.

Poslední vývoj se však zdá být přece jen méně konfrontační. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek zrušil původní zamítavé stanovisko a vše závisí na závěrečných jednáních před rozhodnutím rozkladové komise, proti kterému již není odvolání. V každém případě je ale situace stále velmi napjatá.

Pro Hydromagazín a Svět outdooru
připravil Jirka Červinka

Ilustrační foto: Honz
Archivní záběry z MS v raftingu 2003