Je časné ráno a my pomalu šlapeme do pedálů údolím řeky Möll. Při putování podél řeky Drávy (Drau) jsme se nechali zlákat dobrou předpovědí počasí a rozhodli se pro „malou“ odbočku – láká nás Großglocknerská silnice, 65 let starý technický unikát své doby, který slibuje nádherné výhledy na okolní štíty i samotný Großglockner, nejvyšší horu Rakouska (3.798 m).
Víme, co nás čeká a proto nespěcháme. Za sebou již máme krátké, ale prudké stoupání z Lienze do sedla Iselsberg a prudký sjezd do Winklernu. Paprsky slunce, které se již zvedlo vysoko nad obzor, ozařují štíty po naší levé straně, ticho ruší jen šelest kol a zvuky blízké řeky. Připadáme si jako v pohádce. Údolí se zužuje a tvoří úzkou rokli se strmými a vysokými stěnami, na jejichž vrchol zatím nedohlédneme. Po ujetí 30km a zdolání dalších 330 výškových metrů přijíždíme do Heiligenblut (1.300 m.n.m.) Zde začíná to pravé ořechové: silnice prudce odbočuje vpravo a začíná šplhat po úpatí Scharecku až do sedla Hochtor (2.575 m). Míjíme stanici kabinové lanovky Roßbach. I když toto středisko nepatří k největším, v zimních měsících si zde můžete pěkně zalyžovat s výhledem na Großglockner, panorama Alp a vzdálených Dolomit.
Svézt na lyžích se můžete i po zmíněné silnici, které se v zimě udržuje pouze do Roßbachu. Místní raritou je tunel, kterým vás skupina 10 kabinek spojených do malého „vláčku“ dopraví do Fleißalm, druhé části střediska na úpatí hory Hochfließ.
Vzpomínky na krásné chvíle zimní dovolené se pomalu rozplývají a my stále stoupáme. Postupně se nám otevírá pohled na okolní panoramata a konečně vidíme i samotný Großglockner. Jako císař se majestátně vypíná vysoko nad údolím obklopený svými poddanými, ozářený sluncem pod blankytně modrým nebem. Věčný sníh jen zdůrazňuje hru světla a znásobuje pocit jedinečnosti této chvíle.
Pokračujeme dál a já se v duchu přenáším staletí zpět.
Málokdo z těch, kdo tudy projíždí tuší, jak stará je historie Hochtoru a jeho okolí. Archeologické nálezy potvrdily, že se v těchto místech lidé pohybovali již před 1700 lety, avšak o důvodech jejich pobytu zde se můžeme jen dohadovat. Dalším národem, který zde zanechal své stopy, byli Římané, kteří při svých výpadech do Evropy byli nuceni překonat hory a Keltové, rýžující zlato v potoce u Seidlwinkeltalu. Jejich vyspělá kultura a řemeslý um dodnes udivuje, zrovna tak jako rozsáhlost území, které osídlili. Ve středověku se zde těžilo zlato v dolech, podle nichž získal masív i své jméno – Goldberggruppe a až do 19.stol. byla místní stezka přes průsmyk Hochtor využívána k dopravě zboží do Salcburku na hřbetech koní. Byla to i cesta mnoha trestanců, kteří tudy byli transportováni v železech do tehdejší Benátské říše, kde zbytek života strávili na lodích u vesel jako galejníci. Strašný osud, ale monarchie ušetřila za pobyt ve věznicích.
Konečně je tu chata Wallackhaus ležící ve výšce 2.307 m. V zimě jsme tu popíjeli Glühwein, dnes vychutnáváme nádherné výhledy do dálky z terasy plné slunce při sklenici Radlera.
Vnímám úžasnou sílu a energii hor, které nás obklopují. Miluju je, mohu je pozorovat stále a nikdy se nenasytím. Jsou hrdé a nezlomné, svobodné, nikdy nebudou úplně pokořeny. I v dnešní době plné techniky zůstává člověk pouze vetřelcem a musí je respektovat a nepodceňovat. Dovedou být stejně kruté jako krásné. V dálce pozorujeme turisty pomalu zdolávající 2604 m vysoký Schareck.
Dnes patří vysokohorská turistika k nejoblíbenějším formám aktivní dovolené. Pryč jsou doby, kdy hory byly pro lidi sídlem zlých duchů a proniknout do nich znamenalo zkázu. Náhlé změny počasí, bouře a laviny byly přičítány zlým silám, málokdo se do nich odvážil kromě hledačů zlata a dobrodruhů. Obrat nastal na přelomu 18. a 19. století. V roce 1799 poprvé zdolal Großglockner biskup z Klagenfurtu se svým vikářem a bariéra pověr a mýtů se začala pomalu rozpadat. V 19. století se vznikem prvních turistických spolků rostl i zájem o horolezectví, chuť vidět svět z výšky alpských vrcholů. Stavějí se první horské chaty, v údolích vznikají hotely pro turisty, objevují se lanovky a horští průvodci z řad místních obyvatel. Se stavbou železnice se hory stávají dostupnější stále širší vrstvě obyvatel a současně s tím se zvedají první varovné hlasy. Obavy z horských velikánů se změnily ve strach o ně…
Z terasy pozorujeme ruch kolem. Dorazila další skupinka cyklistů. Provoz aut není veliký, letní sezóna ještě nezačala a ti, kdo jedou do Itálie, volí raději některou rychlejší variantu. Navíc se přejezd přes Großglocknerpanoramastraße musí platit a silnice je otevřena jen ve dne od 5 do 22 hodin.
Také výstavba silnice přes průsmyk Hochtor souvisela s roustoucím turistickým ruchem, který je již ve studii z roku 1924 uváděn jako jeden z důvodů. Projekt silnice zpracoval silniční stavební inženýr Wallack, sám horolezec a ochránce přírody, kterému se povedlo ji citlivě zasadit do horské přírody. Ekonomické problémy Rakouska byly příčinou několika odkladů a je paradoxem, že Světová hospodářská krize v roce 1929 dala podnět k její výstavbě. Vláda se snažila snížit ohromnou nezaměstnanost a uvolnila prostředky na realizaci několika státních projektů, mezi nimiž byla i stavba Großglocknerské silnice, kde našlo v letech 1930-35 práci 3200 lidí. Platíme, musíme dál. Nerad opouštím tohle místo plné pohody, ale čeká nás další cíl: vyhlídková terasa Franz-Josef-Höhe.
Cesta je náročná, ale okolní příroda navozuje atmosféru pohody. Hluboko v údolí louky, lesy a pole, okolo nás pastviny a vřesoviště. Po náročných 9 km nás čeká odměna: neopakovatelný pohled na okolní panoramata, horské chaty přilepené na skále. Vím,že máme štěstí na počasí, ale hory jsou svým způsobem krásné, i když se chmuří. O slovo se hlásí únava a pokročilý čas a tak se obracíme tomu kouzlu zády a vydáváme se na zpáteční cestu. Nebude sice tak náročná, ale 45 km je slušná porce a dny jsou stále ještě krátké. Při sjezdu do údolí se nám nabízejí další a další pohledy na horské štíty zabarvené do červena v odpoledním slunci, na hru barev a stínů, jakoby nás hory chtěly odměnit za vytrvalost.
Zpět do Lienze přijíždíme v pořádku, zničení na těle , ale se zážitkem na celý život. V nohách máme téměř 90 km a 2000 výškových metrů, ale prožili jsme jeden ze dnů, na které se nezapomíná.
Autorka je majitelka sportovní CK Trip
| Do Rakouska můžete vyrazit s CK Trip. Na Po rovině napříč Alpami, vydáte se na nejkrásnější túry v srdci Salcburska i na kole ze středověku až do pravěku. A dalších 150 zájezdů na kole, koloběžkách, inlinech, v pohorkách i běžeckých botách, na lyžích najdete na webu www.ck-trip.cz. |
