Do redakce nám přišel zajímavý dopis od našeho jednoho výjimečného čtenáře – pozvánka na rodinnou procházku jeho rodným lesem Řáholcem a návštěva okolních kopců s perfektními výhledy.
Dopis z 28. 4. 2013, les Řáholec
Vážená redakce,
zdravím vás z mého rodného lesa Řáholce, který se rozprostírá nedaleko mého nejoblíbenějšího a nejkrásnějšího města celého Českého ráje – Jičína. Nevím, zda můj dopis nezmačkáte a nebudete považovat za snůšku nesmyslů, ale budu doufat, že vás osloví a třeba ho budete moci uveřejnit svým čtenářům.
Jsem totiž smutný – nikdo za mnou už nechodí. Časy loupežení jsou pryč, už nejsem obávaný zloděj, ale starý páprda, co se těší každému lidskému slovu a společnosti. Cipísek mi odrostl, každodenní procházky s Mankou se stávají stále monotónnějšími, i když se máme dobře a máme se moc rádi, chybí nám nějaká jiná společnost, se kterou bychom mohli sdílet naše zážitky, starosti a radosti. Možná už zkrátka všichni zapomněli, kde bydlím – jinak si to neumím vysvětlit. Přece není doba, kdy by přestali lidé chodit do lesa? Nebo ano? Kruciš, tomu nevěřím!
Před lety jsem totiž pověřil Šmaka (to je můj hodný drak, kterého jsem si pojmenoval podle jedné zajímavé knížky, co jsem četl, z jiné části našeho světa a který svorně čeká u Valdštejnova náměstí), aby všem turistům poradil, kde bydlím a doporučil jim návštěvu u mne jako půldenní vycházku s dětmi z přeplněného letního Jičína, kde děti křičí, rodiče křičí, každý křičí. Klid nikde. Ale on je stydlivý, promluví jenom občas na nejhodnější lidi, s jinými nemluví! Kruciš!
Rád bych tedy zopakoval, co jsem řekl Šmakovi, je to tak jednoduché! A aspoň budu mít pocit, že jsem udělal všechno potřebné, aby se na mne nezapomnělo.
Dneska si prý lidé ulehčují chůzi po kraji tím, že si malují na stromky různé značky a používají k tomu různé barvy, zaslechl jsem několik lidí, jak tomu říkají „turistická značka“ – a vysledoval jsem, že ke mne domů vede z Valdštejnova náměstí v Jičíně taky jedna taková – modrá. Ubíhá okolo přehrady Kníže, na níž se při bezvětrném počasí leskne a ztrácí nebe, a podél potůčku a mokřinami pokračuje až do vesnice Kbelnice, přes níž vrčí takové zvláštní lidské vynálezy s čtyřmi kulatými věcmi a plechovou krabicí nahoře – jó, zlatě brázdit otevřenou krajinou na statném jelenovi! Opatrně přeskákejte tuto dráhu vrčících vynálezů a přes další poklidné a trochu zapomenuté vesnice, které jsem pojmenoval Rybníček a Brada, se dostaňte výše a výše! Kopec se jakoby před vámi staví více a více kolmo, ale nebojte, není to tak hrozné, aspoň vypotíte městské neřesti z těla! Pořád sledujte okolo sebe modrou značku, ale nezapomeňte na úžasné výhledy nejen dolů na můj milovaný Jičín, ale i na celý kraj! Nevzdávejte se, nad kostelem sv. Bartoloměje se tyčí nádherný kopec stejného jména jako vesnice – Brada (439 m n.m.) s křížem větší než můj největší medvěd v lese, kam rozhodně musíte před návštěvou u mne doma zajít a podívat se, protože uvidíte i Trosky, náš klenot Českého ráje!
Kochejte se a kochejte, největší námahu máte za sebou, a přitom jste neušli více než pět šest kilometrů i s běháním pro děti, které se vám cestou ke mne domů budou rozutíkávat. Stačí totiž sejít dolů pár set metrů na západní stranu Brady (429 m n.m.) a uvidíte malou jeskyni, kde bydlím – mám krásně umyté hrnce, Manka mi vždy ráno připraví svačinu, kterou si ale zapomenu s sebou vzít do lesa – hlava děravá, a Cipísek si určitě vzorně ustlal než vyrazil prohánět krásné jičínské holky a ukazovat jim vzácné kameny, které našel v okolí! Dokonce jsem si na svůj příbytek pověsil dřevěnou ceduli, abyste vše v pořádku našli. V poklidu okolního lesa, mého Řáholce, se uvolněte, zastavte na chvíli a nasávejte atmosféru, kterou tak blízko Jičína nehledá už poslední dobou nikdo. A to mne velmi mrzí! Přitom dělám tak výborný čaj z lesních plodů, kruciš …
A co více! Bude-li se vám zdát, že máte energie na rozdávání, stačí opět následovat onu modrou barvu na stromech a společně se srnkami vystoupat co nejvýše to v mém lese jde! Až na vrcholek, kterému říkám Přivýšina (464 m n.m.), na němž jsou skalní kameny, krátký žebřík a vyhlídka široko daleko do kraje – raději jsem tam přidělal zábradlí, abyste mi nespadli do talíře. Nikde nikdo – zaručeno! Poté stačí dojít světlým lesem dále, až do Prachova, ale tam už bude opět hodně lidí, kruciš! Vraťte se tedy po žluté značce zpátky ke Šmakovi do Jičína přes vesničku Holín. (A nebo zpátky cestou, kterou jste za mnou přišli..) Jsem si jist, že tento výlet se vám bude líbit, i s dětmi! Řáholecký vzduch má dokonce léčivé účinky!
A to je všechno, tak jednoduché to opravdu je!
Děkuji, milá redakce, za případné otištění mého dopisu, budu doufat, že za mnou teď někdo vyrazí, když je Šmak takový stydlín a nikomu neporadí. Čaj mám uvařený, ptáčky jsem naučil zpívat sborově, srnčí kůži vyhladil do leskla.
Budu se na vás těšit, lesní chodci!
Paprlapá!
Rumcajs
