Pohyb na klettersteigu (via ferratě)

Do toho dění nesmíme zapomenout zahrnout také cizí lidi. Je dobré sledovat trasu zajištěné cesty s výhledem dopředu, a jsme-li před nějakým místem, které je ohroženo padajícím kamením od jiných lidí výše, počkat až oni poodejdou. Rozhodně nevstupovat do míst, kam padá kamení. Tato místa a pohyb jiných lidí je nutno předvídat.

Platí zásada, že na ocelovém laně v úseku mezi ukotveními se smí pohybovat pouze jeden člověk. Jednak při lezení člověk s ocelovým lanem značně lomcuje, takže druhý člověk by mohl mít potíže se držet.

Druhým důvodem pro dostatečné rozestupy je nebezpečí zásahu padajícím člověkem. Zde je nutno si uvědomit, že zdaleka nestačí mít odstup pouze od kotvení ke kotvení ocelového lana. Lezec je připojen k ocelovému lanu smyčkou obvykle dlouhou cca 1 metr, a další zhruba metr je připravený pro vtažení do tlumiče. Spadne-li tudíž, dosáhne daleko hlouběji pod dolní kotvení, o které se zarazí. Proto by rozestup měl být 1 délka mezi kotveními + navíc cca 3 metry pod dolním kotvením.

Padající na klettersteigu nepadá pouze ke kotevnímu jištění, ale poměrně hluboko pod něj. V ohroženéném prostoru se nikdo nemá nacházet!

V traverzech, tj. horizontálním směru postupu, kde nehrozí volný pád, nemusí být rozestupy tak velké, ale přesto se doporučují tak 2 metry, protože člověk si po odsednutí do smyček klettersteigové soupravy může vykonat menší kyvadlo, zhoupnutí se, a narazit tak do těsně sousedícího člověka.

Nepříjemným momentem je předbíhání, nebo míjení se. Pokud máme vyhlídku na to, že brzy dorazíme na místo, kde bude pohodlné a bezpečné nejištěné stání, zbrkle nepředbíháme, ale s pomalejším člověkem se domluvíme, že na vyhlídnutém příhodném místě provedeme výměnu pořadí. Pokud dlouho dopředu je vidět, že žádné bezpečné místo pro nejištěný pobyt není, postupujeme následovně. S pomalejším se domluvíme, že ho předběhneme. Je dobré si proto vybrat aspoň trochu příhodné místo. Někdy postačí, že předbíhaný se skrčí, takže předbíhajícímu vystačí délka smyček klettersteigové soupravy na to, aby jej obchvátil a překročil. Pokud na obchvat smyčky svou délkou nestačí, musí být k dispozici další smyčka, nejlépe dostatečně nosný popruh uzavřený švem do okruhu, a jedna klettersteigová karabina navíc. Následující manévr je dobré provádět u kotevního bodu ocelového lana. Pomalejší lezec si odsedne těsně nad kotevní bod. Rychlejší ho dožene, a také těsně nad kotevní bod a karabiny pomalejšího umístí přídavnou smyčku, do které se pak připne vlastními karabinami klettersteigové soupravy. Bude tak mít větší dosah smyček, který mu umožní pomalejšího oblézt. Určitou krátkou chvíli musí rychlejší akceptovat, že bude jištěn jen jednou, tou přídavnou smyčkou. Proto je dobré tento manévr provádět blízko u kotvení, aby případný pád nebyl tak dlouhý. Poté co se rychlejší dostane dopředu, vrátí na ocelové lano své karabiny klettersteigové soupravy, a přitáhne si a uklidí pomocnou přídavnou smyčku.

Platí nepsaná dohoda, že s manévrem předbíhání v lezeckém místě musí pomalejší souhlasit. (Rozhodně na klettersteigu neplatí zásada jako při lyžování na běžkách, kdy rychlejší křičí „Stopa!“ a pomalejší se musí klidit z cesty. Pokud se leze a jistí, má pomalejší přednost!) Teprve až na lehčím úseku musí pomalejší uvolnit místo, aby nevznikaly nebezpečné zácpy.

Odpočinek při lezení na klettersteigu

Podstatnou záležitostí, zvláště při lezení obtížných klettersteigů, je odpočinek během lezení. Pokud pomineme obvyklá místa pro odpočinek, jak jsou různé skalní lávky, police a stupně, tak zvlášní pozornost si zaslouží odpočinek ve visu.

Ve visu si lezec klettersteigu může odpočnout odsednutím. Jako první se nabízí odsednutí do jistících smyček klettersteig-setu poté, co karabiny na jistících smyčkách zapneme těsně nad kotevní body ocelovéh lana. Je zde ovšem jeden problém – jistící smyčky jsou obvykle dlouhé na nataženou ruku, takže po odsednutí do nich visíme trochu níže, než je ideální. Dále také může nastat situace, kdy nám dojdou síly uprostřed úseku mezi kotveními, avšak v místě, kde je nějaký další kotení bod, umožňující zapnout karabinu (typicky železná stoupací kramle ve skále). Jenže kdybychom sem zapnuli karabinu jedné z jistících smyček, tak tato opustí ocelové lano, a co pak, když se ta kramle vylomí ze skály? Na ocelovém laně zbyde už pouze jediná samotná jistící smyčka! Byla by tak porušena zásada, že ve výšce nad kotevním bodem ocelového lana máme mít zapnuté na laně obě jistící smyčky s karabinami, aby se obě vzájemně zálohovaly. Proto řada lezců má na sedacím úvazu ještě navíc, kromě klettersteig-setu, připojenou běžnou odsedávací smyčku, a v případě nutnosti si odsedávají a odpočívají v ní (a jistící smyčky mají v pořádku obě na ocelovém laně).

Aby nebylo nutné tahat sebou a mít ve výbavě odsedávací smyčku, zakomponovali někteří výrobci odsedávací smyčku přímo do klettersteig-setu. Takový klettersteig-set tak má třetí smyčku, která je krátká, a slouží jen k odsedávání.

Klettersteig-set s odsedávací smyčkou

Ať už používáme externí, samostatnou odsedávací smyčku, nebo máme klettersteig-set vybavený integrovanou odsedávací smyčkou, nesmíme mít karabinu této odsedávací smyčky během lezení připnutou na ocelovém laně. jednak jde o to, že tato odsedávací smyčka nemusí být připojena na tlumič, který je součástí klettersteig-setu. A protože odsedávací smyčka je většinou kratší, než jistící smyčka, v případě pádu by byla zatížena jako první, čili lezec by schytal náraz bez tlumiče! To nesmí nastat, zatížení bez tlumiče je nebezpečně silné.

Dále karabina na odsedávací smyčkce nemusí být typu „K“, takže nemusí být dimenzovaná na silné, a atypické boční zatížení, které na klettersteigu vzniká. Zkrátka odsedávací smyčka má za běžných, normálních okolností sloužit pouze k odesednutí, nikoliv k jištění.

Během lezení, kdy je lezec nad kotvením ocelového lana, musí být karabina odsedávací smyčky vypnutá. Používá se pouze pro odsednutí, během něhož jsou obě jistící smyčky zapnuté na laně.