Monte Sernio představuje určitý prototyp hory se všemi „pé“. Tvarově krásný masiv, na který vede zajímavě vedená stezka zpestřená lehkým lezením, více jak fantastický rozhled na celé Karnské Alpy a Dolomity a v neposlední řadě na zájemce čeká kolmá, 400m vysoká západní stěna, kterou vede náležitě vzrušující „cesta“. K tomu všemu je třeba přičíst úžasně barevné okolí, kde stojí vedle sebe v dokonalé harmonii bílé zářící skály se zelenými polštáři luk a lesů. Co více si ještě přát?
Charakteristika
Monte Sernio je přes svou nijak omračující výšku prvotřídním vrcholem. Nádherný výstup je odměněn ještě nádhernějším rozhledem. A pokud se nechceme vracet z vrcholu stejnou cestou, čeká nás sestup západní stěnou, nad kterým se tají dech a na který budeme ještě dlouho vzpomínat.
Náročnost: klasický výstup po východním hřebeni je jen mírně náročný, zpestřený několika málo lezeckými vložkami /snadné/. Přístup /nebo sestup/ přes západní stěnu je velmi náročný /II.stupeň obtížnosti UIAA/, zcela bez umělých jistících pomůcek. Obtížné a vzdušné traverzy, skalní lezení. Pouze pro otrlé.
Výchozí bod: malé parkoviště v údolí Val d´Aupa, cca 2 km za samotami Grauzaria. Odbočka do údolí v obci Moggio Udinese nebo v městě Pontebba.
Příjezd: hlavní silniční tah Tarvisio – Udine /A23/. První možnosti přístupu k výchozímu bodu je výjezd z Pontebby přes sedlo Aupa /1066m/ po úzké asfaltové cestě. Výhodnější je však dojezd do větší obce Moggio Udinese (23 km od Pontebby na hlavní cestě). Odtud totožná silnice údolím Aupa až k parkovišti /8 km/.
Čas přechodu: parkoviště v dolině Aupa – Rif. Grauzaria /1280m/ 1 – 1,30 hod. – Monte Sernio 2,30 hod. – sestup stejnou cestou 3 hod. Celkem6,30 – 7 hod. Pokračování západní cestou – chata Grauzaria 3 hod. – parkoviště 1 hod. Celkem 7 – 8 hod.
Mapy: Tabacco č.018 Alpi Carniche Orientali/Canal del Ferro 1:25 000
Popis trasy
Od parkoviště jdeme po značené cestě zprvu po uzounké asfaltce ostře vzhůru až k dalšímu malému parkovišti. Vlevo odbočuje do lesa úzký chodník. Pohodlně, ale strmě v serpentinách stoupáme k chatě Grauzaria. Pozornému oku jistě neunikne zajímavý skalní útvar ve tvaru slavných soch Rapa Nui z Velikonočních ostrovů, shlížející z výšek masivu Grauzaria po levé straně. Rif. Grauzaria /1280m, otevřeno pouze v letní sezoně, mimo ni volně přístupné patro s asi 20 lůžky a dekami, voda před chatou/.
Od chaty stoupá cesta zprvu lesem, později sutí a nakonec po krásných loukách na ploché sedlo. Poprvé se před námi objevuje náš cíl. Krásnou rozložitou pyramidu Monte Sernio vidíme z její severní, nepřístupné strany. Po chvíli odbočíme z hlavní stezky vlevo a po zvolna stoupajícím traverzu docházíme do sedla. Krásný výhled do jižních dálek Friulských rovin až k Udine. Musíme kousek sestoupit a hlavně neminout sotva zřetelnou stezku odbočující vpravo.
Místy namáhavěji dojdeme pod východní hřeben. Následuje nejpěknější úsek výstupu. Malé travnaté terasy se střídají s pestrým lezením po dobře držících skálách. Otevírají se čím dál bohatší výhledy především na Julské Alpy a Vysoké Taury v Rakousku. Pohodlně, ale stále zajímavě dosahujeme plochého vrcholu s jedinečným rozhledem. Především Dolomity máme před sebou jako na dlani. Není mnoho podobných míst. Jasně rozeznáváme všechny významnější masivy – Pala, Civetta, Pelmo, Antelao, Cristallo a další. Vrchol vysílá na sever krátkou vzdušnou rozsochu, kde rozeznáváme žluté značky. Nenechme se však mýlit, nejedná se o žádnou normální stezku, o čemž se záhy přesvědčíme.
Sestup je veden v prakticky kolmé stěně a je velmi náročný, především na psychiku, neboť nemáme vůbec tušení, kam cesta vede a jak končí. Kdyby byl tento sestup součástí nějaké cesty v Dolomitech, tak by zde již byly nataženy kilometry ocelových lan a bůhví čeho ještě. Tady jsme však v Karnsku, a tak na tyto výdobytky zapomeňme. Spouštíme se úzkými komíny, balancujeme po skalních římsách nad propastnými roklinami, kloužeme po sutích. Pozor především na uvolněné kameny. Některé úseky jsou totiž dosti rozbité. Po dvou hodinách je tu konečně malé travnaté sedlo. Nepříjemnou sutí sejdeme /sjedeme/ o 100m níže, ale vyhráno ještě nemáme. Čeká nás ještě krajně nepříjemný sestup v ujíždějícím kamení a suti až k úzké stužce stezky, která leží zatraceně hluboko pod námi. Již pěknou cestou dojdeme pod severní, zajímavě rozbrázděnou stěnou do sedla. Sestup vede po již známé stezce dolů k chatě a k parkovišti.
Další túry v Karnských Alpách
jsou popsány podrobněji v průvodci vydavatelství MIRAGO Ostrava „Italské Alpy – východ“. Najdete v něm detailně popsány různé mmožné výstupy na následující vrcholy:
Monte Caballo di Pontebba /2240m/, Crete d´Aip /2280m/, Monte Coglians /2780/, Monte Peralba /2694m/, Monte Amariana /1905m/, Monte Tinisa /2120m/ a Lago di Sauris, Cima Monfalcon di Montanaia /2548m/, Col Nudo /2471m/ a Sentiero Costacurta, Monte Elmo /2433m/
Italské Alpy, Nakladatelství MIRAGO Ostrava
