Horská ves, jejíž z větší části roubené chalupy jsou roztroušeny při soutoku Říčky a Hlubokého potoka na svazích Zakletého, Pustého a Anenského vrchu, je významným bodem na pomyslné lyžařské mapě Evropy. Tradiční soutěž žáků Skiinterkritérium učinila z Říček známé lyžařské středisko. S tím souvisí i rozvoj pěkného areálu sjezdového lyžování na vrchu Zakletý – je to tady tak trochu jako v lyžařském ráji. Následující výlet nás vcelku pohodlně (mírné stoupání) vyvede na hřeben Orlických hor, prohlédneme si i horní část areálu na Zakletém.
Říčky, kostel – Mezivrší 5 km – Pod Komářím vrchem 5,5 km – Pěticestí 8,5 km – Zakletý 9,5 km – Říčky, kostel 12,5 km
Říčky** (635 m) se poprvé připomínají v r. 1654 především jako sídlo lesních dělníků a později sklářů (sklárna stála v 16. stol. v osadě Kouty asi 2 km jv. od středu obce), dnes jsou typickou rekreační vsí. Okolní takřka neporušená příroda láká po celý rok. V nejvyšší části vsi stojí pozdně barokní kostel Nejsv. Trojice z let 1790–92 na místě dřevěné kaple z r. 1787. U svatyně je hřbitov a malé travnaté hřiště. Malebné jsou roubené chalupy v bližším i vzdálenějším okolí. Pohled na obec trochu ruší některé „bytovky“ – ty se sem opravdu nehodí. (Ubytování, stravování: hotely Konšel, Michal, chaty Devětsil, U Šenkýřů, Perla, Ski klub, Alma, penzion Macháček.)
Smutný příběh se vypráví o silnici, kterou dal rychnovský hrabě Kolowrat zbudovat z Říček k Zakletému a Velké Zdobnici. Dozorcem na stavbě byl panský nadlesní z Velké Zdobnice, krutý muž, který všemožně ztrpčoval robotníkům život. Za horkého letního dne si jeden starší vyčerpaný dělník na chvíli odpočinul v příkopě u silnice. V ten okamžik k němu na svém bělouši přicválal nadlesní. Jednou uhodil nešťastníka bičíkem a křikem ho hnal zpátky do práce. Znovu zvedl bičík a chtěl starce uhodit – kůň se ale vylekal a svého jezdce shodil. Nadlesní si pádem zlomil vaz. Lidé to považovali za trest boží. Mrtvý pak ani v hrobě nenalezl klid – půlnoc co půlnoc prý přízrak nadlesního vyjíždí na svém bělouši. Bezhlavý jezdec se vydává po silnici – ta se od těch dob nazývá „silnice k smrti odsouzených“. Prokletého nadlesního může vysvobodit jen panna, která se za nadlesního upřímně pomodlí…
Od kostela a autobusové zastávky vykročíme po zelené turistické značce – ta zkracuje zatáčku silnice, pak z ní uhýbá vpravo a pod vozovkou klesá šikmo svahem k pěkným rekreačním chalupám a na křižovatku. Přetneme hlavní silnici a jdeme po vedlejší komunikaci stále po zelené značce údolím Hlubokého potoka – vpravo ve stráni je hotel Konšel, míjíme i velké parkoviště vpravo od silnice. Přicházíme k mostku, vpravo se točí silnice, která pak stoupá k Mezivrší, sedlu mezi Komářím a Anenským vrchem. My jdeme přímo. Stále se držíme silnice, která dělá oblouk vlevo (přímo pokračuje neznačená cesta). Míjíme značku se zákazem vjezdu motorových vozidel a pohodlně nabíráme výšku. Na rovném úseku silnice odbočuje zelená značka vpravo po kamenité cestě do vysokého převážně jehličnatého lesa. Stále sledujeme pevnou poměrně pohodlnou cestu, bez větší námahy zdoláváme výškové metry. Na volném prostranství se značená cesta stáčí vpravo, šikmo svahem vystoupá z vysokého lesa a vkročí na silnici, přecházející tady hřeben od Říček do Černé Vody a údolí Divoké Orlice. Po asfaltce tak dorazíme k turistickému rozcestí Mezivrší (926 m). Vlevo se prostírá přírodní rezervace Komáří vrch, o rozloze 12,68 ha, v nadmořské výšce 920–991 m. Chrání se zbytek přirozeného porostu, zakrslé horské bučiny s přechodem do subalpinské smrčiny.
Ze silnice odbočujeme zpevněnou komunikací vlevo a stoupáme podél oplocení obory (nepřístupné), vlevo od nás se také vypíná vlastní vrchol Komářího vrchu (992 m). Za plotem je i do původní podoby rekonstruovaný pěchotní srub R–90 z r. 1938. Z lesa vcházíme do nízkého porostu, míjíme orientační místo Pod Komářím vrchem, vpravo se otvírají výhledy na údolí Divoké Orlice. Vlevo od nás se skrývá několik drobnějších objektů – tzv. řopíků, pevnůstek ze 30. let 20. stol., na obzoru vidíme i telekomunikační věž na Zakletém. Scházíme z Komářího vrchu, následuje pohodlný úsek takřka po rovině a velmi mírné stoupání k silničce, po níž vede i zelená turistická značka. Po asfaltce zatáčíme vlevo k Pěticestí**. Významné místo a opravdová křižovatka pěti cest leží na hlavním hřebeni Orlických hor v nadmořské výšce 1004 m. Je tady sezónní stanice Horské služby s přístřeškem (možnost úkrytu před nepohodou), stolem s lavicemi a ohništěm.
Z Pěticestí pokračujeme po žluté turistické značce směrem k Zakletému (pozor, nezaměnit za žlutou značku, která po silničce směřuje ke Zdobnici) – sledujeme příjemnou travnatou cestu bez větších výškových rozdílů. Dorazíme k pevnější širší cestě a po ní na vlastní vrchol Zakletý* (991 m) s již zmíněnou věží (nepřístupná) a horními stanicemi lyžařských vleků kousek pod vrcholem. Značka nás přivádí k okraji lyžařského areálu. Jdeme vpravo od trasy vleku (jeho zvláštností je, že nevede přímo, ale lomí se) po strmější ze sjezdovek (vpravo je nejlehčí turistická sjezdovka). Po trávě strmě scházíme po pravém okraji trati do míst, kde ji přetíná cesta – zatočíme vpravo a dostaneme se na turistickou trať. Po ní jdeme dolů k další cestě a pak vpravo lesem klesáme pěšinou až k pěkným udržovaným rekreačním objektům včetně několika roubených stavení. Je to útulné místo*.
Klesneme do zastíněného úzkého údolí Říčky, která tady protéká divokým balvanitým korytem. Místo, nazvané Strašidelný mlýn, se stavením na levém břehu, působí opravdu tajuplným dojmem, za tmy bychom určitě ke strachu neměli daleko. Přejdeme po chátrajícím můstku (vstup na vlastní nebezpečí) na levý břeh a teď už širší cestou, která se postupně změní ve zpevněnou komunikaci, stoupáme po rozhraní louky a lesa. Vlevo od nás se vynořuje nádherné panorama** vrcholových partií s Komářím a Anenským vrchem, chaloupkami „poházenými“ po travnatých stráních, se Zakletým za zády. Zdoláme horizont, před námi se vynořuje věž kostela v Říčkách. Komunikace se mezi pastvinami stáčí vlevo. Míjíme bělobou svítící kapličku, vlevo hledíme na malebný soubor* tří chalup, oceníme posečené louky a zamíříme do Říček.
(Doporučujeme průvodce po Orlických horách ze Zelené edice.)
