Čtyřikrát překročíme „hranici“ mezi Čechami a Moravou na výletě, který spojuje řadu zajímavých cílů. Horní Dubenky jsou na Moravě, před Svatou Kateřinou vstoupíme do Čech, za ní zpátky na Moravu, Horní Ves je v Čechách a v romantickém údolíčku Švábovského potoka se opět vracíme na Moravu. Jihlávku a Horní Ves spojuje železniční trať, můžeme tedy i různě kombinovat nástupní místa výletu, případně putování rozdělit do dvou částí. V úvodu nás čeká strmější stoupání po svazích Lísku (759 m), jinak to je cesta pohodlná.
Horní Dubenky – Jihlávka 2 km – Sv. Kateřina 4 km – Horní Ves 8 km – Janštejn, zř. hradu 12 km – Lovu zdar 14,5 km – U obrázku 16 km – Janštejn, obec 17 km – Horní Dubenky 18 km
Horní Dubenky*, ležící v mělkém údolí Dubenského potoka, se poprvé připomínají r. 1386 jako součást statku nedalekého Janštejna. S ním se před r. 1580 dostaly do majetku pánů z Hradce a ti je připojili ke svému panství ve Studené. V 17. a 18. stol. zde bylo středisko tajných evangelíků, r. 1783 vznikl toleranční sbor. Původně byli evangelíci přičleněni k Velké Lhotě, pro velkou vzdálenost jim byl povolen sbor vlastní. Toleranční kostel* nad jz. okrajem obce byl postaven r. 1786, dodatečně přibyla zvonice. Zajímavá je i lidová architektura z 19. stol. a sklípky ve stráni.
Od kostela mírně stoupáme po červené turistické značce, nepřehlédneme odbočku ze silničky na širokou cestu vlevo. Potěšíme se pěkným výhledem, pak vstoupíme do lesa a projdeme k rybníku Bor* (18 ha). Vpravo od cesty je Památník husitských bojovníků*. Žulový balvan s kalichem připomíná bitvu v r. 1423, ve které vojsko Menharta z Hradce porazilo husity, vedené táborským hejtmanem Janem Hvězdou z Vícemilic. Památník byl odhalen k 500. výročí bitvy. Podle pověsti se v nelítostné bitvě rybník zbarvil prolitou krví – tím byl vysvětlován jeho původní název Krvavý. Spíš ale přijmeme vysvětlení, že hnědočervený nádech vody je ovlivněn rašeliništěm na západním břehu.
Od rybníka pokračujeme polní cestou přes návrší, ze kterého se otvírá opět několik hezkých pohledů*, a scházíme do Jihlávky*. Stávala tady tvrz, zbořená za husitských válek, později obnovená – ani pak dlouho nevydržela. Ve vsi stojí dvě zvoničky – jedna z r. 1830, přestavěná novogoticky r. 1922, druhá z r. 1901. Procházíme obcí (vlevo občerstvení: restaurace), překročíme Jihlavu (pramení jz. od obce) a cestou mezi pastvinami stoupáme k lesu – jistě nás potěší hezký panoramatický pohled, který trochu zmírní námahu. Pokračujeme lesní cestou na hřeben Lísku, v dalším úseku nás provází ovocné stromy.
Vracíme se do lesa a kolem kostela sv. Kateřiny* scházíme do areálu bývalých vodoléčebných a klimatických lázní Svatá Kateřina**. Připomínají se již v 16. stol., vodu ze tří zdejších pramenů si hradecká vrchnost nechala dovážet jako stolní minerálku. V 18. stol. tu byly vanové lázně, k největšímu rozmachu pak došlo na přelomu 19. a 20. stol. V r. 1910 tady jako lázeňský lékař působil otec bratří Čapků. Mezi lázeňskými hosty se mj. objevili F. X. Svoboda, F. X. Šalda, J. V. Sládek, pamětní deska připomíná pobyt J. Zeyera, jehož román Dobrodružství Madrány se zčásti odehrává právě tady. Roku 1917 lázně vyhořely a nebyly již obnoveny. Kostel sv. Kateřiny je poprvé zmiňován r. 1553, původně gotický kostelík byl nově vybudován snad dle návrhu K. I. Dienzenhofera ve vrcholném baroku v letech 1730–70. Po stranách svatyně stojí dvě válcovité věžice.
Od turistické orientace se dáme vpravo po modré turistické značce kolem upraveného pramene a pak stoupáme k vrcholu Lísku (759 m). Pokračujeme lesem, z jeho okraje pak oceníme nádherné panorama* Jihlavských vrchů. Cesta se stáčí kolem ohniště vlevo a klesá k Horní Vsi. Vlevo na návrší snad stávala tvrz zvaná Horní hrad, která beze stopy zanikla. Značka nás přivádí mezi hospodářskými objekty na okraj vsi a prakticky ji obchází k železniční zastávce (vlevo do středu obce občerstvení: restaurace, PO, ST, NE 18–22, PÁ, SO 18.30–23 h). Z turistického rozcestí se dáme vpravo po žluté značce přes železniční trať.
Polní cestou se stáčíme mírně vlevo a stoupáme otevřeným terénem k lesu. Zatočíme vpravo, projdeme mezi stromy a pak obloukem vlevo přes příjemnou louku na širokou cestu – po ní pokračujeme vlevo kolem srubu a pak ze široké komunikace scházíme vlevo k romantickému Švábovskému potoku* s vyznačením historické hranice mezi Čechami a Moravou. Pokračujeme pohodlnou cestou, dáváme pozor na značky – trochu měníme směr. Pak nás pěšina z obou stran lemovaná nízkým lesíkem a keři přivede ke zřícenině hradu Janštejna*. Postaven byl kolem r. 1315 a rozbořen patrně za husitských válek stejně jako řada dalších vesnic a osad v okolí. Z hradu dnes vidíme skromné zbytky – dolní část okrouhlé věže a část hradby. Nemusíme k nim zdolávat žádný velký hradní kopec, ruiny trůní na nevysokém návrší, kam vede úzká stezka.
Od Janštejna pokračujeme po žluté turistické značce k silnici, po ní jdeme doprava a na rozcestí uhýbáme vlevo na zpevněnou komunikaci. Kolem bývalého lomu pokračujeme do hloubi lesa. Po pravé ruce při silnici k Horním Dubenkám se asi o 1 km dál prostírá přírodní památka Ještěnice, prameništní rašeliniště s výskytem vlochyně, hnízdištěm lindušky luční a významným tokaništěm tetřívka.
Stoupáme pohodlnou silničkou po úbočí Skelného vrchu (787 m) až na rozcestíse zelenou značkou (přichází od Roštejna a směřuje k Velkému pařezitému rybníku a Javořici), kde stojí lovecká chata Lovu zdar (v době přípravy průvodce velice zchátralá). Dáme se vpravo a pohodlně pokračujeme k rozcestí U obrázku. Prochází tudy červeně značená Březinova cesta (od Telče k Janštejnu a do Počátek). Dáme se po ní vpravo a pohodlně scházíme do Janštejna*. V 16. a 17. stol. zde byly v provozu sklářské hutě, r. 1809 byly založeny sklárny – areál, zaměřený na výrobu skel osvětlovacích těles, míjíme po naší levé ruce. Se sklárnami také souvisí smutný příběh, který se odehrál při Březinově stezce v místě, kde se říká U zabité. Každou sobotu posílal majitel janštejnské sklářské huti svoji pomocnici do Telče pro peníze do peněžního ústavu. To dobře věděl lupič, který si na dívku počíhal. Děvče ale peníze nevydalo, a tak ji loupežník zabil. Našel ale jen pár haléřů. Když se dívka nevracela, poslali ze sklárny dva muže – ti přišli s mrtvým tělem, ale i s penězi, které měla dívka schované ve svých bohatých vlasech…
Procházíme obcí (občerstvení: restaurace, denně od 13 h), po silnici scházíme na rozcestí k Žižkovu kameni*. Pamětní kámen připomíná již zmíněnou bitvu husitů s vojsky Menharta z Hradce.
Z křižovatky se dáme po silnici vpravo a vracíme se do Horních Dubenek.
(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)
