Oáza klidu mezi dvěma průmyslovými městy Libercem a Jabloncem nad Nisou, cíl nenáročných vycházek, takový je Prosečský hřeben, nazvaný dle blízké obce Proseč (ve staročeštině prosěč = paseka, prosečená cesta). Výlet je jednoduchý, údaje na turistických směrovkách v kilometrech trochu nadsazené, trasa je ve skutečnosti kratší. Trasu lze absolvovat na trekovém nebo horském kole, z Prosečského hřebene k rybníkům na okraji Vratislavic místy kolo možná povedeme. V zimě je zalesněné návrší vhodným terénem pro lyžařskou turistiku. Vybavíme se svačinou, poté, co vyhořela oblíbená chata Nad Prosečí, už žádnou hospodu v kopcích nepotkáme.
Jablonec nad Nisou, dolní nádraží – rozcestí s Jabloneckým okruhem 1,5 km – rozhledna Nad Prosečí 3 km – Prosečský hřeben 4,5 km –Vratislavice nad Nisou, tramvaj 6 km – Vratislavice nad Nisou, žel. st. 6,5 km
Od železniční stanice Jablonec nad Nisou, dolní nádraží jdeme po Liberecké ulici pár desítek metrů vpravo na křižovatku silnic, odkud se pustíme vlevo společně s modrou značkou a značením Jabloneckého vycházkového okruhu. Z hlavní silnice (směr Bedřichov a Janov nad Nisou) za můstkem odbočíme hned vlevo k Nise v části zvané Peklo se soutokem Bílé Nisy a Nisy, krátce sledujeme údolí (ulice Za plynárnou) a pak vedlejší ulicí U tenisu stoupáme vpravo. Cyklisté zůstanou na silnici, pěší půjdou značenou zkratkou lesem na okraj Prosečského sídliště.
Překročíme silnici a kolem kynologického cvičiště dorazíme k lesu. Hlavní cesta mírně klesá a prochází pod vedením vysokého napětí, za ním se zdvíhá k turistickému rozcestí – místní okruh pokračuje doprava, my stoupáme příjemným lesem vzhůru na Prosečský hřeben. Cesta je pohodlná a převýšení 110 metrů tak skoro ani nevnímáme. Zleva se připojuje červená značka od Proseče nad Nisou a před námi se po pár krocích objeví spáleniště chaty.
Oblíbená výletní chata Nad Prosečí* totiž v červenci 2003 vyhořela a změnila se v hromadu sutě. Mohutná kamenná rozhledna zůstala neporušena, ale zatím není přístupná. Původně zde od r. 1892 stála dřevěná věž, ale tu r. 1901 zlikvidoval blesk. Věž byla sice opravena, ale neznámý „vtipálek“ uvolnil kotvící šrouby a rozhledna se v únoru 1904 zřítila. V letech 1908–21 zde stála druhá dřevěná rozhledna, nepřečkala letní bouřku. Dnešní kamenná stavba byla budována šest měsíců a slavnostně otevřena r. 1932. Chatu nechal postavit v r. 1928 Konrád Hübner. Z místa se otvírají výhledy severním směrem na první pásmo Jizerských hor, vyhlídce na Liberec a Jablonec brání vzrostlé stromy. (K rozhledně možný příjezd autem ze severní strany od Lukášova.)
Stále po modré značce příjemnou lesní cestou pokračujeme na rozcestí turistických cest Prosečský hřeben – vpravo modrá vede přes Nový Harcov do Liberce-Lidových sadů, my se dáme vlevo po značce žluté. Přicházíme k okraji lesa, zdobeného několika žulovými balvany, hledíme na okrajové části Liberce. Mezi stromy zahýbáme vlevo a trochu strměji sestupujeme kolem torza lyžařského můstku. Vpravo od cesty vidíme zbytky železných sloupků nájezdové věže, paseka za nimi byla doskokem, na louce se povalují kartáče z umělé hmoty, kterými byl můstek jako jeden z prvních u nás pokryt. Dojdeme k malebnému seskupení tří rybníčků, které slouží jako zdroj vody vratislavickému pivovaru. Dorazíme do údolí, po levé ruce nám zůstává koupaliště Sluníčko (stravování: restaurace). Po lávce přejdeme potok a otevřeným terénem přicházíme k sídlišti na okraji Vratislavic nad Nisou, při jeho okraji dojdeme do centra, k průjezdní Tanvaldské ulici.
Vratislavice nad Nisou* jsou městským obvodem Liberce se samostatným městským úřadem. Statut města získaly v r. 1960. Osadu na levém břehu Nisy založili ve 13. stol. čeští kolonisté, první písemná zmínka pochází ze 60. let 14. stol. V 16. stol. se na pravém břehu řeky usadili Němci, osada patřila libereckému panství, na levém břehu panství českodubskému. Ke sloučení došlo teprve v r. 1901.
Staré české jméno obce („ves lidí Vratislavových“) bylo po r. 1527 poněmčeno na „Maffersdorf“. Na začátku 19. stol. jeden berlínský přírodovědec na základě geologické shody jižního a severního pomezí Jizerských hor předpověděl existenci minerálních pramenů i zde v údolí Nisy. Až v r. 1862 byl minerální pramen objeven. To pan Skolaudy zakládal bělírnu látek a protože potřeboval hodně vody, dal vyhloubit studnu. Voda prýštila, ale měla podivný zápach. Tři roky se to vysvětlovalo prosakováním nejrůznějších chemických přísad, až paní Skolaudyová upozornila na podobnosti s libverdskou kyselkou. Pan Skolaudy zrušil bělírnu a při minerálním prameni otevřel hospodu a nevelké lázně. Ale obchod to byl nevalný, lidé se smáli, že se tady pije odpad z bělírny. Měnili se i majitelé podniku, až r. 1888 vyhořel. Čtyři roky vytékal pramen bez užitku. Pak jedenáct místních občanů vytvořilo akciový spolek, dalo provést chemické analýzy, shromáždilo dobrozdání a r. 1893 nechalo postavit „japonský pavilónek“.
Zemské místodržitelství souhlasilo s názvem „Rudolfův pramen“. Od r. 1918 se pramen nazýval Weberův dle nového majitele a vratislavická kyselka se stávala stále známější. R. 1966 byly navrtány dva nové prameny do hloubky 160 a 200 m. V r. 2004 byla stáčírna uzavřena, nový majitel výrobu obnovil po 2 letech a oblíbené minerálky se znovu vrátily na trh. V r. 1874 byl založen pivovar. Od r. 2000 se zde vaří pivo pod značkou Konrad, jméno dostal po bratrovi přemyslovského knížete Vratislava. To přidáváme na vysvětlenou, aby si někdo nemyslel, že Vratislavičtí tak ctí nechvalně proslulého rodáka z Rychnova u Jablonce, vůdce Sudetoněmecké strany Konráda Henleina (1898-1945). První parní vlak projel Vratislavicemi v r. 1888, když byla vybudována trať z Liberce do Železného Brodu. V r. 1953 spojila Liberec s Jabloncem tramvajová trať.
Stavební dominantou obce, která byla r. 1980 připojena k Liberci, je barokní kostel Nejsv. Trojice*, postavený M. A. Canevallem v letech 1700–01, později několikrát přestavovaný. Památkově chráněna je fara z r. 1764 se zdobeným portálem, cenné jsou socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1735 a sv. Václava z r. 1795. V parku za kostelem naproti škole je obnovený pomník císaře Františka Josefa I., který v r. 1903 povýšil tehdejší Maffersdorf na městys a v r. 1906 jej osobně navštívil.
Z Vratislavic pochází slavný konstruktér automobilů Ferdinand Porsche (1875-1951).V r. 2003 bylo v areálu pivovaru Konrád otevřeno Automuzeum, vystavuje se zde více než 50 historických vozů, nechybí ani ty novější z poválečné éry, většina je ještě pojízdných. Expozice je doplněna dobovými doplňky, plakáty a fotografiemi, dá se zde koupit motoristická literatura. Již od r. 1985 se tady o víkendu nejbližším výročí narození Ferdinanda Porscheho (3. září) sjíždějí majitelé vozů této značky, bývají tady k vidění desítky různých „brouků“ a jiných naleštěných vozidel. (Otevřeno: NE 10–16 h, nebo pro skupiny po domluvě). (Ubytování: hotel a restaurace Zámecká konírna; restaurace Sluníčko – v areálu koupaliště, U prasete, Western Club aj.)
Na zastávce tramvajové trati (spojení Jablonec nad Nisou, Liberec) můžeme výlet ukončit nebo pokračovat k železniční stanici (spojení: Jablonec nad Nisou, Liberec).
Další doporučené cíle:
Lukášov*– obec na severních svazích Prosečského hřebene (0,5 km od chaty Nad Prosečí po červené značce), nazvaná po prvním rychtáři Matěji Lukášovi (Mathesiu Lucasovi). V severozápadní části chráněné naleziště šafránu na rozloze 2,62 ha, patrně importovaného z alpské oblasti a zde zdomácnělého.
Mojžíšův pramen* – výletní restaurace 2 km jižně od Vratislavic nad Nisou, postavena r. 1884 na místě původního výčepu z r. 1876, při ní upravená studánka, u které se zastavovala procesí.
Proseč nad Nisou – 2,5 km jv. od Vratislavic nad Nisou, obec, připomínaná r. 1552. Cenný pískovcový kříž* s reliéfy světců, korunovaný Nejsvětější Trojicí z r. 1725.
Rýnovice – obec, dnes součást Jablonce nad Nisou při severních svazích Prosečského hřebene, poprvé uváděna r. 1559. Až do r. 1850 patřila k libereckému panství, proto zde najdeme i hrázděné domy, doklady masivní lužické architektury. Jméno obce má smíšený původ s českou koncovkou u německého Rein. Jednolodní kostel Nejsvětější Trojice postavený v letech 1698–99 M. A. Canevallem, r. 1882 přebudovaný. Litinová socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 19. stol. Pískovcová skaliska zvaná Panenské kameny – podle pověsti bezbožné dcery místního sedláka, které pracovaly v době mše a zkameněly.
(Doporučujeme průvodce Jizerské hory ze Zelené edice.)
