Podzemí Loupežnické jeskyně

Stárnoucí skály

O Labských pískovcích se mluví v souvislosti s fenoménem  pískového skalního města. Málokdo přemýšlí nad tím, že i skály žijí, mění se, stárnou… prostě podléhají vývoji, tedy s trochou nadsázky řečeno, mají vlastní evoluci. Původní mořský sediment je obnažen, eroduje, dělí se do bloků a pomalu mizí. Během fáze skalního města se celé bloky skal pohybují, což koneckonců v oblasti Loupežnické jeskyně krásně dokázalo skalní řícení v roce 20. března 1978. Tehdy tam 2700 kubíků kamene dokázalo zlikvidovat vzrostlý les a zastavit dopravu na silnici silnici Děčín – Hřensko. Gravitace se prostě okecat nedá. Jeskynní systém loupežnicko-pytlácké jeskyně patří k jeskyním rozsedlinovým, vzniklým odsedáváním skalních bloků. Jeskynní výplní je hlavně písek, což je příjemné pro ty, kdož nemají rádi lezení v bahnitém slizu, nicméně drobnými puklinami proniká z povrchu voda, která pak v mrazu vytváří efektní rampouchy.

Dva vchody

„Vyrážíme trošičku svižně proto, abychom byli u vchodu co nejdříve. Jde o poměrně známou jeskyni a v sezóně tady bývá docela tlačenice,“ vysvětluje trochu ostřejší tempo náš průvodce David Michovský. Má dnes ještě jednu skupinu. A ty jeho nejsou ten den jediné, které míří do zdejšího pískovcového podzemí. Ať se do Loupežnické jeskyně (Räuberhöhle) snažíte dostat kterýmkoli vchodem, neobejdete se bez lana, jištěného spouštění, znalosti slaňování a nebo průvodce, který to všechno má za vás. Délka jeskyně je 120 metrů a její zahloubení dosahuje 40 metrů. Docela natěsno je to v místě Davidem nazývané „lidský tetris“. Pokud pamatujete na primitivní hru s pohybujícím se „kostičkovaným“ hadem, tak budete mít alespoň hrubou představu, jak se člověk cítí v nejužším místě výpravy. Umění „poskládat se“ je v něm klíčové.

Němci a meta temnostní

Z frekventovaného podzemí asi nemají radost zimující netopýři, nám se dokonce podařilo zahlédnout vrápence malého. „Hele, nějaký troglobiont,“ snažím se blýsknout cizím slovem znamenající nějakého tvora žijícího v podzemí. Nemusí jít zrovna o Němce, který se do podzemí spustil s organizovanou výpravou. Nejspíš jsem narazil na metu temnostní, někdy v literatuře označovanou jako křižák. Výstižný je její anglický název European cave spider, tedy evropský jeskynní pavouk, ale jak dokazují nálezy z Lounska, dá se najít i ve sklepech. Upřímně mě mrzí, že jsem si ji nestihl vyfotit, vždyť evropská arachnologická („pavoukologická“) společnost  vyhlásila tento druh za pavouka roku 2012.

Loupežnických jeskyní je hned několik. Možná záměna je třeba s tou nejbližší v Olešnici u Svádova. Takže nezapomeňte, ta s pětkovou keškou je nedaleko Labské stráně. Výše uvedená zmínka o Němcích není jen poněkud bizarní upozornění na blízkost německé hranice. Jaroslav Kukla ve své vysokoškolské práci  uvádí graf s počty vstupů do Loupežnické jeskyně v období 10. prosince 2006 až 31. října 2008. Němci nad Čechy vedou 909 : 330.

Tip na kešku GL7E8AWB Za patologem z kopce. Pokud se budete divit tomu, že zrovna u téhle pětkové keše je tolik logů, je to tím, že se k ní dělají dobrodružné komerční výpravy. Ale bez nich by byla pro mnohé kačery nedostupná.