Klasická trasa rakouským Podunajím nás ve třech dnech provede kolem klášterů, hradů, vodních elektráren, malebnými vesničkami, přes Linec až do malebné vinařské oblasti Wachau, kde po 220 km putování zakončíme.
Podunajská cyklostezka je nejstarší skutečnou – tedy vytyčenou – cyklostezkou v Rakousku. „Vynalezl“ ji Paul Pollack, redaktor jednoho rakouského deníku.
Břehy druhého nejdelšího evropského toku sleduje na území Rakouska a z části i Německa a Slovenska dokonale značená asfaltovaná cyklostezka s vyloučením či omezením provozu motorových vozidel.
Základem dnešní cyklostezky je hrázní silnice, vybudovaná Římany jako součást „LIMES„, tedy hranice jejich říše vůči severu, tvořené zde Danublem, Dunajem. Tato hrázní cesta byla opatřená palisádami a strážními věžemi a vedla bez přerušení ze Semlinu až do Řezna. Cesta, po které dnes jedeme na bicyklu, sloužila k rychlým přesunům vojsk, která se sem mohla z Říma dostat třemi přístupovými cestami, které končily v Carnuntu, Linci a Augsburgu. Římané podél Dunaje budovali opevněné tábory i civilní města: Lentla (Linec), Lauriacum (Enns), Adluvense (Ybbs), Arelape (Pöchlarn), Namara (Melk), Favianae (Mautern), Comagenae (Tulin) a Vindobona (Vídeň). Ještě před Římany se zde postupně usazovali Illyrové, Keltové, Germáni. S Dunajem souvisejí nejstarší dějiny evropské kultury. Na břehu Dunaje, ve Willendorfu, kterým cyklostezka také projíždí, byla v roce 1909 nalezena 11 centimetrová soška ženy ze starší doby kamenné, Willendorfská Venuše.
Krajina Podunají není vůbec tak fádní, jak by se při představě této nížinaté části Rakouska mohlo zdát. Naopak! Na kole projíždíme chvíli členitou krajinou, chvíli zcela rovinatou. Má to své logické příčiny: Podívejme se nějakých 30 miliónů let zpět, kdy dnešní Horní a Dolní Rakousko bylo dnem moře, v němž se to jen hemžilo krokodýly, želvami a delfíny a na jehož břehům se dařilo nosorožcům, šelmám a jelenům. Dodnes lze v písečných nánosech u Melku, Lince i jinde najít úlomky žraločích čelistí i zvířecích kostí z oné doby. Když po několika tisíciletích moře ustoupilo a vynořila se rovinatá krajina, začal si náš Dunaj razit cestu v jejích měkkých mořských usazeninách. Tak snadné to neměl všude, někde se mu na odpor stavěl tvrdohlavý granitový podklad, a to jsou místa, která se nám dnes jeví jako nejčlenitější.
O civilizaci, která sem poté přišla, jste slyšeli už na začátku.
V sedlech kol se v Podunají, konkrétně v oblasti Niebelungengau, lehce přeneseme do mnohem pozdějšího a velmi romantického období dějin rakouské literatury. Tato oblast nese jméno rozsáhlýho historickýho eposu, Písně o Niebelunzích, který neznámý středověký básník zasadil právě do Podunají. Hrdinku Krimhildu doprovázl na její svatení cestě z Wormsu do Vídně pasovský biskup Pilgrim. „Píseň“ zachycuje místa, kde slavnostní průvod odpočíval: Eferding, Enns, Pöchlarn. Dunaj inspiroval i středověkké dvorní básníky, pro něž byla milostná poezie módním výrazem života, jako např. Walther von der Vogelwelde, Dietmar von Alst a jiní.
V půvabném údolí Dunaje však nevládl vždy jen mír a láska. Vášnivě zde bojovali nejen Římané, ale i Markomani, Hunové, Bajuwarové, Avaří a později tu o nadvládu opakovaně usilovali Turci.
Přesto znamenal středověk významný kulturní a společenský rozvoj.
Vzdělávacími centry, známými v celém tehdejším kulturním světě, byly kláštery v Melku, Göttweig, St.Florian, Wilhering, Kremsmünster, St. Pöllten a Klosterneuburg. Čilý společenský život prožívaly hrady, jejichž trosky dnes shlížejí ze svých zelených vrcholků dolů na Dunaj: Krempelstein, Vichtenstein, Rannariedl, Maarsbach, Wesen, Helchenbach, Neuhaus, Stauf, Schauberg, Ottenshelm, Linec, Steyregg, Pragstein, Greinburg, Wörth, Werfenstein, Asrmingstein, Pöchlarn, Weitenegg, Hinterhaus, Dürnstein, Krems, Stein, Greifenstein a konečně Leopoldsberg.
Dnes se návštěvníci a s nimi i my, cyklisté, radují z pohledů na tyto stavby, z nichž dosud ještě nevyprchal duch historie. Jsou jako korálky, navlečené na dunajskou šňůru. Stačí se jen dívat a šlapat.
Jízdu po Podunajské cyklostezce lze zahájit u samého pramene tohoto veletoku na jihu Německa. My odstartujeme v bavorském Pasově, krásném biskupském městě na soutoku Innu, IIzu a Dunaje. Z bavorských hranic na slovenské se urazí 305 km. Na úvod si Dunaj několika esíčky razí cestu do oblasti luhů a hájů Maachlandu, aby vzápětí prokázal svou neústupnost v členitém kraji Strudengau, kde na cyklistu za každou zatáčkou vykoukne nějaký hrad či zámek. Kulturně a romanticky založení cyklisté si na své přijdou ve Wachau – jedinečném kraji s pitoreskními vesničkami uprostřed zasněných vinic a ovocných sadů. Wachau začíná a končí u dvou klenotů barokní architektury, jejichž duchovní tradice sahá až k počátku našeho tisíciletí: kláštery Melk a Göttwelg. Tulnskou pánví, kolem dalších hradů a klášterů a kolem jediné jaderné elektrárny Rakouska (ta je mimo provoz) dorazí cyklostezka do rakouské metropole. Méně známý úsek mezi Vídní a Bratislavou vede dunajskými luhy s tak jedinečnou flórou a faunou, že se uvažuje o zřízení Národního parku Donauauen.
Irena Špringlová
autorka je majitelkou sportovní CK TRIP
